Článek
Podstata otázky je jednoduchá: „Jak je možné, že tolik lidí v Česku, a to často lidí vzdělaných, propadlo vidění světa, které šíří Kreml, aby oslabil naši společnost?“ Dnes ráno jsem přemýšlel o tom, jaká odpověď se nejlépe hodí, aby nebyla příliš rozsáhlá ani zbytečně stručná. V tu chvíli mi padl zrak na rozhovor, který na první pohled s hledáním této odpovědi nesouvisel. Jenže právě z něj se dá hodně vyčíst.
Bylo to krátké povídání listu Komsomolskaja pravda s předsedou Komunistické strany Ruské federace Gennadijem Zjuganovem. Zmíněný list už léta nemá nic společného se sovětským Komsomolem, což byla organizace mladých komunistů. Je to nyní největší politický bulvár mezi oficiálními ruskými médii.
Zjuganov říká: „Běží opravdová válka natovců, Američanů proti Ruskému světu, ruské civilizaci, proti naší historii, naší paměti. Je to válka absolutně bez pravidel. Od samého začátku se to projevilo v chování nacisticko-banderovského režimu, který už předčil všechny fašisty, kteří nás přepadli v roce 1941.“ Redaktor oslovuje v rozhovoru Zjuganova výlučně „soudruhu generální tajemníku“.
Škoda že se šéf komunistů nezmínil o nakažených komárech, které na Ukrajině vycvičili Amíci, posílají je na frontu, komáři pak bezchybně odliší ruského vojáka od ukrajinského, na Rusa se vrhnou, štípnou a Rus je v háji. Na tohle čtenáři Komsomolské pravdy rovněž věří.
Kremelský politolog Sergej Markov včera napsal: „Nikoho na světě teď nezajímá, jestli Rusko na Ukrajině má pravdu, nebo nemá. Všichni se zajímají o to, jak je Rusko silné. Síla není v pravdě, avšak pravda je v síle.“
Zjuganov lže, ale jemu to nevadí. Nevadí to ani redaktorovi. Je to zpátečka do světa, kde oběma těmto aktérům, a s nimi milionům dalších jak v Rusku, tak v Česku bylo dobře.
Neplatila tam pravda, ale hrubá síla. Neplatil tam rozum, ale příslušnost ke gangu. Platilo, že hloupý, ale pokorný znamenal víc než chytrý, který si dovolil přemýšlet. Byl to ušmudlaný ráj pro průměrné a podprůměrné jedince a pro mazané kariéristy.
I dnes je to v těch spoluobčanech, kteří se v demokracii cítí nedocenění nebo přehlížení, jako v koze. Na formálním vzdělání v této věci nezáleží. Inženýr, nebo tupý dětina, to je jedna rodina. Touží se opět podřídit hrubé síle a pohrdat pravdou, ať jim z toho za vzorné chování něco ukápne.