Čím jsme žili v nultých letech

Zatímco předchozí publikace obsáhla celou dekádu, nyní se autorka rozhodla druhou polovinu desetiletí vynechat, což logicky zdůvodňuje jejím odlišným rázem. Archaičtější část do roku 2005 se totiž víceméně rovnala atmosféře dosavadní polistopadové éry, než následující roky začala opanovat nastupující sociální média a další převratné technologie.

Obrazově křiklavé Milénium! nabízí fontánu tehdejších fenoménů, na které je dnes módní pohlížet jako na bizarnosti. Z nynějšího pohledu je zkrátka jednoduché odsoudit, jak jsme před dvaceti lety žili, protože s časovým odstupem jsme již „chytřejší“.

Fundová se snaží zůstat nestranná, ačkoli si nejde nevšimnout jejího marketingového zázemí. Občasné proklamace vyznívající tak, že koho v dané době minulo to či ono, ten de facto nepatří do zasvěceného klubu, lze postrádat.

Poněkud svérázné tematické rozčlenění publikace sahá od módních prohřešků přes moderní televizní formáty či aspekty dospívání po rozmach internetu a výrazné události všeho druhu. Coby nadstavba ryze popisných kapitol slouží kratší či delší vzpomínky zúčastněných osobností, jež počinu dodávají patřičný esprit.

V nultých letech byly soudobé online videotéky, díky nimž si večerní program volíme podle svého vkusu, ještě v plenkách, a tak divácké neřesti do jisté míry udávaly samotné televizní kanály. Vévodily pokleslé telenovely, ale i nové reality show typu Big Brother či Výměna manželek, jak ukazuje úvodní část.

Nepřetržité sledování cizích lidí se ukázalo jako spolehlivý tah založený na přirozené lidské zvědavosti – kdo by tušil, že se v budoucnu trend obrátí a sami budeme dobrovolně nechávat ostatní nahlížet do soukromí prostřednictvím svých profilů na sociálních sítích.

Popularitu nicméně seriály navzdory této záplavě neztratily. Klasickým příkladem je sitcom Přátelé, který se u nás stal kultem i díky kvalitnímu českému znění, jež se nahrávalo postaru, tedy se všemi dabéry najednou.

Stanislava Jachnická, která propůjčila hlas ztřeštěné Phoebe, s nostalgií prozrazuje i pár perliček, třeba to, že hrdinčiny morbidní popěvky měla dle instrukcí režiséra zpívat co možná nejfalešněji.

Viditelné odmítání předešlých let se odehrálo hlavně na poli módy, domnívá se Fundová. Češi tak odhodili ledvinky a bílé ponožky v lodičkách a vyměnili je za bokové džíny do zvonu nebo za trička bezostyšně odhalující pupík, k nimž se konfekční řetězce opět vracejí. Módní policie, oblíbená rubrika v tisku, zaostřila své jestřábí oko i na teplákové soupravy, dočasně povýšené na seriózní oděv.

Symbolem miléniových technologií se stal model mobilního telefonu Nokia 3310. Smartphony se objevily až v příštím desetiletí, potud bylo běžné zdlouhavé vyťukávání SMS zpráv nebo pořizování fotek v minimálním rozlišení.

Doba přála až fanatickému zmenšování a zplošťování, a tak se z kazet přešlo na cédéčka, která jsme po příchodu MP3 přehrávačů nepohřbili, ale pověsili na prádelní šňůry na balkonech za účelem odhánění ptactva.

Počítače už nezřídka disponovaly připojením k internetu, na němž se dají dobře ilustrovat (ne)životaschopné projekty. Vale uživatelé dali webům XChat.cz nebo Libimseti.cz, které převálcovaly sofistikovaněji pojaté platformy.

Naopak takový Seznam.cz má řada Čechů dodnes nastavený jako domovskou stránku. Poznámka na okraj, tento tuzemský gigant je starší než samotný tatíček Google. Navzdory útlaku zahraničních databází přetrvává například i ČSFD.cz sdružující filmové fanoušky, spuštěná v roce 2002.

Roky, zkraje očíslované dvojkou a dvěma nulami, nezačaly zrovna šťastně. Spisovatelka krátce za půlkou utne příjemnou všehochuť tragickými, byť veskrze vzájemně nesouvisejícími i světovými milníky: vánoční krize v ČT, srpnové povodně, teroristické útoky z 11. září a také trochu s podivem tsunami v Indickém oceánu v roce 2004 s lehkou českou stopou – utéct hrobníkovi z lopaty se tenkrát podařilo modelce Petře Němcové.

V případě pádu newyorských Dvojčat přikládá pozoruhodné memento tehdy devítiletý cestovatel a publicista Ladislav Zibura, který v inkriminovaných dnech postřehl na českobudějovickém nádraží projíždět džíp s vojáky úzkostlivě zkoumajícími oblohu.

Autorka tohoto článku má obdobnou zkušenost – její rodiče zase s vážnou tváří zvažovali výstavbu protiatomového bunkru na zahradě.

Fundová posléze opouští nádech stísněnosti a pouští se znovu do optimistických témat – kupříkladu mladé generace, kterou bez přehánění významně ovlivnila J. K. Rowlingová se svým čarodějným bestsellerem.

Harryho Pottera do České republiky vnesl Ondřej Müller z nakladatelství Albatros, jehož během jízdy ve frankfurtském metru upoutala knižní obálka s obrýleným protagonistou.

Adolescence se v knize překrývá s časopiseckou produkcí, u níž někdejší šéfredaktorka Brava Sandra Bursáková s povzdechem připomíná, že „obsah se nemění, jen forma“. Naráží tím na stalkování idolů, jež se ze čtrnáctideníku masivně přesunulo na síť Instagram.

O dovoleném nekorektním humoru se rozepisuje zakladatel české verze magazínu Maxim Pavel Vondráček, jehož příspěvek koresponduje s kapitolou věnovanou reklamě. I ta prošla zásadní obrodou, po níž vtipy o upečeném gaučovém psíkovi Bobíkovi už dávno nenacházejí prostor.

Á propos, reklama. V rámci kontroverzních televizních spotů, které by v současnosti jistě rychle skončily v propadlišti dějin, se hodí zmínit celovečerní debut Český sen dokumentaristického tandemu Vít Klusák a Filip Remunda. Budiž výstrahou, že síla manipulace je stále mohutná i osmnáct let od jeho premiéry.

Johana Fundová. Milénium!, CPress 2022, 288 stran.