Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Debata o dezinformaci - Alexander Tomský

Dostal jsem pozvánku na veřejnou diskusi o dezinformacích, což kvituji s potěšením, přestože se pořádá tak říkajíc z pověření bruselské vrchnosti, již nelze považovat za striktně nezaujatou.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Alexander Tomský

Článek

Café Evropa, 7. listopadu, 17.30, online. K mému překvapení se debaty účastní Markéta Gregorová, europoslankyně za Piráty, kteří byli ještě nedávno známí jako spolek anarchistů plédující za necenzurovaný a nezpoplatňovaný internet.

Tenhle převratný vynález vedle seriózních informací, zpráv a názorů poskytuje fantastickou příležitost ignorantům, aby se vyjadřovali ke všemu, co je napadne. Výsledkem jsou miliony omylů, chyb a bludů, nepřesností, přehánění a překrucování, nemluvě o lidech, jimž umožňuje beztrestně lhát.

Proti tomu jsou dezinformace, jež mají zmást a destabilizovat protivníka, čili zjevná ruská nebo čínská propaganda, poměrně nevinnou záležitostí. Ne, že by neměly žádný vliv, jistě působí na emoce. A kritika nedostatků i selhání západní společnosti může být mnohdy pravdivá, přestože z úst autokratů žádnou alternativu vůči svobodné společnosti nenabízí.

Sebevětší sebechvála ruského nebo čínského režimu přesvědčivá není. Bylo několikrát prokázáno, že na americké volby neměla ruská propaganda téměř žádný vliv. Nicméně je nepřátelské vměšování cizí mocnosti do života naší společnosti nepřijatelné. Nedávno zrušila britská vláda licenci ruské televizi.

Avšak hlavní problém internetu je mnohem hlubší. Cenzurovat, nebo necenzurovat? Právě u nás vyšla kniha o ideologickém boji progresivistů v „anglosféře“ (Douglas Murray: Na Západě zuří válka).

Je to důkladná zpráva o hrůzných obligatorních lžích, jež bojovníci za novou společenskou spravedlnost prosadili ve veřejném prostoru, v zákoníku práce i ve státních institucích a za jejichž porušení se trestá ztrátou zaměstnání nebo veřejné funkce.

Policie v Británii vyšetřuje tisíce stížností na problematické nenávistné projevy. Většinou se jedná o neuznání subjektivního genderu trans. Jsou-li muži a ženy pouhou společenskou konvencí, hrozí totiž rozpad společnosti, protože na vrozeném pohlaví je postavena.

Komise EU tradičně zápasí s tzv. antisystémovými útoky populistů a jejich konspirativními teoriemi, ale lži a bludy, jež vycházejí z rovnostářské ideologie útočící na samé základy svobodné a demokratické civilizace, ji nezajímají. V jedné věci má však pravdu. Je zapotřebí rozlišovat názory a fakta.

Britský levicový deník The Guardian má v záhlaví pěkné heslo „Názory volné, ale fakta jsou svatá“, kéž by se jím však sám řídil. Myslím, že potřebujeme nestranného dozorce, který by fakta hlídal a úkladné lháře trestal. Samozřejmě chytí jen malé ryby.

Většina lží a pomluv vychází z neznalosti nebo pomíjí kontext, jak uvádí Andrew Roberts, autor monumentálního životopisu Winstona Churchilla Předurčen osudem. Nepřátelé státníkovi vytýkají, že se během hladomoru v Bengálsku za války dopustil genocidy. Zápisy ze schůzí válečného kabinetu dokazují přesný opak, přímo nadlidské úsilí o dodávky australského i iráckého obilí, a to se tehdy ještě na všech frontách válčilo (1943).

Ale naše Wikipedia „pravdivě“ napíše, že „je Churchill spojován s válečnými a jinými zločiny jako byl hladomor v Bengálsku“. Stačí jedna pomluva a dezinformace už navždy v kyberprostoru zůstane. A tak by se dalo pokračovat. Lidé se naučili číst a psát, máme gramotné, leč nevzdělané obyvatelstvo, které získalo neomezený prostor k vyjádření. A mnozí chtějí lhát.

Svoboda projevu není samozřejmá a spravedlivá. „Liberální teorie hlásá, že je pravda mnohem větší, mnohostrannější a podivnější, než se domníváme a že je lepší vyslyšet, co si kdo myslí,“ uvedl G. K. Chesterton.

Zároveň však platí, že neomezená svoboda vede k anarchii, a nakonec budou lidé volit diktaturu. Snad by nám v dilematu mezi cenzurou a svobodou pomohla jedna věc: zakázat anonymní projevy, jednou provždy skoncovat s uživatelskými jmény. Nechť každý ručí za svou výpověď!

Výběr článků

Načítám