Kosmetika z Česka: Co nejblíž přírodě, co nejdál konkurenci

Jan Čillík otevře ve skladu velkou papírovou krabici, v ní rozváže igelitový pytel a vyndá z něj hrst plodů, které mohou z dálky připomínat například datle. Při bližším pohledu se ukáže, že jsou to kulaté slupky plodů, které v tuzemsku ani neznáme. A co víc – nejedí se, nýbrž se přidávají do pračky.

„Mýdlové ořechy jsou jednou z našich základních surovin. Spotřebujeme jich ročně asi 8–10 tun. Z Indie nám je vozí dvakrát ročně,“ říká generální ředitel společnosti Tierra Verde, českého výrobce ekologické drogerie.

Ve firmě spíše říkají česko-slovenského, neboť jeden ze spolumajitelů pochází ze Slovenska, kde značka také působí.

Právě mýdlovými ořechy to všechno před čtrnácti lety začalo. Zakladatelka firmy hledala ekologický způsob úklidu, po němž by použitou vodu mohla bez obav vylít na zahradu. Podnikání rozjela dovozem ořechů, na které brzy navázala výroba vlastních produktů.

Z garážové dílny vyrostla moderní společnost se sídlem v Popůvkách u Brna, která zaměstnává padesát lidí a vyrábí přes 250 produktů pro takřka kompletní domácí úklid i péči o tělo. K dostání je v e-shopech, bezobalových obchodech, síti drogerií DM, online obchodě Rohlík a v některých hypermarketech.

Mýdlové ořechy, plody stromu Sapindus mukorossi, nedostaly svůj název náhodou. Obsahují totiž látku saponin, která ve vodě pění, výborně odmašťuje a zbavuje nečistot. „Indické ženy je používají už léta, perou s nimi, uklízejí. Je to sezonní surovina, něco jako u nás kaštany, volně roste v podhůří Himálaje,“ seznamuje mě Jan Čillík s exotickou ingrediencí.

„V Indii je posbírají, odpeckují, usuší. Jedna česká firma nám je extrahuje, vytvoří z nich tekutinu, kterou přimícháváme do našich produktů,“ vysvětluje a podá mi jeden plod k přivonění.

Výsledná tmavě hnědá barva pracího gelu i specifická zemitá vůně jsou jednou z věcí, na kterou si zákazník musí při přechodu na ekologické praní zvyknout. Komu to „nevoní“, může zvolit gel s přídavkem pomerančové, vavřínové či levandulové silice v bio kvalitě. Tierra Verde přitom deklaruje, že konkrétně u pracího gelu je 99 procent jeho složení přírodního původu.

Když už držím ořechovou slupku v ruce, představím si, jak bych ji hodil přímo do pračky a bylo by po starostech. „I to je varianta,“ překvapuje mě marketingová manažerka Markéta Kokšalová.

„Prací účinek může být v takovém případě nižší, ale pro některé zákazníky je důležité, aby prali tím ekologicky nejčistším způsobem,“ vysvětluje a dodává, že po čtyřech nebo pěti použitích v pracím sáčku vyhodíte slupky na kompost. „Dál už z hlediska ekologie jít opravdu nejde,“ podotýká.

S ekologickými produkty se musí při úklidu trochu víc přemýšlet. Například při praní si v ideálním případě nejprve ověříte tvrdost vody a případně použijete změkčovač nebo přizpůsobíte množství prášku či gelu. Místo aviváže pak přilijete takzvané máchadlo, které při odstředění vyplaví zbytky pracích prostředků.

Pro začátečníky to může být složité. Firma ale netají, že používání jejích výrobků jde většinou ruku v ruce se změnou životního stylu zákazníků, kteří přemýšlejí nad tím, zda lze některé zaběhnuté věci dělat jinak. „A k tomu je chceme inspirovat,“ poznamenává Markéta Kokšalová.

Obvyklou výtku, že ekologické znamená drahé, Jan Čillík rozporuje: „Myslím, že například v praní patříme v ceně za jednu prací dávku k těm levnějším na trhu.“

Firma hodně sází na zmíněný bezobalový prodej, při němž si zákazník načepuje z velkých kanystrů do vlastních nádob. „Naše pětadvacetilitrové kanystry neustále rotují, my je tady vyčistíme, naplníme a znovu vrátíme do oběhu,“ vypráví Markéta Kokšalová při prohlídce výrobní haly, kde každý den namíchají a stočí přibližně 2000 litrů čisticích prostředků.

„Každý produkt má svoji recepturu a postup, jak suroviny přimíchávat, aby vznikla pěkná, homogenní hmota,“ říká Jan Čillík. „Míchá se za studena, máme jen mírně ohřívanou vodu, aby se některé suroviny rozpustily.“

Zástupci firmy netvrdí, že svým přístupem jsou jediní na trhu, a nechtějí se ani vymezovat vůči velkým značkám. Nabízejí ale možnosti pro ty, kdo upřednostňují produkty lokálních firem, navíc se smyslem pro ekologii. Společnost je pyšná na mezinárodní certifikát Ecogarantie, každoročně ověřovaný nezávislými auditory.

„Kromě seznamu zakázaných surovin se posuzuje i etická stránka podnikání, nakládání s odpady, použití obalových materiálů, využití energií,“ přibližuje Jan Čillík. „Je to jeden z nejpřísnějších certifikátů v Evropě, který nikdo jiný v Česku nemá.“

„Vyrostla jsem v činžáku, kde nám na záchodě visela hlava tapíra, měli jsme doma kůži z pumy, dikobrazy, luky a jedovaté šípy, prostě takové muzeum,“ s úsměvem vzpomíná osmačtyřicetiletá Petra Drvoštěpová, tvůrkyně kosmetické značky Yage Organics a také dcera etnologa Mnislava Zeleného, známého též pod indiánskou přezdívkou Atapana.

Ostatně slovo Yage, které zvolila do názvu značky, je posvátným halucinogenním nápojem amazonských šamanů.

O podnikání v kosmetice uvažovala delší dobu, avšak značku představila teprve před třemi lety. Z předchozích profesí právničky a také interiérové designérky, kterou si však ponechala, by se mohlo zdát, že se příliš nepotatila. Opak je pravda.

„Tátův vliv jsem cítila odjakživa, je v tom ale také element mojí maminky. Její rodina je umělecky založená a já jsem tím celý život ovlivněná,“ říká matka patnáctiletého syna a dvanáctileté dcery.

„Hodně jsme cestovali, trávili čas v přírodě, všechno jsme si sbírali, s babičkou jsme všichni dělali čaje, tinktury, a to se na mě přeneslo. V 90. letech pak následovaly cesty za různými etnickými kulturami. Táta navštěvoval především Jižní Ameriku, já jsem se vypravila spíše do Asie.“

Tamní národy ji inspirovaly a třeba ájurvédu, tradiční indické lékařství, přirovnává k našemu bylinkářství. „Všechno se sešlo v momentě, kdy syn začal mít ve třech letech silný atopický ekzém. Překopali jsme náš život, přenastavili jsme, jak fungujeme.“

Tehdy se začala více zajímat o to, z čeho se kosmetické přípravky skládají, jaké složky a s jakou funkcí obsahují. „Zjistila jsem, že spousta z nich tam vůbec být nemusí, naopak jsou mnohdy toxické, zdravotně závadné. Vyhodila jsem z domácnosti úplně všechno.“

Balzámy pro syna zabraly, dokonce má dodnes jeden v nabídce. Pak následovala kosmetika pro ženy.

„Chci o sebe pečovat, ale chci něco kvalitního. Když jsem nic nenašla, řekla jsem si, že si to prostě vyrobím,“ říká podnikatelka, která nyní prostřednictvím svého i jiných e-shopů nabízí kolem třiceti produktů převážně pleťové kosmetiky.

Důvody, proč začala Petra Drvoštěpová vyrábět ve velkém, byly částečně praktické. „Když vyrábíte jen pro sebe doma, tak se to v malém množství špatně míchá. Navíc ty drahé, patentované suroviny, kterých potřebujete jeden gram, prodávají po pěti kilech. A vy jich máte na seznamu čtyřicet nebo padesát,“ objasňuje. Netají, že pořízení surovin proto vyjde na stovky tisíc korun.

O podnikání v oboru toho moc nevěděla, ale inspirovala se jedním článkem o amerických manželích, kteří opustili dosavadní práci a vybudovali uznávanou kosmetickou značku. „Byli to obyčejní lidé jako já, tak jsem si řekla, že to taky zvládnu,“ konstatuje.

Pokud by to obnášelo jen vymýšlení receptur a samotnou výrobu, byla by nadšená. „Ale ta administrativa,“ posteskne si. „Když jsem si ještě vyráběla sama, tak jsem rýžovou vodu získávala tak, že jsem nechala odstát rýži a pak jsem vodu předestilovala. Pak jsem ale zjistila, že kvůli legislativě si nemůžu jen tak natrhat heřmánek a udělat si hydrolát (produkt parovodní destilace rostlin). Nemůžu ani tvrdit, že je léčivý. Sice je to tak tisíc let, ale legislativa se na to dívá jinak.“

Suroviny proto nakupuje převážně od zahraničních dodavatelů s certifikáty, které se pochopitelně promítají do cen. Výsledné produkty, které vyrábí většinou sama ve své provozovně v Říčanech u Prahy, pak ještě musí projít analýzou v laboratoři.

Jak zdůrazňuje, na rozdíl od známějších, přitom levnějších značek nepoužívá vodu, pouze stoprocentní koncentráty aktivních přírodních látek. „Jsou to vysoce funkční produkty, žádná chemická látka. Určené jsou pro ženy nad třicet let, ale nabízíme řadu i pro mladší, které mají problematickou pleť s akné.“

Složení produktů Yage Organics se hemží exotickými názvy jako acai, skvalan, cacay, pupalka, mokřadka, argánie nebo marula. Nedávno Petru Drvoštěpovou nadchla dračí krev – pryskyřice jednoho jihoamerického stromu.

„Byli jsme v Brazílii u indiánů, dcera tam dostala angínu a šaman ji tím léčil. Efekt byl rychlý a úžasný. Na ten popud jsem si řekla, že tím musím jednu naši recepturu vylepšit.“

„Na krémy používáme vepřové sádlo. Dozvěděla jsem se ale, že v takovém případě nemůžeme používat označení přírodní kosmetika. Je ale bylinná, lokální, vyráběná ručně a v malých sériích. Po pravdě si neumím představit, že je něco přírodnějšího než naše kosmetika,“ říká čtyřiačtyřicetiletá Karolína Josková, která s o čtyři roky starším partnerem Danem Navrátilem založila značku Herba Roja.

Určitě už jste četli příběhy o mladých lidech, které unavil ruch hlavního města, proto si našli bydlení na venkově, kde je nakonec sepětí s přírodou pohltilo. Tohle je jeden z nich.

Oba pracovali v reklamní branži, Karolína jako produkční, Dan se živil grafikou, což se mu při navrhování obalů vlastních výrobků hodí dodnes.

Statek v Karhuli, části obce Pravonín na Benešovsku, koupili před šestnácti lety, o několik let později v něm začali bydlet a vychovávají v něm dvě dospívající děti. Určitým impulzem pro změnu životního stylu i profese se stala rakovina Dana Navrátila, na kterou léčba v nemocnici zabrala, ovšem nepříjemným důsledkem byla rozhozená imunita, kvůli níž šel z nemoci do nemoci. Vyzkoušel lékaře i léčitele, až se dostal k bylinkám.

„Jeden čínský doktor mi říkal: Vy ani nevíte, po čem chodíte. Skoro všechno je léčivé. Dokonce i to, co roste v Praze ve spárách v chodníku.“

Pozemky v okolí statku postupně rozšiřovali a vybudovali na nich i veřejnou bylinkovou zahradu, která slouží jako místo k setkávání nebo k výuce dětí. Na dvou hektarech pod horou Blaník dnes pěstují kolem šedesáti druhů, z nichž nejprve vyráběli léčivé čaje, tinktury nebo masti a později k nim přidali kosmetiku – krémy, parfémy, mýdla nebo třeba balzám na rty.

Karolína Josková přiznává, že sama upřednostňuje spíše léčivé produkty, ale protože o kosmetiku je zájem, získává stále větší prostor v nabídce.

„Nikdy jsem kosmetiku moc nepoužívala, ale když jsem se jednou podívala na složení poměrně drahého pleťového krému, protočily se mi panenky. U balzámu to samé,“ líčí, co ji přimělo se vrhnout i do tohoto segmentu.

Řebříček, měsíček, růži, levanduli nebo konopí považuje za prověřené prostředky, které se u nás používaly odpradávna. Vše navíc v kvalitě bio, což lze označit za přirozený způsob hospodaření.

Příslušné certifikáty, které to dokazují, proto berou především jako nezbytný marketingový nástroj, na nějž zákazníci slyší.

„Máme měsíčkovou mast, která stojí skoro ‚pětikilo‘. Když půjdete do lékárny, tak nejlevnější pořídíte za šedesát korun,“ nebojí se srovnání Dan Navrátil, neboť ví, jak a z čeho svoje krémy vyrábí. Základem je pětitýdenní macerace bylinek ve vepřovém sádle. A třeba ten s kostivalem si zákazníci objednávají s předstihem, neboť jej vyrábějí jen dvakrát do roka, zjara a koncem podzimu, kdy má kořen kostivalu největší sílu. Filozofii páru pak odpovídá i balení produktů do recyklovatelných obalů.

„Buď uděláte mastičku tak, že bylinkou naplníte celý kýbl a zalijete ji sádlem, anebo chcete šetřit a nasypete ji tam jen na dno. Pak ale nebude fungovat tak dobře,“ tvrdí Dan Navrátil.

Zásadní je podle něj vědět, jak bylinky zpracovat: „Některé výrazně lépe pouštějí látky do vody, takže jsou dobré na čaj, jiné se naopak rozpouštějí v alkoholu nebo v tucích, tak je lepší z nich udělat mast nebo tinkturu.“

Samotné založení kosmetické výroby je podle jeho partnerky vcelku jednoduché: „Musíte mít na to provozovnu schválenou hygienou a stavebním úřadem. Ale pokud si ji chcete dělat jen pro sebe doma, stačí vám vybavená kuchyně. Pracovní pult, sporák, mixér, kastroly, odměrky, baňky,“ vyjmenovává Karolína Josková. V případě prodeje kosmetiky je však podle ní nezbytná analýza a posvěcení finálních vzorků, které obstarává Státní zdravotní ústav.

Svým produktům partneři věří, žádný podnikatelský plán ale v kapse nemají. „Neměli jsme to promyšlené,“ připouští Dan Navrátil. „Jsme trochu srdcaři a doufáme, že se to brzy překlopí tak, že nás to uživí.“