Genderově kreativní výchova aneb Ať si děti samy vyberou svou identitu

Gabriella Martensonová ze švédského Stockholmu čekala svého prvního potomka ve 30 letech. Už během těhotenství se rozhodla, že svému prvorozenému nebude říkat, zda se narodil jako chlapec, či dívka, do značné míry se chtěla vyhnout i konverzaci ohledně pohlaví s rodinou či přáteli.

Matka nyní již tří dětí (u všech praktikovala stejný přístup) dospěla k názoru, že její výchovný styl pomůže všem jejím dětem cítit se pohodlněji při volbě mnoha životních aktivit, včetně například hraní, aniž by byly automaticky řazeny k nějakému stereotypnímu výběru.

Stejně tak věřila, že výchova dítěte bez pohlaví by usnadnila jeho samotnou pozdější identifikaci - obzvlášť pokud by nebyla v „souladu“ s pohlavím, se kterým se dítě narodilo. Což podle jejího názoru pomůže snáze přijmout nejen sebe, ale i jiné lidi, kteří nedodržují genderově binární či jiné společenské normy.

„Nechávám je být, čímkoli chtějí být. A učím je, aby nebyly tak úzkoprsé,“ uvedla Martensonová pro BBC. Jak dodává, sama byla vychovávána ve striktně stereotypní genderové normě, včetně například nošení růžových šatů.

V době dospívání ale narazila na pojem feminismus, který ji později donutil přehodnotit mnohé přístupy. Svým dětem tak kupuje širokou škálu oblečení, ale i hraček, a nechává je, ať si samy vyberou, co budou nosit a s čím si který den hrát.

Styl jejího přístupu řadí odborníci k malé, ale postupně se rozvíjející skupině stejně smýšlejících rodičů, kteří se jednoduše rozhodli pro genderově neutrální rodičovství.

Jakkoli je skupina stále natolik malá, aby se dalo přesně zjistit, kolik rodin po světě ji vzalo za vlastní, a mohla být provedena další, větší zjištění, i tak už se dá vysledovat nárůst podobného přístupu, a to zejména v severní Evropě a Spojených státech.

I když může mnohým jiným připadat jejich přístup velmi zvláštní, odborníci vysvětlují, že motivace k takovému chování jsou poměrně praktické. A jejich pochopení může pomoci i jiným rodičům osvětlit možné výhody tohoto netradičního přístupu.

Autor, bloger a lektor Ravna Marin Nathanael Siever z Berlína, který sám sebe identifikuje jako transgender, nebinární a polyamorickou osobu, říká, že rozhodnutí neoznačovat malé dítě jako chlapce nebo dívku začalo získávat na popularitě již v 80. letech minulého století, většinou v tzv. queer komunitách (zahrnuje všechny lidi, kteří se cítí být odlišní od většinou přijímaného konceptu heterosexuality).

Sieverův výzkum pro knihu na toto téma zahrnoval revizi desetiletí existující literatury o genderových studiích a také rozmluvy s mnoha rodiči. Mnozí přitom uvedli, že genderově neutrální rodičovství je pro ně populární už jen proto, že se svým způsobem vyhýbá tomu, aby děti vystavovalo zkušenostem, které nynější rodiče sami zažili - když vyrůstali ve světě, kde byly mužsko-ženské a mocenské stereotypy mnohem výraznější než nyní, kdy byli odlišní lidé diskriminováni a LGBTQ+ vztahy byly mnohem méně akceptovány, než je tomu v současnosti.

„Genderově neutrální rodičovství se neobjevilo, aby neutralizovalo pohlaví dětí, ale aby jim umožnilo objevit svou vlastní identitu, místo aby jim ji určovali ostatní,“ říká Siever.

Jak k tomu dodává Mark Vahrmeyer, psychoterapeut z anglického Brightonu, kolem roku 2020 se konverzace o genderové identitě a útlaku staly mnohem běžnější v médiích a společnosti obecně, což pomáhá i dalším rodinám a rodičům ukázat, že existují i další alternativní způsoby, jak vychovávat dítě.

„Stále větší počet rodičů si přeje dát svému dítěti psychologický a emocionální prostor, aby plně vyjádřilo, kým je. A to tím, že minimalizují vědomý i nevědomý dopad, který může mít genderová předpojatost na dítě - např. vidět dívky jako automaticky slabší nebo chlapce jako chytřejší,“ uvádí příklad.

Spolu s uvedenou výchovou a přístupem ovšem také vyvstala otázka, jak označovat v takových rodinách své potomky. Někde (třeba v anglicky mluvících zemích) používají místo klasického „on“ či „ona“ nově jen „oni“. V mnoha jiných jazycích ale podobné oslovení pro takovou skupinu lidí neexistuje.

Vzhledem k tomu, že genderově neutrální nebo také kreativní rodičovství je stále ještě poměrně novým a omezeným fenoménem, vědci zatím nevědí, jaké možné dopady na děti, ale i společnost jako takovou může mít. Zastánci tohoto přístupu tvrdí, že rozhodně zanechá pozitivní otisk. A dodávají, že uvedený styl rodičovství rozhodně nekončí ve chvíli, kdy si dítě samo zvolí, jak chce být prezentováno.

Psychoterapeut Vahrmeyer nicméně uvádí, že jeho zkušenosti s podobnými klienty ukazují, že jakkoli je podobný přístup přijatelný pro rodiče, ne všechny děti vystavené této výchově ji berou pozitivně.

„Pro děti, které se v rodině cítí bezpečně a nebojí se prozkoumat, co jim společnost nabízí, je to skvělý způsob, jak objevovat sebe sama i svět. Některým ale naopak uvolněná pravidla a nedostatek předepsané identity mohou přinést jen nejistotu a zvýšenou úzkost. Namísto odmítnutí genderových norem, jak v to doufají rodiče, takové dítě může o to více přilnout k zakořeněné genderové identitě jako formě jistoty,“ vysvětluje.

Koučka Mandee Lalová se specializací na duševní zdraví rovněž prosazuje některé aspekty genderově neutrálního rodičovství, jako je třeba výběr široké škály dětského oblečení nebo hraček. Zároveň ale dodává, že odmítání rodových zájmen ve spojení s pohlavím může být pro mnohé děti velmi matoucí, obzvlášť pohybují-li se ve skupině vrstevníků, kde jsou všichni ostatní označováni jako chlapci či dívky.

„Nejsem si jistá, zda malé dítě pochopí, že místo on či ona je ono nebo oni. Lehko může získat pocit, že do tohoto světa nezapadá,“ dodává.

Společnou výzvou pro všechny rodiče vyznávající genderově kreativní přístup je pak naučit se zvládat vnější reakce. K většímu pochopení ze strany široké veřejnosti mohou v současnosti přispět sociální sítě, nicméně Siever si myslí, že se tento přístup v dohledné době nestane hlavním trendem. Avšak v některých progresivnějších zemích, jako je třeba Švédsko, může být rozvoj výraznější a rychlejší.