Článek
A taky Antarktida, aby navštívil všechny kontinenty. V devatenácti poprvé vyjel za prací do Ameriky, to mu změnilo život.
„Propadl jsem touze cestovat. Prodal jsem byt, nemám žádné platby, ani na telefon nemám paušál a cestuji. Když se vrátím domů, přespávám u rodičů,“ říká cestovatel, podle kterého lze vyčíslit návštěvu jedné země asi na třicet tisíc korun. Cestovat chce, dokud bude mít dost sil, nemalou část putování tvoří pěší pochody.
Stalo se, že jsem nasedl na autobus a skončil o tisíc kilometrů jinde, kam jsem jet nechtěl. Řidič zapomněl změnit cedulku.
Za pár dnů odlétá do Brazílie, odkud má namířeno do Chile. Chce pěšky projít Patagonii, putovat po La Carretera Austral, chilské cestě z Puerto Montt do Villa O’Higgins, vzdálené 1240 km na jih. „Předpokládám, že to prodloužím ještě o dvě stě kilometrů na jih do Argentiny. Vyplouvají odtud lodě do Antarktidy. Není to žádná levná věc, cesta stojí deset tisíc dolarů, ale občas jsou k mání i lístky za polovinu. To bych pak určitě navštívil poslední kontinent, co mi chybí,“ řekl Vymyslický.
Na exotickou dovolenou jen s očkováním
Cestoval i v době, kdy řádil covid a pohyb komplikovala různá opatření. Ta jej nezastavila, jen putování prodražila. Obvykle stačí tři dny, aby viděl vytipovaná místa, a míří dál. Nevnímá jen samotný cíl, ale i okolí. „Samozřejmě jsem nevynechal ani peruánské Machu Picchu. Zdržel jsem se asi půl hodiny a šel pryč. Zklamalo mě. Ano, nádherné místo, ale stačilo vyjít před brány a člověk viděl haldy odpadků. Co cestuji, mám pocit, že planeta je už ztracená,“ říká muž, který z cest nafotil spousty záběrů.
V Mexiku strávil noc ve vězení. Zapomněl si vytisknout zpáteční letenku, a tak dostal pobyt jen na měsíc. Už přitom jej úředníci ujistili, že nebude mít žádný problém. Jenže měl.
„Další den se vše vyřešilo, ale já už jsem pak zůstat nechtěl,“ řekl. Jazykový handicap prý není ve světě problém. Základ zvládne anglicky, zbytek gesty. Úskalí to ale má. Zejména v zemích, kde se mluví španělsky či portugalsky.
Poznávání světa je poznávání lidí
„Taky se mi stalo, že jsem nasedl na autobus a skončil o tisíc kilometrů dál někde jinde, kam jsem jet nechtěl. Prostě řidič zapomněl změnit cedulku. Ale jsem na to flexibilní, porozhlédl jsem se tedy v jiné oblasti,“ řekl.
Ladislav Zibura: Na cestách je nejlepší radit se s místními
Na cestách bývá sám. Zbraň, s výjimkou nože potřebného k jiným účelům, nenosí.
„Setkání s šelmou nebo medvědem? Nebylo. Vybírám si lokality, kam se dá vstoupit. Jestli vidím, že třeba u rumunského kraje píší, že je tam hodně medvědů, tak tam nejdu,“ říká. Poznávání světa přináší i poznávání lidí.