Článek
Je tam více zajímavostí. Například že motivace podrobně koukat na vejce v hnízdě a dobrá schopnost odlišit ta cizí vzniká až jako důsledek dlouhodobého setkávání se s parazitem přes mnoho generací.
Že hostitel, který odmítne kukaččí vejce, zachrání alespoň část svého potomstva. Naopak hostitel, který se s kukačkou vypořádá až po vylíhnutí, nemusí zachránit vůbec nic – parazitické mládě může z hnízda vytlačit hostitelovy potomky ještě předtím, než se hostitel rozkouká.
Na ptáky jsme fakt krátký. Nebo alespoň někteří z nás, kteří opakují bod odfajfkovaný v úkolníčku prezidentem Milošem Zemanem a volají po přijetí minimálně desítek tisíc ruských mužů, kteří prchají ze své země ze strachu, že tentokrát nezamordují jejich krajané Ukrajince, což se dělo předtím a těmto prchajícím to vcelku nevadilo, ale že o krk přijdou oni sami.
Nechávám stranou obavy, že mezi těmito uprchlíky mohou být nasazení agenti Kremlu. Určitě budou, ale nebezpečím nejsou pouze krtci. Proč vlastně vyhazuje chytřejší pták ze svého hnízda kukaččí vejce? Protože ho zkušenosti jeho předků naučily, že mu zlikviduje potomstvo. Je kukaččí ptáče vědomým ničitelem? Není. Jen to neumí jinak.
Totéž platí pro masy konformistických Rusů, kteří se nyní snaží dostat přes hranice, aby se vyhnuli smrti dle Putinova příkazu. Nemohou za to, kde se narodili a čím se stali, pokud neprovedli žádnou odpornost. Jsou ale kukaččími mláďaty, protože vesměs jinak nemohou. A mnozí ani nechtějí.
Ptáci mají zkušenosti předků. Máme je my? Jak by ne. Stačí se zahloubat do soužití Rusů a původních obyvatel v baltských státech. Tam se Rusové masově usídlili po druhé světové válce s tím, že tyto země jim patří, protože z nich vyhnali německé nacisty. Ovládá-li někdo angličtinu, může si přečíst podrobnou reportáž z Estonska, kde stále jsou potomci této menšiny pro původní obyvatele osinou v zadku.
Zveřejněné zážitky s chováním nedávno uprchlých Rusů (ještě před mobilizací, tudíž většinou Putinových odpůrců) jsem shrnul před nějakou dobou zde. Chápu spoluobčany, kteří chtějí být hodní. Vypadají ale v konfrontaci se známými skutečnostmi jako slečna Winnifred Goodmanová s převýchovou pistolníků.
Jenže ta aspoň měla Limonádového Joea. Což o to, Petr Fiala by mohl být jako Karel Fiala, ale má zapotřebí řešit problém, který by byl vlastnoručně vyroben?