Článek
„Spojené státy a jejich spojenci, kteří dodávají zbraně kyjevskému režimu, se stávají komplici při páchání válečných zločinů. Jestliže se Washington rozhodne Kyjevu dodat střely s delším doletem, překročí červenou linii a stane se přímým účastníkem konfliktu,“ řekla Zacharovová. Zdůraznila, že si Rusko „vyhrazuje bránit své území a adekvátně reagovat“.
Tohle je červená linie! Rusko se snaží odradit USA od dodávek raket delšího doletu
Není to poprvé, co taková slova zaznívají v souvislosti s možnými dodávkami raket ATACMS pro raketomety HIMARS, které mají dostřel až 300 km, zatímco momentálně dodávané střely maximálně 80 km, a mohly by tudíž ohrozit i území Ruské federace. Táhnou se ruskou rétorikou jako červená nit. Už na jaře Rusko uvádělo, že si vyhradí právo zasáhnout proti dodávkám západních zbraní a za nepřijatelné považovalo dodávky letadel. Že se mohou země „zaplavující Ukrajinu zbraněmi“ stát účastníky konfliktu se všemi následky, varoval 2. září náměstek ministra zahraničí Sergej Rybakov.
Rusko by však o žádném překračování červených linií mluvit nemělo. Nejde jen o to, že samo používá na Ukrajině taktické balistické rakety Iskander s doletem nejméně 500 km a střely s plochou dráhou letu Kalibr, jejichž některé verze mají dolet až 2500 km. Běžně jimi ostřelovalo města daleko od fronty včetně Lvova a Ivano-Frankivsku nebo Vinnycje.
Hlavně červenou linii Rusko překročilo, když 24. února bezdůvodně napadlo Ukrajinu. Agresivní útočnou válku přitom zakazuje Charta OSN, jíž se Moskva tak ráda ohání. V případě speciální vojenské operace, jak tuto agresi nazývá, je to jednoznačné, neběžela na pomoc napadené zemi, jako v Sýrii, která se bránila islámským radikálům.
Zacharovová je jako zloděj, který křičí chyťte zloděje, protože mu berou, co ukradl. USA varovala v době, kdy ukrajinská vojska postupují a osvobozují Rusy zabraná území. Podobné vzkazy však nemá cenu brát příliš vážně, protože jsou určeny především domácímu publiku, vlastním obyvatelům. Porážka pod Charkovem představuje pro Rusy nepříjemné probuzení do reality. Ukazuje, že zvláštní vojenská operace neprobíhá hladce, což je potřeba nějak zdůvodnit. Zapojení zemí NATO a zejména USA do dodávek zbraní a výcviku ukrajinských vojáků má být dobrým zdůvodněním neúspěchu, ne náhodou hovořil prokremelský moderátor Vladimir Solovjov v televizi, že Rusko de facto bojuje s NATO. Vyjádření Zacharovové má obyvatelům ukázat, že si Rusko umí dupnout.
Rusko si však za sedm měsíců války mohlo uvědomit, že tentokrát mu jeho agrese neprojde, jako v roce 2014 při anexi Krymu nebo o šest let dříve v Gruzii. Místo výhrůžek by raději měli v Kremlu koukat, jak z konfliktu vycouvat, a ne se snažit špatnou situaci na frontě řešit nasazením íránských dronů, sháněním munice a vojáků, kde se dá, nebo změnami na velitelských postech.
V nábožensky založeném Rusku by v Kremlu neměli zapomenout na citát ze Starého zákona: Kdo seje vítr, sklízí bouři. Na historii rád se odkazující Vladimir Putin by se měl více než o úspěchy Kateřiny Veliké zajímat o to, jak prohrané války otřásaly Ruskem, porážka v rusko-japonské válce vedla k neúspěšné revoluci v roce 1905 a porážky v první světové k revolucím roku 1917.