Článek
Číslo je značně pofiderní a podceněné, neboť počítat porušitele hranic není snadné. Nicméně i toto číslo znamená 84procentní navýšení oproti loňskému roku. A bude hůř.
Podle agentury OSN se zvýšil na světě počet lidí bez domova na 100 milionů, ruská válka navíc způsobila potravinovou krizi a ani recese v zámožné Evropě mladé muže ze zkrachovalých států v cestě za lepším neodradí.
Největší nápor jako obvykle zaznamenává Itálie, Španělsko, balkánské země a překvapivě i Británie, ta nyní prožívá nevídanou námořní invazi. Od počátku roku k 22. srpnu připlulo z Francie na nafukovacích člunech 22 557 lidí, loni za celý rok 28 526, v roce 2020 už jenom 8404 a rok předtím pouhých 1600 lidí.
Z čísel vyplývá, že letošní nelegální imigrace nejspíš překoná počet 50 tisíc osob. Přicházejí tak jako obvykle z hlavních zemí bídy a konfliktů, především z Afghánistánu, Sýrie, Iráku, Somálska, Súdánu a překvapivě také z Íránu a Albánie.
Složení je obvyklé, 75 procent činí muži mladší 40 let, zbytek děti bez dokumentace a ženy. Tentokrát, soudě dle výpovědí pravicových médií, mnoho Angličanů přímo zuří. Ještě nedávno byla Británie světovou velmocí a teď nedokáže její námořnictvo poslat proud člunů zpátky do Francie?
Svatá naivita.
Mezinárodní úmluva o trosečnících na moři umožňuje pouze zachraňovat a přivážet. Mnozí se cítí podvedeni dvojnásobně. Volili brexit v domnění, že Johnsonova vláda imigraci do přelidněné země přinejmenším omezí na ty nejpotřebnější, zdravotní sestry a lékaře.
Ale kdepak, ona pouze zastavila přistěhovalce z Evropy a nahradila je lidmi z třetího světa. Během 12 měsíců (do konce června) vydala 1,1 milionu víz k pobytu novým příchozím. Včetně zahraničních studentů, z nichž mnozí jako obvykle v zemi zůstanou. V Británii dnes pracují 6,3 milionu cizinců z 32 milionů zaměstnanců čili jedna pětina.
Anglický případ není nijak neobvyklý. V celé západní Evropě už nejméně půl století podporují politické elity otevřené hranice a umožňují tak masovou imigraci z celého světa. Samozřejmě to trochu tají, před volbami slibují ochranu hranic, ale nakonec se vždy vymluví na institut azylu a základní lidská práva.
Ne nadarmo se podepsaly úmluvy o postavení uprchlíků (1951), Ženevská konvence (1967) a k zajištění levné pracovní síly slouží také Evropský soudní dvůr pro lidská práva, jenž Britům 14. června zakázal vyslat do sběrného tábora v Rwandě žadatele o azyl, kteří už nastupovali do letadla.
V Británii pracuje na 3000 lidskoprávních advokátů, kteří se běžně soudí se svou vládou a každý pokus o vyhazov i v případě zločinců zmaří. O nějakých deportacích nelze mluvit také proto, že většina států své emigranty zpět buď nepřijímá, nebo uznává mučení a trest smrti.
Nová britská vláda to nebude mít lehké, voliči konzervativců žádají stop. A nadcházející hospodářská krize jejich nevoli notně zvýší, už nyní se mluví o nákladech na ubytování a stravu ve výši 3 milionů liber denně. Voliči ale nemají alternativu, labouristická opozice imigraci otevřeně podporuje.
Je smutné sledovat, jak Západ páchá sebevraždu. Multietnická společnost není soudržná, chybí ji kapitál vzájemné důvěry, bez níž nefunguje demokracie, přistěhovalci z muslimských zemí mají negativní vztah k evropské kultuře a tradici. A ti z rozvrácených států, jako je Afghánistán, zvyšují kriminalitu a snižují kvalitu vzdělání.
Švédsko se z nejbezpečnější země v Evropě stalo zemí s nejvyšší zločinností. Západ nešťastný svět nezachrání. A přes všechny důkazy o nadcházející katastrofě o tom téměř polovina obyvatel nechce slyšet. Šťastná střední Evropa.