Článek
Není ovšem záchrana jako záchrana. Děti dané za druhé světové války k poněmčení, a nejen ty vybrané z vypálených Lidic, protože vyhovovaly rasovým zákonům, neboť měly modré oči a světlé vlasy, ušly plynovým komorám a většinou jim ani nehrozila smrt hladem.
Přesto nikdo neměl pocit, že by se poněmčování mělo hodnotit kladně. Naopak se po právu vyzdvihovalo, že tyto děti byly připraveny o svou rodinu, vytrženy ze svého prostředí a dány na výchovu do rodin, s nimiž neměly nic společného. Aby se poněmčily, nesměly zůstat ve svém prostředí.
A podobně postupují i Rusové. Bývalá ukrajinská generální prokurátorka i prezident Volodymyr Zelenskyj opakovaně upozorňovali, že Rusko odvléká na své území z okupovaných částí Ukrajiny děti.
Nyní se to potvrdilo, krasnodarská Kancelář pro otázky rodiny a dětství zveřejnila informaci, že už jich bylo převezeno z Mariupolu na území Ruské federace přes tisíc.
Rusové potvrdili, že unesené ukrajinské děti dávají k adopci
Nebyly však umístěny do zařízení, kde by se o ně někdo postaral, než skončí válka, ale rovnou dány k adopci do ruských rodin. Některé dokonce skončily na Sibiři v Irkutsku, vzdáleném vzduchem přes 4500 km, nebo v o tisíc kilometrů bližším hornatém Altajském kraji, ale i do Ťuměně je to dva a půl tisíce kilometrů. Dalších více než tři sta dětí na adopci podle úřadu čekalo.
Zpráva ze stránek organizace záhy zmizela, otisky však existují. Rusko ji nedementovalo ani neoznačilo za ukrajinskou propagandu nebo výsledek hackerského útoku. Ono totiž Rusko takto postupuje i v případě evakuace dospělých. U obklíčených měst vytvářelo koridory, jimiž mohli civilisté odejít – ovšem na území pod kontrolou ruských jednotek.
Nucené deportace a přesidlování obyvatel okupovaného území včetně jednotlivců jsou přitom podle Ženevských konvencí považované za válečný zločin stejně jako rozdělení rodin.
Vedení Kremlu i ruští ideologové razí názor, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ, jenom si to musí Ukrajinci uvědomit a zase se přimknout k silnému ruskému dubisku. Kde nepomohla propaganda, což bylo ve většině případů, tam přišly okupační úřady s úplatky, tedy s nabídkou pomoci výměnou za přijetí ruského občanství, a kde ani to nepomohlo, přišly represe. Děti mají chodit do ruských škol, kde budou osnovy podle ruského vzoru.
I tady jsme něco podobného zažili. Moje máma začala chodit do školy za protektorátu. Jednou na ni křičel inspektor, protože špatně odpověděla na jeho otázku, jestli je árijka. Protože to slovo neznala, řekla ne, a on se rozběsnil, jestli je snad Židovka.
Rusko invazi na Ukrajinu obhajovalo tvrzením, že je potřeba ji osvobodit od nacistů, kteří se tam chopili moci. Zatím se však nacistům podobá svých chováním spíš Rusko, i když nevyhlazuje porobené národy na základě rasy a neposílá do plynu děti, které se nehodí na poruštění. Ale děti dané k adopci do ruských rodin jsou na tom podobně jako ty dané na poněmčení, až na to, že oba jazyky jsou si bližší. Jejich naděje, že se někdy shledají s blízkými, není větší. I kdyby se podařilo Rusy vyhnat z Ukrajiny, těžko počítat s porážkou Ruska, která by vedla k tomu, že by muselo unesené děti vrátit.