Během dvou hodin 12letý Dominik ochrnul na celé tělo. Znovu se snaží postavit na nohy

Oficiální diagnóza lékařů zní idiopatická transverzální myelitida, laicky řečeno zánět míchy bez známé příčiny. Konečnému verdiktu předcházel vyčerpávající soubor vyšetření, při kterém si na své dno sáhla i Dominikova maminka Kateřina.

„Trvalo to víc jak měsíc. Bylo to nekonečné, bála jsem se každého telefonu, co mi zazvoní večer. Přes den jsem byla v nemocnici s Domčou, ale večer jsem odjížděla, takže mi pak lékaři museli volat domů,“ popsala.

„Během dvou hodin se mi změnil celý život. V poledne jsem byl ještě zdravý kluk a byl jsem s kamarády venku na hřišti. Z ničeho nic mi na lavičce začaly slábnout ruce a bolet záda,“ popsal Dominik s tím, že to původně připisoval únavě. Během hodiny však jednu ruku už vůbec necítil a ochabovaly mu i nohy.

Do nemocnice se dostal na poslední chvíli, na urgentním příjmu už necítil ani ruce, ani nohy. „Měl jsem obrovský strach, nevěděl jsem, co se se mnou děje,“ svěřil se. Lékaři hned začali s vyšetřeními, stav Dominika se ale nadále zhoršoval.

„Otekl mu hrudní koš zezadu. Nemohl se tak nadechnout, proto ho museli okamžitě intubovat a uvést ho do umělého spánku,“ popsala maminka.

Po týdnu ho ze spánku probudili, protože měli obavy, aby se u něj kvůli tomu neutvořila závislost na lécích. Zároveň také chtěli zjistit, jestli se zvládne sám nadechnout.

„Nadechl se asi jen jednou dvakrát a potom to neudýchal, takže okamžitě udělali tracheostomii,“ dodala maminka. Tracheostomie je chirurgický výkon, při kterém je průdušnice uměle vyústěna na povrch těla.

Jeho stav se ale potom naštěstí začal zlepšovat. Nadále však nikdo netušil, co vlastně stojí za Dominikovou nemocí.

„Čekalo se, jestli Domča nemá nějaké autoimunitní onemocnění. Řekli nám, že autoimunitní onemocnění není možné vyléčit, ale pouze udržovat nějaký stav. Naštěstí to testy nepotvrdily,“ upozorňuje maminka s tím, že postupně vyloučili i rakovinotvorné útvary.

Doktoři dle ní Dominikův stav konzultovali také s lékaři v Brně, Praze i v zahraničí, přesná příčina jeho zánětu se však neodhalila. Nyní už je Dominik, kterého na přelomu července a srpna pustili z nemocnice, „oficiálně” vyléčen. Vyhráno však nemá, po dlouhé nemoci zůstává na vozíku, pomoci postavit se opět na nohy mu mají dlouhé rehabilitace.

„Cvičení, které ho nyní čeká, bude několikaměsíční. Možná to může trvat i rok dva, nikdo nám neřekne, jak dlouho to bude,“ vysvětlila paní Kateřina, která se nyní s Dominikem přesunula do Hamzovy léčebny nedaleko Chrudimi.

Z domu v Těškovicích u Ostravy to mají asi 250 kilometrů, do léčebny se tak na čas museli přestěhovat. „V tuto chvíli mám nemocenskou. Mohu ji mít až rok. S Domčou trávím vlastně čas od rána do rána, 24 hodin denně,“ vysvětlila. Odloučení od rodiny zatím zvládají.

„Jezdí za námi manžel, dcera, každý víkend. A co 14 dní přijíždí babička s dědou. Takže podpora rodiny je úžasná,“ dodala maminka.

Už nyní však vědí, že po skončení těchto rehabilitací bude Dominik potřebovat další. A ty už pojišťovny u lidí s diagnózou, jakou má Dominik, neproplácejí.

„Potřebujeme minimálně dva a půl až tři miliony. Toto je odhadnutá cena od všech profesionálních fyzioterapeutů. To je samozřejmě částka, na kterou my v žádném případě nedosáhneme. Náš rozpočet na to nedosáhne, ani nám nikdo nedá úvěr či hypotéku, protože jsem na nemocenské,“ vysvětlila Kateřina Moravcová s tím, že finančně nyní rodinu táhne hlavně manžel.

Právě proto ve spolupráci s krajským úřadem v Ostravě vytvořili spolek Postavme Dominika opět na nohy, v rámci kterého běží veřejná sbírka. Může přispět každý posláním peněz na transparentní účet.

„Chtěli bychom také náš případ dostat mezi lidi a rozšířit informace o této neznámé nemoci,“ vysvětlila maminka s tím, že věří, že Dominik bude znovu opět chodit. „Jsem stoprocentně přesvědčena, že to Domča zvládne,“ řekla.

A stejné odhodlání má i sám dvanáctiletý Dominik. „Budu bojovat jako tygr, protože chci být slavný basketbalista a živit se tím,“ dodal.