Na zahradě postavil modulový domek pro svou maminku

Maminka pana Romana, která náhle ovdověla a zůstala sama ve velkém domě na samotě, díky malému domečku pookřála a začala v podstatě nový život.

Zbavila se starých nepotřebných věcí, tráví hodně času na zahradě, stará se o vnoučata, která má nablízku, a zároveň má své soukromí.

Roman: Tuším, že jsme měli vůbec první dřevostavbu v naší obci. Náš dům je starý necelých patnáct let a slouží bezvadně. Díky této dobré zkušenosti s dřevostavbou jsme ji volili znova. Líbí se mi jejich vnitřní klima.

V létě, i když jsou dlouho veliká vedra, se dům nepřehřeje a jednoduše ho vyvětráte. Stejně tak perfektně funguje v zimě. Zapnete topení a za pět minut je v domě teplo.

Roman: Vybíral jsem víceméně já, mamka neměla potřebu do toho moc zasahovat. Ne, že bychom ji z toho vyloučili, ale neměla na to tou dobou myšlenky. Potřeboval jsem situaci vyřešit hlavně rychle, nebyl čas na výstavbu zděného domu.

Z nabídky modulových domů jsem si vybral tento, protože se mi líbilo, jak je postavený – je z dokonale vysušených KVH profilů, místo polystyrenu využívá dřevovláknité desky, které mají větší odolnost, a navíc je tu difuzně otevřená skladba stěny s dřevěnou fasádou.

Roman: Ano. Zkoumal jsem na internetu firmu Dřevo-House, která nám nakonec domek realizovala, a to zejména z té technické stránky. Samozřejmě jsem zkoušel hledat i reference zákazníků. Žádné negativní ohlasy jsem nenašel, což bylo dobré znamení.

Roman: Má zkušenost je velice pozitivní. Svoji práci odvedli velice kvalitně a navíc rychle. Vše fungovalo skvěle a na čem jsme se domluvili, to vždycky platilo. Jakoukoli změnu jsme chtěli, okamžitě vše zajistili.

Roman: Přímo ve výrobě jsme nebyli, ale dívali jsme se na nějaké referenční stavby. V průběhu výroby našeho domu nám firma posílala průběžné informace, s čímž jsem byl velice spokojený. Komunikace je hodně důležitá. Můžete podle toho odhadnout, jestli firma opravdu udělá to, co slibuje.

Roman: Na tak malém prostoru nic moc nevymyslíte. Maminka ale měla požadavek na oddělenou ložnici.

Roman: Když to povím s nadsázkou, dovezli dům v 7 hodin ráno a ve 3 odpoledne by se tady dalo bydlet. Domek přivezli ve dvou kusech na kamionu – kompletní dům a sedlovou střechu, která byla oproti standardu navíc, a na domek se pouze posadila a připevnila. Museli jsme ji mít z důvodu územní vyhlášky obce.

Pak už stačilo domek pouze napojit na připravené inženýrské sítě, které jsme si dělali svépomocí. A samozřejmě musely být hotové základy. My jsme měli připravené zemní vruty. Je to skvělá a rychlá technologie – dopoledne zavrtáte, odpoledne můžete stavět. Není třeba žádná technologická přestávka.

Roman: Ano, napadlo tady zrovna 30 centimetrů sněhu, což byla komplikace. Jeřábník mi dva dny před instalací volal na hory, kde jsme zrovna byli na jarních prázdninách, že se sem s jeřábem nedostane. Takže jsme začali řešit, co s tím.

Bydlíme na vesnici, a tak naštěstí nebyl problém sehnat od jednoho kamaráda traktor a od druhého 17tunový podvalník. Přeložili jsme dům na traktor, a tak ho převezli na místo. Museli jsme kvůli tomu ale vybourat kus plotu, jinak by se tu traktor s valníkem nevytočil.

A den předem jsme tu se syny do půlnoci odklízeli sníh, abychom udělali alespoň nějaký plac pro montáž.

Roman: Mamka se nastěhovala v dubnu, dům tu stál už koncem února. Rozhodnutí padlo někdy v červenci či srpnu předchozího roku. S firmou jsme se domluvili poměrně rychle, nejdéle trvalo vyřízení stavebního povolení.

Roman: Ano, první reakce na stavebním úřadu byla taková, že „mobilhouse“ vůbec nepovolí. Musel jsem jim vysvětlit, že to není mobilní dům na kolečkách, že se jedná o modulární domek pevně spojený se zemí. Standardní bydlení, jen v malém.

Původně jsem ani nechtěl dělat číslo popisné, chtěl jsem domek jako sousední stavbu k té naší. Ale bohužel jsme nenašli cestu, jak to udělat jinak, než vyběhat klasické stavební povolení. To trvalo asi 2 měsíce.

Roman: Přípojky jsme měli už připravené na hranici pozemku, což byla výhoda. Už tenkrát, když jsme stavěli první dům, jsme počítali s tím, že by se tady mohlo časem něco vybudovat. Pozemek je velký, má kolem 2000 m2.

Roman: Je tu jeden elektrický přímotop s výkonem 1,5 kW na celý domek, v koupelně ještě 0,5 kW žebřík. Druhý přímotop byl i ve vedlejší místnosti, ale byl úplně zbytečný, tak jsem ho sundal ze zdi.

Roman: Ohlasy jsou pozitivní. Hlavně od kamarádů, když se přijdou podívat. Zdá se jim to prostornější, než to vypadá zvenku. Ale jedna kamarádka zase říkala, že by v takovém domku nebydlela, což respektuji. Každý to má jinak.

Já jsem fanoušek minimalistického bydlení, protože si myslím, že velikost domu neurčuje jeho kvalitu.

Roman: Určitě ano. Mamka je spokojená, má vnoučata nablízku, kterým královsky vyvařuje i ve své skromnější kuchyňce. A jinak je pořád na zahradě. Jsem rád, že to takto dopadlo.

Maminka: Já jsem potřebovala hlavně klid a mít rodinu nablízku. A tohle řešení bylo neuvěřitelně rychlé. Na dřevostavbu jsem zvyklá byla, ale na minimální prostor ne. Od některých věcí jsem se opravdu osvobodila.

Je fakt, že člověk celý život pořád něco sbírá a pak zjistí, že to vlastně nepotřebuje, tak to dává do šuplíků, do krabic. Toto se zlepšilo. Syn mě taky pořád upozorňoval, že tu moc místa nebude.

Maminka: Bohatě. V ložnici mám velké skříně a pod postelí mám náhradní peřiny pro návštěvu, aby mohla přespat. Byla jsem sice zvyklá mít ve starém domě věci ve třech ložnicích, ale není to potřeba. Je tady navíc půda, kde mám sezonní věci.

Maminka: Zvykala jsem si pomalu. Původně jsem bydlela na úžasném místě, kde jsme měli s manželem krásný výhled do údolí. Kam jsem šla, tam byl les. Já lesy miluji, ale nic jiného v okolí nebylo. Ne, že bych se bála, ale po smrti manžela mi tam chyběla společnost. Tady mě překvapila zahrada – byla nepraktická a spíš okrasná. Vybudovala jsem si záhonky a jsem moc spokojená.

Roman: Mamka je vášnivá zahradnice. Hned jak se mohla nastěhovat, stavěli jsme i skleník. Nebránili jsme se, protože domácí okurky a papriky jsou úžasné a my si je sami nevypěstujeme.

Maminka: Volnost zahrady a vnoučata. Stejně když bydlíte v bytě, tak ráno vstanete, použijete koupelnu, nasnídáte se, jdete do práce a přijdete večer. Člověk toho prostoru opravdu moc nepotřebuje. Já tu mám úžasnou zahradu, kde pobývám celé dny, jsem pořád venku. V zimě trávím víc času doma a zase se věnuji třeba ručním pracím.

Maminka: Velký jídelní stůl. V původním domě byla prostorná jídelna, tam se nás sešlo hodně. Ale i sem se vejdeme. Celé loňské léto jsme víceméně strávili na terase. A ze zkušenosti vím, že můžete mít velkou jídelnu, ale rodina se v ní stejně nesejde.

Maminka: Archie si zvykl hned, tomu tady nic nechybí.

Roman: Umím si představit bydlet tu i ve dvou lidech, třeba mladému bezdětnému páru by to mohlo vyhovovat. S dětmi už by to ale komfortní nebylo. Ale určitě bych takový domek doporučil právě starším lidem, je to podle mě ideální bydlení na důchod. Náklady jsou nízké a uklidíte za 5 minut.

Roman: Když staví dům mladá rodina, chce něco většího, což je pochopitelné. Ale mně osobně přijdou některé domy až zbytečně velké. Podle mě by si měl člověk postavit takový dům, aby šel celý opravit ze štaflí, ne obrovský hrad, na který potřebujete třípatrové lešení.

Roman: Určitě doporučili. Výhodou je rychlost a předem jasná cena za výstavbu. Tohle je u dřevěné stavby rozhodně jednodušší než u zděné.

Roman: Je potřeba si vše hlídat a v okamžiku, kdy se vám něco nezdá, začít problémy řešit ihned. Myslím si, že se dá odhadnout, ať stavíte dřevostavbu, nebo zděný dům, jestli je firma solidní a práci odvede v očekávané kvalitě. Ale určitě je třeba mít i trošku štěstí.

Roman: Je tu spousta věcí, které ještě nejsou dodělané. Mám tři dospívající děti a mou prioritou je věnovat se i jim, a ne jenom práci. Plánujeme udělat stříšku nad balkonové dveře, aby sem nepršelo, kvalitní a prostorný zahradní domek na místo dětského domečku, který je teď umístěn vedle domku, a malý bazén pro děti na zahradu.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz