Hlavní obsah

Za nejlepšího kamaráda má o 50 let staršího seniora

Právo, Stáňa Seďová

Průměrný věk se za třicet let v Česku zvýšil o víc než pět let a osm měsíců. Muži se průměrně dožívají 76 let, ženy 82. Čeští senioři často nejvíce touží po obyčejném rozhovoru a chvíli v něčí společnosti.

Foto: Foto archiv Vendula Hrušková

Když v muzeu Vendulka s Františkem narazili na expozici s trpaslíky, bez přemýšlení využili nabídky se za ně převléknout.

Článek

Pan František (85) se nebál a oslovil o víc než polovinu mladší ženu. Získal díky tomu novou rodinu. „Můj nejlepší kamarád je skoro o padesát let starší než já,“ směje se Vendulka Hrušková (40), matka tří dětí z Ústí nad Labem.

Při návštěvě úřadu se dala do řeči s Františkem, ten ji pozval na kávu s tím, že žije sám a dlouho si s nikým nepovídal. Dnes už je to víc než rok, co se vídají několikrát týdně.

Jejím dětem je dědečkem

„Podnikáme výlety do okolních měst, navštěvujeme galerie, muzea, hrady i kavárny. Návštěva muzea je s ním velký zážitek. Je to pamětník a vše oživí vyprávěním a vzpomínkami,“ popisuje matka tří synů, kteří pana Františka okamžitě přijali za dědu. Účastní se s nimi i rodinných aktivit a dovolených.

„Byli jsme na týden v kempu. František byl kupodivu na dovolené podruhé v životě a na houbách poprvé, takže to byla legrace. Věkový rozdíl nepociťujeme, jsme prostě bezva kámoši, kteří si ze sebe utahují a hodně se smějí. A mohu prohlásit, že ho prostě zbožňuju. Má energii na rozdávání, je aktivní, jde do každé taškařice,“ hodnotí kamaráda paní Vendulka.

Vykáme si a každý za sebe vždy platíme. Urychlilo to vzájemnou důvěru a vznik přátelství
paní Vendulka

„Původně se to jevilo jako dobrý skutek a pomoc pro osamělého člověka. Ale nás jeho společnost velice obohatila. Navíc mé děti vidí, co dělám, a jdu tím jim i okolí příkladem,“ svěřila se Právu paní Vendulka.

Františka objednává k lékaři, pomáhá mu s velkými nákupy a občas musí zasáhnout i proti praktikám šmejdů. „Minule mi říkal, že mu volal prodejce a donutil ho koupit granule pro kočku. Kočku přitom nemá. Ještě si to s nimi vyřídím,“ říká žena, která doma pečuje o autistického syna.

„František, řekněme, není ve finanční tísni. Abychom se vyhnuli pochybnostem, stanovila jsem si s ním hned od začátku dvě důležitá pravidla. Vykáme si a každý za sebe vždy platíme. Urychlilo to vzájemnou důvěru a vznik přátelství,“ dodala paní Vendulka.

Související témata:

Výběr článků

Načítám