Článek
NS zrušil v dovolacím řízení rozsudky obecných soudů, které muže uznaly vinným pouze z trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí a odmítly návrh státního zástupce, aby takové jednání posoudily též jako přečin ohrožování výchovy dítěte.
Podle Nejvyššího soudu obviněný tím, že týral svoji manželku za přítomnosti nezletilých dětí, ohrožoval jejich citový a mravní vývoj. Případ tak musejí soudy znovu projednat a rozhodnout.
V původních rozsudcích soudy argumentovaly tím, že aplikace přečinu ohrožení výchovy spíše míří na takové rodičovské přístupy, které děti vedou ke kriminálnímu způsobu života nebo k lajdačení, záškoláctví či zahálce.
„To, že se obviněný dopouštěl hrubostí, láteření, urážek a násilných výpadů vůči manželce před dětmi, odpovídá skutkové podstatě trestného činu týrání. Výchovné vedení svých dětí však nijak neopomíjel, třebaže jej realizoval necivilizovaně a přehnaně,“ stojí v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, který následně potvrdil pražský městský soud.
Takový názor ale podle Nejvyššího soudu nelze akceptovat. „Nezletilé děti zpravidla velmi těžko z hlediska psychiky nesou situaci, pokud je před nimi některý z rodičů týrán svým partnerem. Čím je domácí násilí trvalejší a intenzivnější, tím více je ohrožen jejich zdravý vývoj do budoucna,“ konstatoval Nejvyšší soud.
Rodina ztrácí symbol bezpečí
Pokud děti takové konflikty mezi rodiči zažívají na vlastní kůži, zvyšuje to podle NS nebezpečí, že se podobného chování budou samy dopouštět v dospělosti.
„Takové protiprávní jednání dítě zpravidla považuje za normu běžného, společensky žádoucího chování mezi členy rodiny. Reálně tak hrozí, že se v budoucnu stane rovněž domácím agresorem,“ vysvětlil NS.
Upozornil i na to, že přítomnost dětí u domácího násilí v nich vyvolává nepochybně pocit bezmocnosti. „Rodina tak pro ně ztrácí symbol bezpečí, mají strach o ohroženého rodiče,“ uzavřel NS.
Agresivita roste
Dětský psycholog a soudní znalec Karel Bröckl rozhodnutí NS považuje za správné. „Nelze s ním než souhlasit. Děti jsou velmi vnímavé a citlivé. I když třeba nejsou přímo svědky domácího násilí, už jen ta atmosféra a napětí v rodině je výrazně ovlivňuje,“ uvedl.
Podle něj agresivita mezi partnery narůstá. „Naštěstí většina z nich má alespoň nějaký rodičovský pud a snaží se z toho své potomky vynechat. Dítě, které má oba rodiče stejně rádo, nedokáže úplně pochopit, proč spolu takovým nevhodným způsobem jednají,“ vysvětlil psycholog.
Poukázal také na to, že děti, které jsou přítomny střetu rodičů, se to snaží samy z hlavy vytěsnit. „Zavírají oči, zacpávají si uši nebo někam zalezou, třeba pod stůl. Velmi těžko o tom i mluví, když mají být vyslýchány jako svědci,“ zdůraznil Bröckl.