Článek
Mnichovské představení konceptu BMW Vision M Next a elektro-motorky BMW Motorrad Vision DC Roadster nebylo jen ukázkou dvou vozidel, která si pravděpodobně nikdo nikdy nekoupí, nebo alespoň ne v této formě. Tyto prezentace byly součástí události, která se jmenovala BMW Next Gen a jež hleděla do budoucnosti v mnohem širším spektru.
Spolu s desítkami dalších novinářů z celého světa jsem měl možnost dozvědět se o budoucnosti světa aut mnohem víc, včetně projížďky v autě bez řidiče. Doslova a zcela - nikdo neseděl za volantem, aby případně mohl odvrátit hrozící nebezpečí. Jízda byla zcela autonomní.
Tedy, „jízda” - z legislativních důvodů nás BMW nemohlo vzít do běžného provozu, vozilo nás jen před budovou BMW Weltu po uzavřeném a velmi krátkém okruhu. A jeli jsme pomalu.
Velmi pomalu. Rychlost jízdy dosahovala nanejvýš 10-11 km/h a jedinou věcí na způsob problému v jízdní dráze byla hosteska s vozíčkem s pneumatikami, která vstoupila do cesty. Vždycky stejně, na stejném místě.
Hosteska s vozíčkem byla jedinou překážkou, a ještě se vždycky objevila ve stejný moment.
Je to pro autonomní vůz příliš jednoduchá zkouška? To pravděpodobně ano, šlo tu zejména o zážitek z jízdy autem, ve kterém nikdo nesedí za volantem. Po pravdě, zas až tak zvláštně to ze zadní sedačky nepůsobí.
Možná ale proto, že se vůz za jízdy nedopouštěl žádných chyb. Zrychloval i zpomaloval plynule, volantem otáčel bez jakéhokoliv škubání - choval se jako zkušený řidič. Až tedy na tu rychlost jízdy.
Auto nám na displeji ukázalo, co zrovna jeho senzory „vidí” a jak se vůz podle toho orientuje v prostoru. Zelené a žluté čáry na černém poli ukazují „mapu” místa, kde se vůz zrovna pohybuje. Nakolik všechno bylo předem nastavené, či to byl skutečný výstup senzorů a auta se pohybovala v nepříliš známém prostředí, není známo.
Auto nám na displeji ukázalo, co kolem sebe „vidí”.
Podle automobilky ale nejsou přesné laserové mapy pro autonomní jízdu nutné. Znamenají velkou pomoc, ale vůz se dokáže pohybovat i tam, kde žádné jiné autonomní BMW před ním nejelo. A to i tehdy, pokud v místě není vůbec žádná možnost elektronické komunikace s okolím, ať už pomocí mobilního signálu, nebo čehokoliv jiného.
Přesto se jako nejbližší budoucnost autonomní jízdy jeví nikoliv robotaxi, nýbrž systémy, které v určitých lokacích dovedou řídit kompletně samy bez nutnosti zásahu či jen bdělosti řidiče. Jako dobré místo pro takové testování se jeví dálnice nebo města. Ale doufejme, že tam samořídící auta budou jezdit podstatně rychleji.
Anketa
Jak se liší úrovně autonomního řízení?
Samořídící automobily klasifikujeme do pěti úrovní. Dnes je běžná úroveň 2, tedy kombinace adaptivního tempomatu s aktivním držením v jízdním pruhu, ale s požadavkem na to, aby řidič držel ruce na volantu a sledoval silnici.
Úroveň 3 k tomu přidává možnost, aby řidič spustil oči ze silnice a třeba si četl, ale nikoliv spal - musí být schopen plně převzít kontrolu, když ho o to auto požádá. Do té doby ale auto jede samo.
S autonomií úrovně 4 už si řidič může i zdřímnout. Vůz se pohybuje zcela sám v určitých oblastech, např. po dálnici nebo v nějakém městě, a musí být schopen sám bezpečně přerušit jízdu a zastavit, pokud řidič nepřevezme ovládání, je-li k tomu vyzván.
Až na úrovni 5 jsou volant a pedály zbytečné a vůz jezdí všude úplně sám.