Myslivci střílejí tisíce koček, toulavých psů jen zlomek

Veterinář Jiří Žák z Prostějova Právu řekl, že místní samosprávy by se měly kočkám věnovat stejně jako psům, ale nedělají to.

„Občanský zákoník říká, že o ztracené zvíře se má postarat obec. Mělo by to fungovat stejně, jako když ztratíte klíčky od auta, nálezce je má předat obci a ta má nalézt majitele. Neplatí to jen pro psy, u koček by to mělo fungovat stejně. Problém je, že není veřejná poptávka odchytávat volně pobíhající kočky,“ řekl Žák.

Toulavé kočky mohou střílet myslivci: podle údajů Českého statistického úřadu v roce 2017 usmrtili 11 208 takových koček a 361 psů. V roce 2016 bylo zastřelených koček ještě o tisícovku víc.

Podle odhadů Eurostatu žily v Česku před pěti lety téměř dva miliony koček, z toho až 28,5 tisíce živořilo na ulici.

Podle Žáka lidé berou osamocenou kočku jako běžný jev, na rozdíl od psa. „Například v Brně se orgány obce vymlouvají na to, že kočka je z definice zákona volně žijící zvíře. Zároveň je to ale zájmové zvíře, o které by se obec měla postarat,“ dodal.

Podle Žáka k problému přispívají sami chovatelé koček, kteří se ke svým mazlíčkům chovají příliš benevolentně. „Podle zákona na ochranu zvířat musí každý chovatel zajistit zvíře proti úniku, ať už je to pes, kočka, nebo kráva. Jenže u koček se to obecně toleruje. Majitelé je pouštějí volně ven, sem tam je nakrmí, čímž porušují definici zákona,“ uvedl veterinář. „Oni argumentují tím, že kočky potřebují hodně pohybu a lovit myši. Pes ale také potřebuje pohyb a lovit, to je úplně stejná šelma,“ dodal.

Zodpovědným chovatelům by doporučil kočky alespoň vykastrovat. „Takto by se měl upravit i zákon, že kdo pouští kočku ven, měl by ji mít kastrovanou a očipovanou. Obce by měly odchytávat aspoň ty kočky, které jsou zraněné nebo nemocné a nedokážou samy přežít. Stát to ale bohužel příliš nezajímá,“ řekl Žák.

Připomněl, že například topení narozených koťat, které se dodnes na českém venkově praktikuje, je rovněž hrubým porušením zákona o týrání zvířat, který se v těchto dnech snaží poslanci zpřísnit. Podle zákona majitel nesmí své zvíře, kočku nevyjímaje, ani vyhnat.

Dobrovolníci ze sdružení Můj život s kočkou prováděli v loňském roce průzkum v celé ČR o tom, jak místní samosprávy řeší problémy s toulavými kočkami, a dospěli k nelichotivým výsledkům: pouze třicet českých měst a obcí nabízí kastrační program, což je z celkového počtu 6336 zhruba půl procenta.

„Udělali jsme obří průzkum mezi všemi českými městy a obcemi. Z toho, co nám obce poslaly, jsme potom vytvořili kastrační mapu. Lidé se na ní dozvědí, která města a obce přispívají na kastrace koček, jakými částkami a za jakých podmínek. Současně se ale přesvědčí o tom, že obce toulavá zvířata příliš nezajímají,“ uvedla Adéla Kroupová ze zmíněného sdružení.

„Obce se o toulavé kočky a psy postarat musejí, ukládá jim to zákon. Jak jsme si ale ověřili, většina z nich tento zákon dovedně obchází,“ řekl další člen skupiny Mirek Vymětal.

Skupina, která má 37 tisíc členů, chce iniciovat změnu legislativy. „Dnešní vágní znění zákona se musí zpřesnit. A to tak, aby byla povinnost obcí postarat se o toulavé kočky nejenom jasně definovaná, ale také vymahatelná,“ řekla Kroupová. Stejně jako veterinář Žák vidí nejlepší cestu právě v povinném čipování a časných kastracích toulavých koček.

„To je jediná humánní a ohleduplná cesta. Polodivoké kočky, zvyklé žít v určitých lokalitách, by se měly vykastrovat a vrátit zpět. Za to by měla převzít města odpovědnost. Dnes často jen vydají nesmyslné zákazy krmení koček, čímž ale situaci jenom zhorší,“ dodala Kroupová.

Podle veterináře Žáka by rovněž města a obce měly zřizovat kromě psích také kočičí útulky. „Po ČR skoro žádné nejsou, v Praze jich je několik, ale to je hodně velká výjimka,“ řekl Právu.

Upozornil ale, že pro kočku, která je zvyklá žít venku, zavření do útulku představuje nadměrný stres, který může napomoci v šíření infekčních nemocí. „Není dobré chtít po státu, aby odchytil všechny toulavé kočky v Česku a zavřel je do útulků,“ podotkl.