Hvězda seriálu Most Sofia Helinová: Porodila jsem více dětí, než uvidím vyrůstat

Už teď je ale jasné, že představitelka hlavní role, švédská rodačka Sofia Helinová (46), si zkušenosti z natáčení ponese s sebou do dalšího života.

„To, jak jsem během té doby přemýšlela, zanechalo stopy. Ovlivnilo to můj mozek,“ prohlásila pro švédský deník Aftonbladet. Ztvárnit postavu Sagy Norénové totiž nebylo nic jednoduchého, protože policistka z kriminálky v jihošvédském Malmö, která se svým dánským parťákem (vystřídalo se jich několik) vyšetřovala mimořádně brutální vraždy, byla velmi svérázná osobnost.

Vykazovala některé znaky lehčí formy autismu, takzvaného Aspergerova syndromu, to znamená, že postrádala smysl pro humor, ironii, nadsázku. Nedokázala navazovat citové vztahy, veškeré informace a dění vnímala doslova, chyběl jí takt. Jedním slovem by se dalo říct, že šlo o asociálku, kterou dokázala pohltit jedině její práce.

„Hrát několik let extrémně působivou a vnitřně bohatou postavu bylo pro mě přínosné nejen profesně,“ přiznává Sofia a dodává, že na hrdinku Mostu si v reálném životě vzpomene zvlášť v situacích, které se točí kolem jejích dvou dětí.

Místo aby se nechala vláčet city, udělá někdy krok zpátky a zeptá se sama sebe: Jak by se zachovala Saga? „Ovlivnila mě například ve schopnosti uvažovat zcela věcně. Ne pořád, ale občas, což se hodí pro rodičovství, které je emocionálně hodně zamotané. Přijde v něm vhod být velmi konkrétní a dokázat si ujasnit, co dělat,“ tvrdí matka patnáctiletého Ossiana a devítileté Nike. Jejím manželem je bývalý herec, dnes kněz Daniel Götschenhjelm (49).

Podle norského deníku Dagbladet se herečka v roce 2014 svěřila, že o několik let dříve přišla o nenarozené dítě. „Přesně tak jako moje babička jsem porodila více dětí, než uvidím vyrůstat.“

Nešlo však zdaleka o jediné neštěstí v jejím životě. Ani dětství a rané mládí totiž neměla zrovna růžové, a tak vlastně není divu, že nakonec, jak přiznává, našla útěchu v Bohu.

Své dospívání hodnotí rodačka z Örebro ve středním Švédsku jako temné období plné chaosu. Když jí bylo deset dní, srazilo auto při cyklistickém výletě jejího šestiletého bratra. Tragédie dopadla na chod celé rodiny a zřejmě urychlila rozvod rodičů. Otec alkoholik se s matkou rozešel, když Sofii byly čtyři roky. Za otčíma pak měla tátu své nejlepší kamarádky ze školky. Vlastního otce litovala.

„Myslím, že ti, co zneužívají návykové látky, jsou z toho sami nešťastní. Nemohli jsme o tom mluvit – tehdy se na rozdíl od současnosti nevědělo, jak s tím nakládat. Žít v prostředí, kde všichni o problému vědí, ale nikdo o něm nechce mluvit, v člověku oslabí schopnost důvěřovat. Jako dítě jsem nedůvěřovala nikomu. Nejvíc věřím ve smrt, protože je to něco velkého, a myslím, že po ní něco následuje,“ cituje herečku, která informacemi o svém soukromí rozhodně neplýtvá, norský Dagbladet.

K takovému přesvědčení ji pravděpodobně přivedly i časté pobyty v nemocnici, kde se léčila s vážným astmatem. A také pozdější nehoda na kole. Když ve svých 24 letech jela přes most Västerbron ve Stockholmu, uvolněné dynamo se jí dostalo do špic. Následoval pád přímo na obličej, při kterém si zlomila čelist a vyrazila několik zubů. Prožitek z nemocnice si dobře pamatuje.

„Byla jsem mimo své tělo a pak cítila, jak se vracím. Dívala jsem se shora na sebe a litovala se: Tady leží, chudák, podívejte na ni…“ Z jizvy, která jí na tváři zůstala, mindráky nemá. „Cítím se s ní taková opravdovější. Jizva o mně říká, jaká ve skutečnosti jsem.“

Do temnoty a destrukce se znovu dostala při natáčení Mostu, což popisuje jako emocionální náraz, ale z hlediska herecké profese zároveň jako velkou výzvu. Pro příklad uvádí epizodu ze čtvrté řady, kterou Saga začíná pobytem za mřížemi.

„Je zavřena pro vraždu své matky a ve vězení se necítí dobře. Dostat postavu do tak křehké situace v tak nejistých podmínkách a pozorovat, co se jí honí hlavou, to je pro herečku splněný sen.“ Netají se tím, že ztvárnit postavu ženy, která se nikdy nedokáže uvolnit, jí dalo fyzicky zabrat.

„Během natáčení mi připadalo, že mám na sobě oblečení z cementu. Musela jsem v tomto soustředění stlačit duši i tělo a pokaždé, až to skončilo, jsem cítila, jak se uvolňuju,“ odpověděla na dotaz moderátora BBC.

V dopise adresovaném divákům, který po skončení třetí seriálové řady na svých stránkách zveřejnila švédská televize SVT, herečka píše o jinakosti, kterou se hrdinka Mostu vyznačuje. „Saga je odlišná a docela nepříjemná. Pokud by skutečně existovala, nebylo by mnoho těch, kteří by ji měli rádi. Nevyznali by se v ní. Možná by cítili i strach z někoho, kdo funguje jinak.“

Pocity osamění, které policistka zažívala, přitom její představitelka považuje za potenciálně nebezpečné. „Někoho můžou přivést k extremismu různého druhu, ať už se jedná o politiku, nebo náboženství,“ píše divákům a vysvětluje: „Pokud přemýšlíme stejně (v určité skupině) a máme společného nepřítele, nepřipadáme si sami.“

Ve vysílání BBC se vyjádřila také k tématu migrace, které je ve Švédsku aktuální: „Když pomáháme traumatizovaným lidem, je vůbec možné vzít si je do země bez problémů? Samozřejmě že s tím problémy budou. Ale jsme s to je řešit, jsme s to dávat, protože sami toho máme tolik.“