Článek
Slavnostní premiéra se odehraje 24. října v pražském kině Lucerna, o den později půjde pohádka do kin.
Od začátku je striktně uváděna jako česko-slovenská. Je to příspěvek k oslavám stého výročí vzniku Československa?
Ano, a na rozdíl od situace, která nastala před pětadvaceti lety, kdy se naše země rozdělily, jsme v naší pohádce pozitivnější a dvě království se v ní spojí v jedno velké. Navíc se v ní mluví československy, a to především díky hlavní postavě, draku Čmoudíkovi, jehož jedna hlava mluví česky a druhá slovensky. Obě hlavy se mezi sebou občas hádají, ale ve finále spolu vždycky musí vyjít, protože mají jedno tělo.
Budou české a slovenské děti, kterým je pohádka určena, příběhu rozumět?
Vyzkoušeli jsme si to už na knížce. Na jejím konci je česko-slovenský slovníček, který mnohá slova překládá. Ukázalo se, že děti baví, a my díky tomu zjistili, čemu rozumějí a čemu už ne. V pohádce jsme nicméně zvolili jednoduší verzi slovenštiny pro českého diváka a češtiny pro slovenského. Velice častá je také situace, kdy je jedna věta vyslovena v jednom jazyce a vzápětí ji další postava zopakuje v jazyce druhém.
Máme za sebou i testovací předpremiéry. Film vidělo na 2400 lidí a všechny přítomné děti nám řekly, že ho pochopily a rozumějí mu.
Režisér Dušan Rapoš (vlevo) při natáčení s Karlem Gottem.
V pohádce hraje Karel Gott a jistě ho potěšilo, že neztvárnil sám sebe, jak to bylo ve většině jeho předešlých filmových účastí. Jak ke spolupráci s ním došlo?
Vznikla zajímavě. Nejdříve jsme totiž oslovili jeho dceru Charlotte Ellu. Pozvali jsme ji na konkurz na představitelku hlavní dětské role a asi ze sto padesáti malých slečen jsme ji vybrali. Potom jsme oslovili Karla, aby nám nazpíval titulní písničku coby duet právě s Charlotte Ellou. Když si přečetl knížku, požádal svou dceru, jestli by se za něho nepřimluvila a my bychom nenašli nějakou roli i pro něj. Říkám to samozřejmě v nadsázce.
Začali jsme uvažovat o tom, že mu svěříme roli českého krále. Kdybychom to ale udělali, musel by být i slovenský král zralejšího věku. Nakonec jsme se tedy rozhodli pro roli kováře, která má dvojí význam. Lidé na to přijdou až v závěru pohádky, ale mohu prozradit, že s tím souvisí skutečnost, že Karel Gott v pohádce nemluví česky, nýbrž slovensky.
Užil si natáčení?
Strávil s námi týden v pralese Mionší na pomezí České a Slovenské republiky, natáčel na lovecké chatě v horách a v nejvýchodnější obci naší země, v Hrčavě. Velmi se mu tam líbilo, říkal nám, že objevil nový kraj. Byl to pro něho relax. Pro nás pak bylo nejtěžší utajit jeho přítomnost v regionu tak, aby ho nikdo při natáčení nerušil.
Den poté, co odjel domů, jsme v jedné televizi uvedli reportáž o jeho pobytu v kraji. A další natáčecí den byl na place poprask. Stovky lidí přijížděly s touhou ho potkat.
Karel Gott s představiteli hlavních dětských rolí.
V rolích princezny a prince jste se rozhodli představit dvě neznámé tváře. Proč?
Přáli jsme si, aby si je lidi nespojovali s jinými rolemi či pohádkami. A nechtěli jsme, aby princezna byla modelkovský hubený typ, přáli jsme si princeznu slovanského typu. Třeba i proto, že v pohádce hrají důležitou roli folklórní kroje.
Po čase jsme narazili na mladinkou studentku herecké konzervatoře v Praze Zuzanu Žákovou, která kromě toho, že se nám líbila jako herečka, i fantasticky zpívá. Od doby Ivety Bartošové jsem neslyšel tak krásný princeznovský hlásek.
Prince jsme hledali déle. Měli jsme představu Jánošíka, vysokého, bojovného a udatného kluka, jenž se bude líbit holkám. Vyhlédli jsme si Jakuba Jablonského, který ale byl v době castingů na stáži v Londýně, kde studoval. Museli jsme si na něho dva měsíce počkat, což byla sázka do loterie. Začínalo se točit letos 1. března a on byl do poloviny loňského prosince pryč. Kdyby se přihodilo něco nečekaného, těžko by se nám role přeobsazovala. Nakonec všechno dopadlo dobře a musím říct, že to byla správná volba. Navíc je vysoký, a tak se nám hodil k vysokému herci Jánu Koleníkovi, který v pohádce hraje jeho otce.
Snímek z natáčení pohádky.
Zmínit jste, že Zuzana Žáková dobře zpívá. Jakou roli hrají v pohádce písničky?
Filmovou hudbu napsal Dušan Rapoš a nahrál ji se symfonickým orchestrem. Písničky napsali Vašo Patejdl, Lešek Wronka, Michal David, Martin Harich, Igor Timko a Miro Bazgier.
Pro jejich nazpívání se nám povedlo dát dohromady plejádu skvělých hlasů. Karla Gotta jsem už zmiňoval. Nazpíval nakonec i závěrečnou píseň, duet se slovenskou herečkou Kamilou Magálovou. Když jsem potom před natáčením poprosil Kamilu, aby jako zkušenější herečka Karlovi před kamerou trochu pomohla, udiveně se na mě podívala a řekla: Dali jste mi nejkrásnější dárek v mém životě, díky vám jsem si mohla zazpívat s Karlem Gottem a on se mnou měl ve studiu trpělivost. Dlužím mu to, takže teď budu mít trpělivost já s ním.
Princezna a princ zpívají své písně sami, skřeta Blivajze, kterého v pohádce představuje slovenský herec Miro Noga, zpívá v české verzi Michal David a ve slovenské ho nazpíval Miro sám. Dvouhlavého draka mluví a jeho pěvecké party nazpívali Igor Timko a Libor Bouček.
Mimochodem, myslím si, že spousta lidí bude překvapená, jak skvěle Libor zpívá. Prozradil mi, že se o něm vůbec neví, že kdysi procestoval Evropu s jedním nejmenovaným muzikálem, v němž měl pěveckou roli. Ve studiu nás pak naprosto přesvědčil.
S Dušanem Rapošem jste loni natočili film Muzzikanti a letos pohádku Když draka bolí hlava. Budete ve filmové spolupráci pokračovat?
Těžko říct. Pokud bude pohádka úspěšná, máme v hlavě její pokračování. Začátek je optimistický. Když draka bolí hlava je první naše pohádka, která byla prezentovaná na veletrhu dětských pořadů a filmů v Cannes. Pozvala nás tam, a to pouze na základě zhlédnutí traileru, hamburská filmová studia a nabídla nás tam světu pod názvem Tajemství dvojhlavého draka. Sjelo se tam na devět set televizních společností z celého světa a vybíraly si pořady, které budou v následujícím roce vysílat.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: