KOMENTÁŘ: Za co umírají čeští vojáci v Afghánistánu? – Václav Klaus ml.

Uplynulý týden byl ve znamení smutku. Zabití tří českých vojáků v daleké zemi. Třem rodinám nikdo nevrátí syna, tátu, manžela… Celá země vyjadřuje soucit.

Nejvyšší pocty, rakve zahalené českou vlajkou, doprovod stíhaček. Ano. Ti stateční vojáci tam byli posláni českým státem.

Upřímně věřím informacím, že čeští vojáci patří ve všech misích k těm elitním. U nás se do armády nedostane každý, má svou prestiž. Na rozdíl třeba od amerických jednotek nemáme v cizině za ta léta žádný větší skandál. Právě naopak. Profesionální výkony. S pár veterány jsem osobně mluvil. Namístě je úcta, hrdost.

Právě proto jsou ale namístě otázky o smyslu armády a našich zahraničních akcích. Tyto otázky je třeba si klást právě z důvodu úcty k českým vojenským obětem. Nikoli si nechat vnutit náhubek „z úcty k obětem o okolnostech, armádě a všem – mlčte“.

Smyslem armády je především chránit vlastní zemi, její svrchovanost. Tohoto cíle by armáda měla být schopná. Naše není. Tato priorita by se měla změnit, protože svět není bezpečné místo a vždycky vám přátelé (i spojenci) nejvíce pomohou, když jste sám dostatečně silný a životaschopný.

Bojovat a umírat v cizích zemích čeští vojáci se souhlasem vlády a parlamentu mohou. Mělo by to mít ale nějaký jasný důvod a cíl. Já ho, promiňte, v Afghánistánu nevidím.

Je to země mnoho tisíc kilometrů daleko. Blíž k nám leží řada zemí, kde se také vraždí, válčí, mučí lidé, umírají civilisté, jejich vlády mají blízko nebo jsou zcela teokratické (a nenávidící západní svět). Odkud míří „terorismus“ přímo k nám či kousek od nás.

Afghánistán je hornatá (třetina území leží výše než Sněžka) a zvláštní země, kde za posledních čtyřicet let ztroskotaly dvě největší světové armády – sovětská i americká. Oběma se podařilo dobýt hlavní město Kábul, odstranit pomocí speciálních jednotek prezidenta a navolit loajálního nového (za SSSR se jmenoval Babrak Karmal, pokud mne paměť neklame).

Zemi se jim ale ovládnout nepodařilo. Armády tam nemají zázemí. Není žádná většinová veřejnost, která by jen čekala, až se zbaví tyranie, a začala si sama demokraticky vládnout dle našich představ.

Afghánci vidí svět jinak. V zemi vládnou jiné tradice, zvyklosti, klany a pravidla. Jiný vztah k ženám, k náboženství, k hodnotě vlastního života. Jo, jasně. Většina jsou hodní vesničané, co si chtějí pěstovat své opium a dobře ho prodat. A obchodníci ve městech. Ti všichni trpí válkou a násilím. Děti a ženy – trpí ještě více. Chudí lidé, zvlášť v horách, bývají většinou dobří a hodní – všude na světě. No jo, no. Ale jak sovětskou, tak americkou armádu berou za okupační a snaží se je pozabíjet a vyhnat. Jednotky se drží na extrémně opevněných základnách, mimo základnu se vojáci musí pohybovat v těžkých obrněných vozech. Rozeznat normálního civilistu od bojovníka – nejde. Podobný syndrom zažila americká armáda už ve Vietnamu – frustrující boj s nikým. Navíc jazyková bariéra – persky umí málo lidí. Paštunsky ještě méně. Co tam děláme? Co tam reálně vybudujeme?

Tahle afghánská akce začala před sedmnácti lety za prezidenta Bushe. Odplata za útok na newyorské mrakodrapy. Ofenzíva v roce 2001 byla úspěšná. Pak dokonce zabili i toho Usámu bin Ládina. Teď je rok 2018 a politická a mocenská situace se vrací pomalu nazpět – Tálibán ovládá velkou část země. Obama byl původně kritikem Bushových akcí a byl pro rychlé stažení vojáků, pak lehce otočil a nechal vše vyhnívat. Uběhlo deset let. Co si myslí Trump, není přesně jasné, ale spíše to kopíruje Vietnam – tedy postupné stahování vlastních jednotek a spoléhání na „lokální síly“. Nyní jde údajně právě z velké části o výcvik lokálních policistů a vojáků.

Řekněte mi, když je tam po zuby ozbrojený západní voják v každodenním nebezpečí útoku – a v noci je na opevněné a pečlivě hlídané základně –, tak jak tam asi bydlí místní „demokratický“ afghánský voják nebo policista nebo demokratický činitel – 10 km daleko v tom městečku pod horami? Cítí se ochráněn?

A kolik z nich funguje pro obě strany? Český generál ve středu na Novinkách uvedl, že Afgháncům účastnícím se vojenských akcí se sdělují informace až na poslední chvíli z důvodů bezpečnosti.

Jsem skeptický i k těm operativním informacím o zbraních a podezřelých osobách, které tam běžní vojáci chodí s nasazením života kontrolovat a kvůli nimž hlídkují. Před třemi lety vybombardovala americká armáda nemocnici Lékařů bez hranic v Kundúzu (sever země). Byla to velká ostuda, desítky mrtvých lékařů i pacientů, Obama se omlouval. Vojáci si to spletli s nějakou vládní budovou, kterou „podle zpravodajských informací“ obsadily opoziční síly. Proč by to mělo být nějak zásadně jinak teď, když se vysílají patroly tu tam, tu tuhle. Je za ty tři roky lepší zpravodajská technika nebo pracují zpravodajci pečlivěji?

Teď budou všichni křičet, že se tato slova nesmí psát a že jde prostě o naši spojeneckou povinnost. Myslím, že ne. Skoro největší armádu NATO má Turecko – a žádné vojáky v Afghánistánu nemá. Řada jiných zemí také ne. My tam vojáky mít chceme, není to naše povinnost.

Fakt to chceme? Proč?