Kostýmní výtvarnice Katarína Hollá oblékla Anděla Páně

Nebylo to úplně jednoduché zadání, protože navazovalo na úspěšný film Anděl Páně, který je kostýmním dílem zesnulé Jarmily Konečné. „Byla to velká zodpovědnost. Paní Konečná byla mou profesorkou na škole a byla výbornou kostýmní výtvarnicí. Takže jsem ji nechtěla zklamat,“ říká Katarína Hollá.

„Anděl Páně 2 vznikl po jedenácti letech v návaznosti na původní pohádku a opět se ocitáme v nebi. Ústřední postavy jsou vytvořené kostýmní výtvarnicí Jarmilou Konečnou. Příběh na zemi je ale zasazený do jiné doby a na předchozí nenavazuje. V tom výtvarná svoboda určitě byla. A tím, že budou oba filmy spojované, budeme ve spojení i my dvě,“ vysvětluje výtvarnice.

Obléknout musela všechny filmové postavy. A že jich je! „Film má tedy dvě linky – nebe a zem. V nebi zůstaly základní postavy z jedničky, ale režisér Jirka Strach dokomponoval hodně dalších. Na zemi je pár ústředních postav, ale pak také hodně komparzu, který dodělává kolorit pohádky. Na začátku je výtvarná vize kostýmního výtvarníka, ale pak všechno vzniká v týmu. To jinak nejde. Mám skvělé kostymérské zázemí, Ivanku Řezáčovou a Zuzku Kolínovou, se kterými spolupracuji dlouho a máme stejné vidění věcí. To je strašně důležité,“ říká k tvorbě kostýmů.

Kostýmní výtvarnice řeší nejen oblečení, obutí či různé pokrývky hlavy. V andělském filmu jsou hlavními postavami anděl a čert ve skvělém podání Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka. A na rozdíl od jedničky má v pokračování anděl svá křídla na sobě po celou dobu. V nebi i na zemi. A to byla, jak říká Katarína Hollá, věc k řešení. Křídel muselo být vícero.

„V nebi je čisté prostředí, tam stačila jedna křídla. Tam člověk nic moc neriskuje, ale na zemi se postavy dostávají do různých situací kostým ohrožujících. Proto vznikla další troje křídla a ještě byla v záloze ta z prvního filmu. Museli jsme zachovat jejich tvar i proporce. A hledali jsme lehčí materiál, aby je Ivan mohl nosit deset dvanáct hodin natáčení. Vážně to nebyla žádná legrace, protože křídla váží kolem pěti kilogramů. Zvolili jsme plastový materiál, podobný karimatkovině, který byl odolnější, pružnější, lehčí.

Takže pro Ivana nebylo takové trápení setrvávat v tom celou dobu. Konstrukce křídel byla pokryta husím peřím. Ale protože loňská zima, kdy se natáčelo, nebyla sněhová, ale pršavá, stávalo se nám, že křídla omokla. Husa si je očistí sama, ale nám ta křídla plihla a plihla. Takže se občas dodělávala, renovovala,“ vzpomíná dnes už s úsměvem Katarína.

S kostýmem čerta to bylo jednodušší. Měnily se jen součásti kostýmu. Jiřímu Dvořákovi se došívaly košile a má novou pláštěnku. Oblečený do zimy byl dobře. Horší to bylo opět s andělem, který v nebi pobývá jen v košili. „Nebe je nebe. Tam není vedro ani zima, tam je ideálně. V prvním díle měl Ivan na sobě jen košilku. Teď jsme stáli před otázkou, jak dotvořit jeho kostým, když bude na zemi, kde je zima. Aby nám neumrzl,“ vysvětluje výtvarnice.

Režisér Jiří Strach tedy dopsal do scénáře větu, aby kostymérky mohly kostým anděla doteplit. Pán Bůh říká Panně Marii, když posílá své dva hříšníky na zem: „Tak si ho tedy doobleč.“ A tak andělovi přibyl kožíšek, rukavice, šála, spodní prádlo a ponožky. „Šel na zem, musel se přizpůsobit,“ glosuje to Katarína Hollá.

Kostýmy anděla a čerta jsou jasné, ale co bylo inspirací pro oblečení ostatních pozemských postav? „Sešli jsme se úplně na začátku s Jirkou Strachem a architektem pohádky Davidem Voborským a řešili jsme otázku, do jakého období film zasadit.

A najednou, vzniklo to asi během jedné minuty, nám všem atmosféra filmu připomněla Schikanederovy obrazy. Pak jsme se na ně znovu podívali a Jirka řekl: ,To je ono!‘ Vycházeli jsme nejen z lidí, kteří jsou na obrazech, snažili jsme se vžít do atmosféry,“ říká výtvarnice.

„Příběh je mikulášský a z velké části se odehrává potmě. Schikanederovy obrazy jsou temnější, nejsou ponuré, ale krásné a poetické, je tam šerosvit, který byl příbuzný našemu filmovému příběhu,“ dodává.

Kostýmy Katarína Hollá se svým týmem připravovala už dva měsíce před první filmovou klapkou. Říká, že zdrojem byly kostýmní sklady ČT a fundus kostýmů na Barrandově.

„Je to skládání kousků oděvů, ale samozřejmě se také některé věci došívaly. Starší, zpatinované kousky pomáhaly atmosféře. Ale došívalo se hodně oblečení na postavy v nebi. Bílé věci totiž ve fundusu moc nevydrží,“ vysvětluje.

Nejen andělskou pohádkou je živa kostýmní výtvarnice, samozřejmě řečeno s nadsázkou. Jen v listopadu a prosinci ji čekalo několik premiér. Už zmiňovaného Anděla Páně 2 a dvou divadelních her v Bratislavě – v Národním divadle a Radošínském naivním divadle. Do toho se připravovala nová hra v Dejvickém divadle. Jmenuje se Interview, režisérem je Martin Myšička a Katarína Hollá obléká herce Veroniku Kubařovou a Jaroslava Plesla, kteří hrají filmovou hvězdu a novináře.

„Jsem pořád v běhu, zadání mám na dlouhou dobu dopředu. Divadelní i filmové. V hlavě tedy nosím několik projektů najednou. A tak je to vlastně pořád. Ale stále je to zábava, baví mě to a děkuju za to,“ říká s úsměvem Katarína Hollá.