Článek
Toto tvrzení je však domýšlivé a krátkozraké. Křesťanství totiž není zdaleka prvním náboženstvím, které si adoptovalo zimní slunovrat jako svůj den „D”.
Abychom vyjmenovali alespoň některá božstva, tak předkřesťanský bůh Mitra, Zarathustra, Osiris, a dokonce i mayský Quetzalcoatl, ti se všichni narodili o zimním slunovratu, ačkoliv po nějakou dobu vládl zmatek v tom, zda je slunovrat 21. nebo 25. prosince.
Navíc křesťanství převzalo většinu tradic. Například vánoční strom a smrkové větvičky mají své kořeny v jednom z pohanských svátků a Santa Klause už znali Keltové.
Dokonce i v Bibli se dočtete (Jeremiáš 10:2-5) o doporučení, aby se lidé nechovali jako pohané, tedy nekáceli v lese stromy, které pak ozdobí stříbrem a zlatem a ve svých domech přibijí hřeby. Tedy i samotná Bible spolu s historií nás učí, že slunovrat není výhradně křesťanským svátkem, že celé Vánoce jsou v duchu předkřesťanských náboženství.
Proto není potřeba mít špatné svědomí, že slavíme Vánoce, i když právě nevyznáváme křesťanskou víru. Vánoce totiž odjakživa patří všem.
Otázky rozplétá kniha Ježíšovo narození
Otázky, které se na sklonku každého roku před Vánocemi dostávají na přetřes, pomáhá rozplést kniha Ježíšovo narození. Historie a legenda. Jejím autorem je historik a judaista Geza Vermes. Aktuálně v předvánočním čase ji vydalo nakladatelství Paseka.
Židovští rodiče Vermese konvertovali ke katolictví, když mu bylo sedm let. Byl tehdy pokřtěn a později se stal knězem. Nakonec se ale znovu vrátil k víře svých předků. Nyní pětaosmdesátiletý Vermes, původem z Maďarska, je emeritním profesorem Wolfson College v Oxfordu. Je znalcem židovského prostředí a literatury přelomu letopočtu a zejména uznávaný odborník na Svitky od Mrtvého moře, což jsou rukopisy s biblickými a dalšími náboženskými texty, objevenými v polovině minulého století. Vermes je první přeložil do angličtiny, a tak je zpřístupnil Evropě.
Ježíšův rodokmen je podle Vermese účelově upraven
V knize Ježíšovo narození autor vychází z pasáží evangelií svatého Lukáše a Matouše o Ježíšově narození a dětství. Srovnává oba texty, které si mnohdy odporují, s dobovými židovskými i jinými literárními prameny, dává je do souvislostí s historickými událostmi a zasazuje je do kulturního prostředí a myšlení, ve kterém vznikly a pro které je autoři napsali. Dochází k zjištění, že byly k evangeliím připojeny dodatečně. Jeho hlavním argumentem je, že se na vyprávění o Ježíšově dětství v dalších pasážích evangelií vůbec neodkazuje.
Nejméně se autor věnuje takzvané betlémské hvězdě, která budí největší zvědavost a kterou se už od slavného Johannesa Keplera snaží astronomové identifikovat s některým nebeským jevem, který se na počátku letopočtu stal. Mnohem větší pozornost věnuje Ježíšovu rodokmenu, který podle jeho podezření autoři či opisovači evangelií ve svatém úmyslu účelově upravovali.
Značnou část textu věnuje "neposkvrněnému početí" Panny Marie. V textu se podle něj tyto zmínky objevily až v řecké části vývoje evangelií a zřejmě proto, že byly blízké tehdejšímu helénistickému myšlení a mytologii. Všímá si i toho, že křesťanství zdůrazňuje radostnou zvěst o narození Vykupitele, a jaksi odsouvá do pozadí pochybnosti Josefa o Mariině otěhotnění a slzy betlémských matek, kterým dal král Herodes Veliký povraždit synky do dvou let v naději, že mezi nimi bude i Ježíš, kterého jako židovského krále považoval za hrozbu pro svůj trůn.
