Článek
Dva tragické případy z poslední doby skončily vraždou. Začíná se opět hovořit o zanesení stalkingu jako samostatného zločinu do trestního zákona.
Dva tragické případy z poslední doby skončily vraždou. Začíná se opět hovořit o zanesení stalkingu jako samostatného zločinu do trestního zákona.Pětadvacetiletá žena, kterou v půlce dubna zastřelil přímo na parkovišti před nákupním centrem v Praze-Štěrboholích její bývalý přítel, byla podle zjištění Práva před vraždou obětí jeho pronásledování. Muž krátce po činu spáchal sebevraždu.
Policie prověřuje, zda se nedalo neštěstí zabránit. Žena se totiž kvůli dotírání svého expartnera na policisty obrátila.
Tragicky dopadl i loňský případ dvojice kolegů z ruzyňského letiště. Třiadvacetiletá Michaela Malinká hledala před dotíráním svého kolegy Petra Hanuše pomoc u policie i v médiích. Nepomohla jí ani televizní reportáž odvysílaná ještě předtím, než ji Hanuš 17. července před domem umlátil uříznutou větví. Před měsícem ho pražský městský soud poslal za vraždu na 15 let do vězení. Rozsudek ale není pravomocný, protože státní zástupce se proti výši trestu odvolal. Pro Hanuše žádá 20 let.
Stalking podle českých zákonů není trestným činem a se zavedením této skutkové podstaty nepočítá ani právě projednávaná novela trestního zákona. Podle stanoviska ministerstva spravedlnosti je slídění dostatečně postihováno současnou právní úpravou.
„Pro nás je řešením to, na čem pracujeme, tedy začlenění nových předběžných opatření do trestního řádu. Pachatel by se například k oběti nesměl přiblížit na určitou vzdálenost,“ říká mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová.
„Obrana je možná jak v oblasti občanského práva žalobou na ochranu osobnosti, tak i v oblasti trestněprávní. Jednání pachatele by mohlo spadat do kvalifikace trestných činů výtržnictví, porušování osobní svobody,“ vypočítává také Vlastimil Zima z Bílého kruhu bezpečí. Přesto se domnívá, že by si tak zásadní problém, jakým stalking je, zasloužil samostatný přístup.
Dvě procenta končí smrtí
„Doba k tomu pomalu spěje,“ říká Zima s tím, že legislativní proces bude trvat možná léta. „Paragraf postihující domácí násilí se v parlamentu prosazoval několik let. Pokud se o stalkingu začne hovořit v souvislosti s konkrétními případy a konkrétními dopady na lidi, myslím, že je šance samostatnou kvalifikaci do trestního zákona prosadit,“ dodává.
Také policejní psycholožka Ludmila Čírtková se přiklání k názoru, že by si stalking samostatnou právní úpravu zasloužil. „Jsem přesvědčena, že ano,“ říká jasně.
Argument, že slídění lze postihovat v rámci jiných skutkových podstat, Čírtková neuznává. „Jeho podstata nespočívá v tom, že někdo na ulici někoho přepadne a začne ohrožovat, ale v tom, co se dělo předtím. Nová skutková podstata by vyhmátla jádro problému, že totiž někdo dlouhodobě, systematicky, úmyslně obtěžuje druhého, a to způsobem, že u něj vyvolává strach třeba i o život,“ vysvětluje.
Ačkoli právě kvůli nejednoznačné klasifikaci nejsou policejní či soudní statistiky k dispozici, podle výzkumných studií se s pronásledováním setká někdy v životě přibližně osm procent žen a dvě procenta mužů. „Tragické případy končící smrtí tvoří zhruba dvě procenta,“ říká Čírtková.
Pokud pronásledování na dálku nepřešlo přímo do pokusů o napadení oběti, je dost těžké se bránit. Pronásledovaní lidé si mění mobily, přestávají komunikovat se známými, můžou se i přestěhovat. Žaloba na ochranu osobnosti žádný výsledek nezaručuje.
„Stalking mívá následky na psychickém i tělesném zdraví oběti. Setkáváme se se stejnými příznaky jako u obětí, které čelily těžkému násilí, jako je přepadení nebo znásilnění,“ dodává Čírtková.