Zemský ráj to na pohled aneb Kam do Českého ráje

Stejný adolescent, ale uprostřed 19. století, by se stejným posláním hledat ráj vyrazil poněkud jiným směrem - k Litoměřicím, Ústí a Děčínu. Právě této úrodné a přitom velice půvabné krajině se mezi horlivými německými turisty říkalo „Paradies von Böhmen“. Ovšem Čecha abys tu tehdy pohledal a mít svůj ráj zaplavený cizáky? To ho raději přestěhujeme, řekli si národní buditelé a nenápadně přesunuli Český ráj o sto kilometrů východně do bezpečně českého prostředí Prachovských skal.

Výrazně se o to zasloužil Václav Durych, otec známého spisovatele Jaroslava Durycha, který v regionálním časopise Slovan popisoval krásy krajiny kolem lázní Sedmihorky a poprvé právě na ni vztáhl obecně sdílenou myšlenku rajské líbeznosti české krajiny. Josef Jungmann tehdy napsal: "Ó, skromná ke vlastní škodě Čechie, snad přijde ne zadlouho čas, že i po českých krajinách výtečných zvídavý lid toulati a sháněti se bude.“

Chvíli to trvalo, ale nakonec turistický bacil přeskočil i na české obyvatelstvo. Nová obchodní značka se chytla a na původní ráj u Litoměřic zbyl jen skromnější název - zahrada Čech. Dnešní Český ráj zaujímá široké území cca 1800 km², které ohraničují města Sobotka, Mnichovo Hradiště, Sychrov, Železný Brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Železnice a Jičín.

Tato nejstarší Chráněná krajinná oblast (CHKO) České republiky dostala ke svým padesátým narozeninám v říjnu 2005 statut geoparku UNESCO pro zhruba 700 km² svého území. Znamená to ocenění obzvláště výrazného spojení přírodních unikátů se světem lidské kultury.

A právě to ji v době zážitkové turistiky činí tak přitažlivou. Na relativně malém prostoru může každý nalézt to, co odpovídá jeho potřebám - od „turistického horolezectví“, přes skromné balneo centrum hotelu Lázně Sedmihorky až po zámeckou romantiku Hrubé skály či Sychrova.