Zemská brána je jedním z nejromantičtějších koutů Orlických hor

U mostu přes řeku je malé parkoviště, věčně plné. Někomu stačí jen zastavit, podívat se z mostu zbudovaného italskými kameníky v letech 1900 až 1903 a zase odejet. Pro další je to výchozí bod na cestu podle řeky v těch nejhezčích partiích.

Vede tudy naučná stezka Zemská brána se 22 zastaveními asi tři kilometry dlouhým a hlubokým údolím, aby podle řeky pokračovala až k Pastvinské přehradě.

V mírnější pasáži řeky stojí Pašerácká lávka, její dnešní podoba pochází z roku 2002, když ji o dvě léta dříve zničila povodeň. Původní mostek sloužil v minulosti hlavně dřevařům, svážejícím dříví z panských lesů. Vedla tudy i cesta k dnes již zaniklému loveckému zámečku Lusthaus.

Využívali ji také pašeráci, kteří z průmyslově vyspělejšího Pruska přenášeli nedostatkové zboží do Rakouska. Pašem byla cikorka, tabák, cukr v homolích, ale i zvířata. Ta se občas převádějí přes čáru dodnes.

Nejvíce se pašovalo po první světové válce, to se zapojili i kluci školou povinní.

Prý tu stával i dřevěný mlýn, úkryt a zároveň místo prodeje pašovaného zboží.

Králem této oblasti byl pověstný Ledříček, jeho jméno ale nikdo opravdu neznal. S největší pravděpodobností pocházel z osady Čihák a jmenoval se Lédr. Žil na počátku 19. století. U Zemské brány přebýval v lesích přes dvacet let.

Na scestí se dostal náhodou. Trpký život, kdy musel sloužit u sedláků, v něm pěstoval vzdor. Místní rychtář ho chtěl poslat na vojnu, mladík ale utekl a začal žít v lesích. Dokonce si vysloužil přezdívku Jánošík Orlických hor.

Když získal pušku, všichni se ho začali bát, mnohdy ani vystřelit do vzduchu nemusel. Stačilo namířit. Prý často chodil v převlecích. V oblibě měl kožené kalhoty, červenou vestu, formanský kabát a vysoké boty. Objevil se jako financ, kupec, myslivec nebo velebníček. Protože byl nepolapitelný, šla o něm pověst, že má u sebe bylinu neviditelnosti. To hlavně pouštěli mezi lidi četníci, kteří na něj byli krátcí. Několikrát ho chytili, vždy ale ouřadům pláchl.

Ve Vamberku na zámku prý Ledříček ukradl pokladnu. Pak mu šlo po krku i vojsko. Pokud se dostal k hotovosti, rozdal ji chuďasům. Skrýš měl nad řekou ve skalách. Jedna se slojí se jmenuje Ledříčkova. Dostával se do ní po vedle rostoucí jedli, dolů sjížděl po provaze.

Lidé z okolí si na něho zvykli. Pak se jeden rok neukázal. Našli ho až na jaře, se zlomeným vazem. Snad uklouzl, když prchal před vojáky. Ale legendy praví, že neumřel, jen odešel jinam.

Ledříčkova skála je jedním ze zastavení na naučné stezce končící před přehradou Pastviny stavěné v letech 1933 až 1938.