Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka je především nostalgickou vzpomínkou na časy páry

Většina strojů je funkčních, používají se k nostalgickým projížďkám po celé republice. Chloubou a samozřejmou ozdobou jsou parní lokomotivy, ty zná z provozu starší generace.

Z komína děsný kouř a smrad, při otevřených oknech létaly do očí spálené uhlíky, ale byla to hezká podívaná a rytmus kol narážejících do kolejí... Už jsou to jen vzpomínky na dobu, než páru nahradila nafta a troleje.

Rozsáhlá expozice představuje i mašiny, které tahaly a tahají dlouhou řadu vagónů naloženou vším možným.

Asi nejvíc přitahují parní mašiny, které nesou různá označení, pod kterými je mašinfírové hnali po kolejích. Elitou na dálkových tratích byla lokomotiva řady 387 zvaná Mikádo. Měla vysoká kola, krátký komín a při čelním pohledu vyvolávala představu oblíbeného účesu 30. let minulého století. Tahle dáma ale byla jako řada jejích konkurentek hodně žravá, polykala tuny uhlí jakoby nic. Vyráběli ji v letech 1926 až 1937.

Albatros se vynořil po 2. světové válce, byla to lokomotiva řady 498, zdokonalená verze dosáhla rekord našich parních lokomotiv – 162 kilometrů za hodinu. To byl pořádný fičák. Uvidíte tu ale třeba lokomotivy řady 556 Štokry, běžně jezdil do roku 1979 Papoušek, to byla řada 477.

Je tu také Kafemlejnek, ten tahal smíšené vlaky, osobní vozy plus pár dalších s nákladem. Všudybylka byla v čele rychlíků, název získala z toho, že se objevovala na všech tratích.

Dále je tu Malý bejček a Bejček, Kremák, je to jako v pohádce o mašinkách. Mosazné součásti starých krásek jsou krásně nablýskané, strojvedoucí bývali elitou a o svěřenou lokomotivu se starali jako o nejvýznamnějšího člena rodiny. Mosaz se do dáli blýskala jako zlato.

Krom páry jsou tu lokomotivy dieselové a elektrické. Třeba Sergej, Čmelák, Hektor, Karkulka, Pilštyk, Rosnička, Šestikolák nebo celá řada „brejlovců“, motoráčky Hurvínek, Orchestrion, Singrovka, Kredenc, vše kolem stále funkční točny, jsou tu stroje používané ve fabrikách, v dolech, na řepných tratích. Stojí tu ovšem i množství vagónů a strojních zařízení.

Dětem se nabízí úzkorozchodná trať sloužící jako vyhlídková. Uvidíte zařízení výpraven, hradel, návěstidla, závory na ruční ovládání, staré telefony, dálnopisy, stroj na označování lepenkových jízdenek, vodní pumpy…

Najíst se můžete v restauračním voze ČSD, za zády vám jezdí soupravy na trati do Rakovníka. Není to návštěva na dvě hodiny, většina návštěvníků tomu dává půlden.

Dalo by se psát dlouho, než zahouká poslední vlak, ale chce to vidět na vlastní oči. V areálu se v hale stále pracuje na opravách a rekonstrukcích dalších strojů. Klobouk dolů před nadšenci, jsou to zároveň umělci, machři v oboru.

Muzeum, které provozují České dráhy, v sezoně pořádá řadu parních jízd, soboty o prázdninách jsou věnovány akci Kolešovka, to se jede s Velkým bejčkem do Kolešovic a Kněževsi.

V Lužné je také Muzeum amerických veteránů JK Classics.