Zámek v Bělé odkrývá poklady, překvapením jsou unikátní renesanční malby zvířat

Má hezky upravené náměstí, historické budovy, zajímavostí se tu najde řada. Největším lákadlem je bělský zámek stojící na nejvýchodnějším cípu ostrohu, na němž se Bělá rozkládá.

Město se sídelním hradem založil Hynek z Dubé, páni s ostrví v erbu drželi severočeské dominium pevně. Město vlastnili ale také čeští panovníci Karel IV., Václav IV. a Zikmund Lucemburský. Po nich bylo v držení dalších majitelů.

Mezi nejvýznamnější patřil vévoda frýdlantský, muž mnoha titulů, generalissimus Albrecht (Vojtěch) Václav Eusebius z Valdštejna, ten nechal zbudovat zámeckou kapli. Roku 1678 zakoupil panství Arnošt Josef z Valdštejna, v rodovém držení zůstal do roku 1945.

Zvenčí zámek nikterak neohromí, jedinečnost stavby se odkrývá až po vstupu do nádvoří sevřeném arkádami. Od roku 1693 neprošel objekt většími přestavbami.

Zámek byl vždy panským sídlem, zajímavostí je, že tu na příkaz císařovny Marie Terezie vznikla dětská manufaktura, málokdo o tomto počinu ví. „Dětská manufaktura byla na zámku v Bělé pod Bezdězem slavnostně otevřena 21. dubna 1767 a hlavním posláním tohoto zařízení bylo vyučit zde děti řemeslu. Tedy takový předchůdce průmyslové školy nebo učiliště,” dověděl jsem se od Josefa Müllera, správce zámeckých sbírek s expozicemi.

Poté tu sídlila lesnická škola, vrchní lesní úřad pro valdštejnská panství a také tu bývalo úřednictvo. Roku 1940 se zde zabydlelo Muzeum soudního okresu Bělského, dnešní pobočka Muzea Mladoboleslavska pod názvem Muzeum Podbezdězí.

Prohlídka rozsáhlého objektu, zpřístupněného pouze zčásti (probíhají tu rekonstrukční zásahy), nejprve míří do jedné ze zámeckých komnat, kde se při opravě našly pozoruhodné nástěnné malby zvířat z období renesance. Můj průvodce ji nazývá „Zvěřinec”.

Na stěnách opravovaného sálu ve třetím nadzemním podlaží jihozápadního paláce zámku restaurátoři, akademičtí malíři Miloslav Marschal a Jiří Kořenek, odkrývají jedno zvíře za druhým. Slon, velbloud, jednorožec, tygr a k tomu ještě pořádný kanec v čele sálu. Zvěřinec doplňuje málo zřetelný jelen nebo los a drobné malby nad festony - ptáci, veverka...

Takto se zachovala výzdoba tří stěn sálu. Zatím se městu podařilo sehnat finanční prostředky na restaurování jedné stěny. Obdobný výjev se nachází v jednom ze sálů zámku Kratochvíle. Kdy bude v Bělé sál zpřístupněn veřejnosti, záleží na rychlosti získání dalších finančních prostředků na restaurování zbytku maleb. Předpoklad je do dvou let.

V expozici najdeme i odkazy na Karla Hynka Máchu, který měl kraj doslova ošlapán. Jeden z hrdelních zločinů ho inspiroval k sepsání Máje, odkazy jsou tu ale i na jiné loupežníky, představuje se mj. Václav Babinský. Události dnes vnímáme jako dávnou romantiku, ale řádily tu opravdu nelítostné loupeživé tlupy.

„Pověstí o loupežnících máme z našeho kraje přes osmdesát, ta O krvavé studni v hostinci Zavadilka v místech, kde se dnes nalézá Janova Ves na Kokořínsku, je opravdu drsná. Po třicetileté válce se našel dostatek zběhů a vojenských vysloužilců, pro které byla loupež a loupežná vražda běžným živobytím. Právě u Zavadilky „melouchařili” několik let loupežníci, vyráželi ze zřícenin kokořínského hradu. Celkový počet oloupených a zamordovaných hostí vhozených do studny čítal čtyřiašedesát!“ uvedl Josef Müller.

Své místo na zámku našla i expozice děl herce a scénáristy Divadla Járy Cimrmana Jaroslava Weigela. S Josefem Müllerem ho spojovala dlouholetá známost. Weigel pomáhal s první máchovskou expozicí, byl duchovním otcem komiksu Lip Tullian. „Aby podpořil návštěvnost zámku, nabídl zapůjčit některé své práce pro naši expozici. Bohužel, už ji neviděl,” doplnil zámecký správce.

K dalším lákadlům patří kupříkladu výstava nočníků. Obdivovat lze také nádherné kolorované záklopové stropy z přelomu 16. a 17. století. Na jednom uvidíte vyobrazení bojovníků, je tu i výstava čepců a začepení, devítihlavňová hradební puška, zkrátka vybrat si může každý.

Na nádvoří se pořádají různé kulturní akce, v přízemí mají děti výtvarné dílničky.