Za lupičem Klemperou do jeskyně romantického Kokořínska

Dominatou je novodobě upravený romantický hrad Kokořín. Vypíná se na skalním ostrohu nad Kokořínským dolem, hlavním údolím oblasti. Název Kokořín pochází z osobního jména Kokora, přeneseně se jedná o Kokorův dvůr. V pískovcích usazených před 80 až 90 miliony let se vytvořilo zvětráváním mnoho skalních měst.

Najdete tu i místa, kde přírodě pomohl člověk. Jedním z nich je velká jeskyně Klemperka nedaleko Truskavny. Většina návštěvníků sem zajíždí cestou vinoucí se kolem hradu Kokořín do stejnojmenné obce a odtud po silnici směrem na Šemanovice. Asi po dvou a půl kilometrech narazíte na parkoviště, odkud vede žlutá turistická značka Šemanovickým dolem kolem uměle vyhloubené jeskyně Klemperka.

Jméno nese po loupežníkovi, který v těchto místech se svou bandou řádil v 19. století a do prostor vyhloubených ve skále a téměř nepřístupných ukrýval svůj lup. Prý ho u Truskavny zabili sedláci z nedaleké Vysoké, ale je to ono pověstné prý.

Přístup do jeskyně, která bývala ve středověku skalním hrádkem, je trochu krkolomný. Nahoru to jde snadno, dolů mají zvláště starší osoby a tělesně nezdatní co dělat. Leze se po asi pětimetrovém žebříku. Je pevně ukotvený, tady není nebezpečí, ale nedosahuje až na okraj plošiny.

Loupežník Klempera se svou bandou obsadil ale mnohem starší sídlo, historikové vznik hrádku, který nemá jméno, kladou do období 13. až 14. století. Tehdy je v Truskavně doložena zemanská tvrz. Další je pověst o tajné chodbě, která měla vést do truskavecké tvrze. Pískovec je sice měkký, ale kdo by ji hloubil?

Skalní převis rozšířili obyvatelé vytesáním dvou místností, k tomu zbudovali i dřevěný přístavek. Ten sloužil jako vchod, a zároveň asi i obranný prvek, zachovaly se po něm otvory pro trámy.

Do spodní místnosti se dostanete po vytesaných schodech, kloužou! Pokud možno, vezměte si baterku nebo čelovku, dole je netopýří tma. Netopýři, ušatý a velký, tu ve skulinách většinou od října do podzimu sídlí. Narazíte tu na ceduli, která na to upozorňuje s prosbou Nerozdělávat oheň, nekouřit, chovat se tiše a pobyt zkrátit na nezbytně nutnou dobu. Stejně tu nic moc neobjevíte. V roce 1998 jeskyni čistili a narazili na vchod z údolí, ten je zazděn, prostor zanášelo bahno.

Sestup je trochu nesnadný, musíte pozadu nacouvat nad žebř a nohama šmátrat po první příčce. Kdo má krátké nohy a závrať, měl by zůstat dole.

V Šemanovickém údolí je ještě několik pozoruhodných míst, za zmínku stojí bývalé skalní obydlí Rozbořenka. Pojmenovaná je po původním majiteli A. Rozbořilovi. Obýváno až do roku 1945. Poté tu přespávali trampové, než ho nechala tehdejší politická garnitura s pomocí SNB a TNT zničit. Nyní částečně opraveno, slouží k přespání.

Dalšími frekventovanými místy Kokořínska jsou například skalami lemovaný harasovský rybník, hrad Houska, rozhledna na Vrátenské hoře s panoramatickým výhledem na okolí.

Krásnou pasáží je Cinibulkova naučná stezka, okruh vedoucí z Mšena. Měří asi 10 kilometrů. Nádherný výhled je ze skal u Čapské palice, nad obcí Želízy jsou proslulé Čertovy hlavy, které do pískovce vytesal sochař Václav Levý, na jeho další díla narazíte v okolních lesech.

Kokořínsko měl v oblibě Karel Hynek Mácha. Na hradě, který byl ruinou, sepsal dílo Cikáni, Kokořín nakreslil i do svého náčrtníku.