Velehradský genius loci je nezapomenutelný

S Velehradem jsou spojovány velké církevní slavnosti, kdy je obec plná návštěvníků. Měl jsem štěstí. Nikde nikdo, a tak jsem měl monumentální baziliku Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje pro sebe.

Seděl jsem v kostelní lavici obklopen absolutním tichem. Slunce svítilo okny dovnitř a osvětlovalo tiše vířící prach. Mystický zážitek. Je to jedno z míst, kde termín genius loci – duch místa – má naprosté opodstatnění. Duchovno prostupuje prostorem a nutí k zamyšlení. Na zdejší návštěvu dlouho nezapomenete.

Impozantní jsou chrámové prostory, Velehrad sehrál v 19. století značnou roli v probouzejícím se národním obrození. Připomínka Velkomoravské říše a k tomu i mohutná a demonstrační národní pouť v roce 1869 u příležitosti 1000. výročí úmrtí Cyrila (Konstantina) vyzdvihly význam moravského poutního místa. Jméno Cyril přijal krátce před svou smrtí v Římě.

Podobně tomu bylo i v roce 1885, kdy se vzpomínalo smrti druhého věrozvěsta, Metoděje.

Do poloviny 19. století byli Cyril a Metoděj označováni staročeskými jmény Crha a Strachota, což vzniklo špatným překladem z řečtiny. Česko a Slovensko slaví svátek Cyrila a Metoděje 5. července, i když se datum neváže k žádné významné události z jejich života.

Na Moravu přišli na pozvání knížete Rostislava a prosadili tu staroslověnštinu poté, co panovník dal vyhnat francké kněze. Konstantin vytvořil písmo hlaholice. Jan Pavel II. je prohlásil za spolupatrony Evropy, jsou i hlavními patrony Moravy.

Základem církevního areálu je velechrám, bývalá románská bazilika, má mohutné a vysoké průčelí s dvěma hranolovitými věžemi. Postavili ho poblíž vsi Veligrad, která je nejčastěji ztotožňována se Starým Městem u Uherského Hradiště, dnešní Velehrad neexistoval.

Jeden z nejvíce prosperujících klášterů přepadli v roce 1421 husité, či spíše drancující lůza z nedalekého Uherského Ostrohu, a vypálili ho. Přitom upálili opata a čtyři mnichy, zbylým se podařilo prchnout do Uherského Brodu, který byl opevněn.

Za třicetileté války klášter zpustošila nejdříve sedmihradská vojska, poté vzbouřenci z Valašska. Když ho barokně v letech 1684 až 1777 přestavěli, přišel zničující požár. Poté po rekonstrukci přestavěli konvent. Klášter zrušili v roce 1784 v rámci reforem Josefa II.

Klášter získali v roce 1890 jezuité, zřídili zde vyučovací ústavy. Za jejich působení se uskutečnily dvoje archeologické vykopávky, hlavním cílem bylo vysušení podzemí. Pod kostelem se nachází asi půlkilometrový labyrint chodeb. Je zde prohlídková trasa s lapidáriem.

Bazilika je nádherně zdobená, jak mobiliářem, tak i výmalbou, uvidíte velehradské palladium, je zde nádherně mozaikami zdobený sarkofág kardinála Tomáše Špidlíka, v Královské kapli hrob arcibiskupa A. C. Stojana, monumentální je sousoší sv. Cyrila a Metoděje…

V roce 1985 se na Velehradě sešlo na 300 tisíc věřících, otevřeně se postavili proti komunistickému režimu.

V roce 1950 postihla církev Akce K, při které byly zatčeny a internovány v táborech nucených prací stovky řeholníků i řeholnic. Poté se o Velehradu moc nemluvilo.

V roce 1990 se uskutečnila velká mše za účasti papeže Jana Pavla II. a Františka kardinála Tomáška. Na jejich památku vztyčili na prostranství před bazilikou velký kříž s papežským znakem. Obrovské množství věřících i ateistů přejelo nejen z republiky, ale z celého světa.

V ten rok se sem vrátili jezuité.

Boční prostranství u kostela je určeno k venkovním bohoslužbám. V areálu se nachází arcibiskupské gymnázium.

V obci jsou i další církevní památky, v nedaleké Modré stojí rozsáhlý archeoskanzen s replikou velkomoravského kostela svatého Jana, vedle biotop a expozice Živá voda. V lesích rozhledna, v obci Tupesy je muzeum zdejší proslulé keramiky. Mezi Starým Městem a Velehradem najdete Křížovou cestu růžence.