Kralupy nad Vltavou nabízejí příjemná zákoutí

První písemná zmínka o Kralupech pochází z roku 1253. Po dlouhá staletí však zůstávaly pouze obyčejnou zemědělskou vesnicí a ta se v porovnání s okolím řadila mezi ty nejmenší. Zlom přišel až v roce 1851 se stavbou železniční trati z Prahy do Drážďan, která protínala i Kralupy. Tím se stala obec velmi atraktivní, především pro pražské podnikatele.

Kralupy tak následně čekal nevídaný průmyslový rozvoj, který přinesl přiliv nových obyvatel. Díky tomu se již v roce 1881 staly městysem a byl jim udělen přídomek nad Vltavou. O tři roky později jim byl také propůjčen znak.

Pro to, aby se staly městem, jim však chyběla jedna věc, a to vlastní chrám. Nejbližší sakrální stavbou, kterou místní do té doby navštěvovali, byl totiž kostel svatého Jakuba Většího v Minicích. Ty byly v tu dobu však samostatnou obcí, a tak byla kralupským sborem vypsána veřejná sbírka pro novostavbu. Jelikož se však nevybralo dostatečné množství financí, byla na nějaký čas stavba odložena.

Teprve v roce 1894 přispěl svým finančním darem probošt Dr. Eduard Tersch. Ten do kostela věnoval i část vybavení, jako např. varhany. Na jaře téhož roku tak mohl být slavnostně položen základní kámen kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava. Stavělo se i podle pozměněných plánů architekta Arnošta Živného, který vedl dostavbu svatovítské katedrály v Praze.

Vysvěcení nového kostela proběhlo o rok později a kázání prováděl dle svého přání sám Dr. Tersch, který zde byl i o tři roky později pohřben.

Prohlídku města začínáme na Palackého náměstí u již zmiňovaného kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava. Stavba nás upoutá již z dálky. Má hranolovou věž a režné zdivo červené barvy, jež je oblíbené pro kostely ve Velké Británii. Věž kralupského kostela mimo jiné nabízí při své výšce 63 metrů krásný výhled na celé Podřipsko.

Na věži se od roku 1991 nachází již třetí zvony. Ty předchozí byly zabaveny za 1. a 2. světové války.

Ačkoliv nemá tato novogotická památka příliš dlouhou historii, už na první pohled je nám jasné, že leccos pamatuje. Na boční straně kostela si totiž všimneme pamětní desky připomínající oběti náletu z roku 1945. Právě kostel byl místem, kam se po náletu přenášeli mrtví z celého města, aby je jejich příbuzní mohli identifikovat.

Toho dne město zasypalo více než 316 tun bomb, které srovnaly téměř celé centrum Kralup se zemí. I přesto, že se kostel nacházel přímo ve středu dění těchto událostí, zůstal po bombardování jakoby zázrakem nedotčen.

Na pamětní desce je napsáno: „Jen kostel se svou tichou věží zůstal trčet mezi troskami nedotčen. Na jeho podlahu snášeli mrtvé, katolíky, evangelíky i bez vyznání a chrám je všechny přijímal pod vlídnou střechu (Jaroslav Seifert - Býti básníkem).

Za pozornost stojí i vstup do tohoto chrámu Páně. Nad portálem v typicky lomeném gotickém oblouku vítá návštěvníky Madona s Ježíškem. Zajímavostí interiéru je hlavní oltář orientovaný zcela nezvykle na sever. Proč? Záhadu v tom nehledejme. V době výstavby kostela bylo na Palackého náměstí již plno jiných staveb, a proto nebylo možné chrám situovat jinak.

Vedle hlavní brány napravo vidíme další pamětní desku připomínající ničivé povodně z roku 2002, při kterých byl kostel zaplaven. Rekonstrukci si vyžádala celá podlaha včetně hrobky. Před kostelem můžeme obdivovat i původní mozaikovou dlažbu, jež byla v roce 2017 zrestaurována.

Toho roku to však nebyla jediná kralupská novinka, která v těchto místech přibyla. Mezi kostelem a městským úřadem sedí na lavičce se svým psíkem usmívající se válečný veterán Josef Švejk. Stačí si jen přisednout a společně pozorovat okolí. Copak tu asi dělá? Švejk v těchto místech čeká na kralupského drogistu Vaňka, jenž své řemeslo provozoval právě zde na Palackého náměstí.

Ještě dříve tu stávala lékárna, kterou do roku 1913 vlastnil Jaroslav Pacovský. Poté dům koupil Jan Vaněk a otevřel si zde na tehdejší dobu poměrně velkou drogerii. O rok později však začala válka a Vaněk musel narukovat. Svěřil tedy drogerii do rukou své ženy. Rekrut byl poslán nejprve do Karpat a poté do sběrného tábora nedaleko Vídně. A právě tu se seznámil se spisovatelem Jaroslavem Haškem, který jej zmiňuje i ve své knize Osudy dobrého vojáka Švejka.

„Čím pak vy jste v civilu, pane rechnungsfeldvébl,“ ptá se Švejk. „Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup,“ zněla odpověď. Díky této románové větě bylo rozšířeno povědomí o Kralupech po celém světě. Vaněk válku přežil, zemřel však ve věku pouhých 39 let. Drogerii i po jeho smrti nadále vedla jeho žena.

Přesouváme se na menší sousední kralupské náměstí Komenského, kde vedle slunečních hodin spatříme sochu světově uznávaného malíře Georgese Karse. Socha tu stojí od roku 2020 v místech, kde stával malířův rodný dům.

Kars se narodil v roce 1880 do židovské rodiny. Malbu studoval na mnichovské Akademii a později ve Vídni. Hodně cestoval a na svých cestách zavítal například i do Paříže, kde posléze žil a patřil k mezinárodnímu uskupení umělců slavné Pařížské školy L´École de Paris. Zde se setkal dokonce s Picassem či Amedeem Modiglianim.

Vzestup jeho slávy narušila první světová válka, kdy musel narukovat na frontu. A druhá světová válka pro něho jako pro Žida měla fatální důsledek. V roce 1942 musel se svou ženou uprchnout z Lyonu do Švýcarska, kde zcela zlomený po děsivých událostech v roce 1945 spáchal sebevraždu.

Vracíme se zpět ke kostelu, kde můžeme z jeho druhé strany vidět další pomník věnovaný mužům padlým v obou světových válkách. A právě od této sochy se nám naskytne výhled na bílý altán s červenou stříškou, stojící na nedalekém vršku. Naše kroky vedou nyní právě tam.

Když dorazíme po značené turistické značce k samotnému altánku, objeví se před námi pohled na celé Kralupy. Za pěkného počasí je vidět i Mělník, Říp a České středohoří. K našemu překvapení však není altán jediným objektem k vidění. Nachází se zde lavička smíření, nazývaná také lavičkou přátelství. Má pomoci lidem, kteří si v něčem nerozumějí, jsou rozhádaní a hledají k sobě cestu.

Nejvýraznější přírodní památkou je však skalní útvar Hostibejk. Místním parkem vede naučná stezka se šesti informačními panely na téma historie a přírodních krás Hostibejku. Dočteme se například, že Hostibejk je jedním z geologických skvostů města. Propojují se zde tři vrstvy geologických útvarů.

Právě tento skalní útvar je přírodní památkou, na níž jsou dobře patrné přechody mezi jezerními kvádrovými a mořskými lavicovými pískovci. Tento fakt nám říká, že se ještě před 136 miliony lety nacházel Hostibejk pod mořem. Takovýchto zajímavých útvarů je možné pozorovat v okolí více, například pískovcové skály podél Vltavy směrem k Nelahozevsi.

Na samém vrcholu vyhlídky je k vidění i pozorovatelna civilní obrany. Původně zde stávalo místo protiletecké obrany vybudované Němci za druhé světové války a skládalo se z plošin pro děla a skladu střeliva. Samotná pozorovatelna však vznikla až v 50. letech minulého století.

Pod vyhlídkou stojí za kruhovým objezdem v ulici S. K. Neumanna farní úřad s pamětní deskou věnovanou kralupským obětem holokaustu. Na budovu bývalé synagogy byla umístěna v roce 2005. Na kamenné desce si všimneme přelomené šesticípé hvězdy symbolizující zánik kralupské židovské obce za druhé světové války, kdy se ze 140 původních židovských obyvatel města deportovaných roku 1942 do koncentračních táborů nevrátil téměř nikdo.

Synagoga byla vystavěna v roce 1873. V prvním patře se nacházel modlitební sál a v přízemí byt rabína spolu s třídou židovské školy, v níž sám učil. V poválečných letech byl objekt využíván jako městská knihovna. Posléze bylo přízemí přestavěno na kancelář a byt pro faráře. Dnes zde nalezneme také místní cukrárnu.

A co dalšího můžeme v Kralupech vidět? Na místním hřbitově je pohřben již zmiňovaný držitel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert, neboť Kralupy po celý život hojně navštěvoval, což se odráží i v jeho básnické tvorbě.

Zastavme se však také poblíž mostu T.G.M, kde je k vidění i ozubené kolo z miřejovické elektrárny jako památka na elektrifikaci Kralup a vznik vodní elektrárny v nedalekých Miřejovicích. Zajímavostí tohoto kola je šípové ozubení Citroën, díky kterému vzniklo logo známé automobilové značky. Kolo bylo součástí Francisovy turbíny vyrobené firmou Kolben.

I když můžete mít Kralupy nad Vltavou spojené jenom s chemickou výrobou, věřte, že za návštěvu toto město rozhodně stojí.