Unikátní Bozkovské jeskyně jsou v tropickém létě oázou svěžesti

Lesní cesta s obstojným stoupáním mě asi za půl hodiny přivedla ke vchodovému objektu pozoruhodných dolomitových jeskyní nacházejících se severně od obce Bozkov. Zatímco cestou lesem jsem nepotkal živáčka, kdo by se tu také plahočil, na place před jeskyněmi bylo velmi živo.

Částečně se to dalo připsat venku panujícímu vedru, kdy chvíle pobytu v chladivém podzemí slibovaly částečnou útěchu. Jenže lidí bylo tolik, že jsme se posléze tam dole míjeli a v jednu chvíli i protahovali kolem sebe. Nic z toho ale nebylo natolik rušivé, aby to výsledně zanechalo negativní dojem.

V úvodu prohlídky zazní krátká informace o jeskynním systému, objevení chodeb, rozšíření atd.

Poté se již otevírají vchodové dveře a dýchne na vás závan svěžího vzduchu, který vás bude provázet necelou hodinu prohlídky.

Bozkovské jeskyně nemají tak okázalou krápníkovou výzdobu, jaká je k vidění třeba v Moravském krasu nebo v jedinečných Javoříčských jeskyních, přesto si ale milovníci stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů a dalších vápencových útvarů přijdou na své.

Průvodci se v jeskyních ptají návštěvníků na názvy krápníků, je to takový malý návštěvnický kvíz, přitom ukazují jednotlivé útvary. Značná část si tři základní pojmy pamatuje ze školy, ale pokud se chcete blýsknout jako znalci: stalagmit roste odspodu, stalaktit shora a když se oba útvary srostou je z toho stalagnát.

Všudypřítomný sintr vzniká vysrážením z teplých nebo studených roztoků, pramenů, potoků. V jeskyních uvidíte také různě pokroucené, většinou tenkostěnné krápníky, jeskyňáři za ně kvůli světelným efektům dávají lampy, i v těchto jeskyních jsou krásné „sloní uši“.

Každá jeskyně se pyšní nějakou raritou, nějakým svým trhákem, na Bozkově je symbolem Bozkovská Venuše. Na mnoha místech vás budou provázet velmi tenké duté stalaktity, těm se říká brčka.

Jeskyně, náhodou objevené v lomu Na vápenci v roce 1947, jsou výsledkem agresívní činnosti srážkové vody v tvrdém dolomitu. Vznikly tu na stěnách vypreparované vrstvy a žilníky odolnějších křemenců. Tím je charakteristická zdejší výzdoba – křemenné lavice, římsy, voštiny a k tomu klasická krápníková výzdoba. Jsou tu ale také klasické krápníkové útvary, které jinde v dolomitových jeskyních nenajdete.

Jeskyně jsou spojeny umělými tunely, ražba je dobře zabezpečena, tady se žádného závalu obávat nemusíte. Lidská fantazie nezná hranic, průvodci vás povedou kolem útvarů, jež dostaly různá pojmenování, pro lepší představu je, jako i v jiných našich jeskyních osvětlují baterkami.

Je možné, že jimi předložená verze vám nebude vyhovovat, krápník ve vás evokuje něco jiného. Ale jistě se shodnete na Bílé myšce, Zkamenělém orlovi a Prušácké přílbě, ta ale více připomíná dobře vysochané ňadro.

Absolutní tma, to je okamžik, kdy budete požádáni o vypnutí mobilů a průvodce zhasne svůj světelný zdroj. Tma je tak tmoucí, že je až nepochopitelná a neuchopitelná.

Deset let po objevu jeskyní se zdejší amatérští jeskyňáři prokopali do dalších chodeb a našli Jeskyni překvapení. Následovali je členové krasové sekce společnosti Národního muzea, které vedl František Skřivánek. Jejich zásluhou byly objeveny další jeskyně se soustavou chodeb, dómů a nádherných podzemních jezer.

Průvodkyně nás upozornila na 60 metrů dlouhou plazivku, chodbu, která propojuje oba jeskynní systémy. Je to velmi úzká, všelijak se klikatící chodba. Tady musí speleolog být absolutní „antiklaustrofobik”, jinak by se zde zbláznil.

Nynější prohlídková trasa je dlouhá přes 400 metrů, celková délka objevených prostor je přes 1120 metrů. Na trase uvidíte nejhezčí podzemní partie, krápníky najdete v různých podobách ve většině jeskyní.

První je celkem nenápadná Kaple se sintrovou výzdobou, poté následuje Půlnoční, Bludiště, Loupežnická jeskyně, Listopadová podle měsíce, kdy ji objevili, projdete Pirátskou chodbou, Peklem až ke zdejšímu podzemnímu jezeru, je největším v Čechách a má rozlohu 24 krát 16 metrů.

Naprosto průzračná voda, chrámové ticho, jen občas se oddělí od stropu kapka a roztáhne kruhy na hladině. Zážitek téměř mystický působí na celou návštěvnickou skupinu. Část podzemního systému je skryta pod vodou, protéká do hloubky sifony. Speleologové se snažili odčerpat vodu, ale marně, dna se se nepodařilo dosáhnout.

Poté se mlčky vydáváme k východu. V jeskyních je teplota kolem osmi stupňů, venku čeká rána v podobě vysloveně horkého vzduchu.

Většina návštěvníků parkuje v Bozkově, zhruba kilometr od jeskyní. V obci stojí nádherný poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, postavili ho na místě dřevěného svatostánku v letech 1690 až 1693. Má vyhlídkový ochoz, popatříte z něj na Podkrkonoší, západní Krkonoše, Maloskalsko i Kozákov.

Nedaleko je obec Nouzov s recesistickou nejnižší rozhlednou a dalšími vychytávkami Járy Cimrmana. Malebným údolím Kamenice se dostanete do obce Návarov, kde je zřícenina gotického hradu. Asi 13 kilometrů od Bozkova stojí v Roprachticích soukromá rozhledna U borovice. Poskytuje nádherný kruhový výhled.