Teprve po stavbě jednoho z nejmodernějších hradů své doby se začal Žižka psát z Kalicha

Kalich hraje ve vyprávění a pozvánce na výlet do kopců nad Litoměřicemi zásadní roli. Jako jediný osobní majetek ho vlastnil muž, který se považoval – a okolím byl i považován –, za ruku boží. Skromný, ne jako většina husitské hamižné šlechty, krutý a nemilosrdný. Ale i měl krom nezbytného útočiště na hradě výnosy ze vsí od Býčkovic po Třebušín. K tomu patřily polnosti, lesy, rybníky…

Nad obcí Třebušín ležící v úrodném údolí severovýchodně od Litoměřic se tyčí mohutné skalisko. Je jako okolní vrchy zarostlé stromy, ale v letech občanské války nazývané husitská revoluce tomu tak nebylo. Od kostela svatého Mikuláše se vine na vrchol táhlá serpentinovitě vedená stezka, v posledních několika stech metrech stoupající přímo k místu, kde stál mohutný a na svou dobu jeden z nejmodernějších hradů v Evropě.

Vyjít na hrad se dá i z druhé strany, ale stoupání se neubráníte. V místě serpentin prošel příchozí jakousi šacovací kontrolou, stávalo tu ležení strážního oddílu. Bylo ohrazené a byly tu vyhloubeny i střelecké okopy, věc tehdy nevídaná. Tady by se vedly první boje.

To byla výhoda pro obránce, když proti nim vedli nepřátelé kalicha šturm. Běžet ve zbroji a máchat zbraní muselo být hodně náročné, jenže tehdy se to bralo jinak. Bij a zabij! bylo heslo na obou stranách.

V letech 1421 až 1423 probíhaly na Litoměřicku líté boje. Zděšená Evropa sledovala, co se děje v Čechách, kterým se všichni obloukem vyhýbali. Po smrti krále Václava IV. vše upadlo do obrovského zmatku, chiliastičtí kazatelé slíbili příchod Vykupitele a nastolení království nebeského pro vyvolené. A těmi chtěli býti všichni, hlavně ti nemajetní, negramotní a snadno manipulovatelní.

Říkali si boží bojovníci, pojem husita přišel až posléze. Jenže království nepřišlo, deziluze byla veliká, ale běh událostí nešel zastavit. Po nějaké době již nešlo o odkaz Husův a výklad Písma, ale o jejich pravdu, která byla ta pravá, jediná. A o kořist.

A tak se táhlo od města k městu, vyhrožovalo, drancovalo, zapalovalo a mordovalo. A katolíci, kteří vyznávali téhož Boha, jenže okázalého, předkládaného nenasytnou církví, to chátře, jak ji nazývali, stejnou měrou opláceli. Kališníci potřebovali ovládnout Litoměřice, klíčové město na severu.

Třebušínsko ovládal Křišťan ze Žernosek, Žižkův spojenec. V roce 1421 sem hejtman přitáhl a snažil se Litoměřice dobýt. Po neúspěchu se rozhodl zřídit zde svůj opěrný bod, a tak obsadil vrch nad Třebušínem, kde stál dřevěný hrádek. Využil jeho základy a kopec s vlastním hradem opevnil.

Nechal zbudovat protáhlé zemní opevnění, na začátku úzký koridor, který se rozšiřoval. K obraně měla být využitá těžká děla, fortifikace se lišila od ostatních hradů. Místo na maltu poskládaných hradeb se využily zemní náspy z nasucho vyskládaných trachytových desek. Na jejich korunách byly postaveny dřevěné nástavby.

Z lesa vycházím kolem předsunutého obranného postavení pod velkou skálu, ta vymezuje na severní straně plochu nádvoří. Nade mnou by se měla tyčila válcovitá věž s patrem na krakorcích, tvarem připomínající kalich. To by mělo být i symbolem hradu a hejtmana – Žižka z Kalicha. Jenže v roce 2016 se ukázalo, že tu stál samostatný objekt s náspy, roubenými stavbami, okopy a srubem. To není na žádném hradě v Evropě.

Odtud se dala kontrolovat situace v době, kdy by nepřítel obsadil předhradí. Věž střežila severní přístupovou cestu, která vedla dvěma branami. Obrana je neuvěřitelně prokombinovaná, prostor se dal postřelovat ze všech stran. Vrcholové skalisko, na něž jsem vystoupal úzkým příhradkem, nese samotné jádro hradu, které je dost komplikované. Hlavními objekty byly dvě věže stojící na protilehlých skalách.

Na jižním okraji plošiny stávala hranolovitá věž, zřejmě Žižkovo obydlí. Před pěti lety, když jsem tu byl, jsem stál jen na skále. Mnohé se od té doby změnilo zásluhou společnosti Hrady Českého středohoří s podporou dalších institucí.

Nadšenci si dali za úkol obnovit k roku 2020, na výročí bitvy na pražském Vítkově z roku 1420, co nejvěrněji zbytky hradu. Bohužel covid tomu zabránil, ale i tak je tu odvedeno obrovské množství práce. Pracují tu brigádníci na archeologických pracích, výsledky nálezů jsou katalogizovány a umísťovány do příslušných depozitářů.

Našly se koule z palných zbraní, šipky kuší, zlomky keramiky. S výkopovými pracemi a sanováním zdí pomáhají dlouhodobě na žádost starostky Třebušína odsouzení z vazební věznice v Litoměřicích.

Mezi věžemi se odehrával běžný život, od druhé brány se až k obytné věži táhla obvodová hradba, nyní je krásně vyspravená a dobře viditelná. Odkryto je několik základů dalších staveb. Z hradu toho moc nezůstalo, je to i tím, že značná část byla dřevěná, ale podle rekonstrukční vizualizace se jednalo o perfektní pevnost.

Je to náročná práce znovu poskládat kupy kamenů a trochu přiblížit kus historie, která se táhne našimi dějinami v dobrém i zlém. Všechno vyčistit, prořezat, poskládat šutry, aby to to lícovalo. Na taras u Žižkova obydlí zaseli trávu, ohradili prkny a pro ty méně chápavé dali i ceduli, aby tu laskavě nikdo nešlapal. Cedule zmizela, tráva je podupaná. Co k tomu dodat?

Na vrcholu najdete malé ohniště, kde jsou připraveny i klacky na opékání čehokoli. Přijďte, opečte a neničte.

Husitský hejtman na svém sídelním hradě ale dlouho nepobyl, v červnu 1421 odjel na husitský sněm do Čáslavi, kde se jednalo o prosazování a hájení čtyř artikulů pražských a přijetí Zikmunda za českého krále. Žižka tu vystupoval za tábority. Zikmund byl odmítnut, byla ustavena prozatímní vláda, která se nikdy nesešla, velká část moravské šlechty se od husitů odvrátila.

Zatímco byl hejtman Jan mimo svůj budovaný hrad, dostavbu řídil jeho bratr Jaroslav, asi za asistence Křišťana ze Žernosek. Stavebních prací využil k útoku Zikmund z Vartenberka, úhlavní nepřítel husitů na severu Čech. Útok kališníci odrazili, Vartenberk ale nechtěl vyklidit bojiště, na protějším kopci nechal zbudovat hrad nazvaný Panna.

Tak proti sobě stál Kalich jako symbol utrakvistů a na protějším kopci katolická Panna. Možná se nazýval Panna Maria, možná byl pojmenován podle klenotu vartenberského erbu panny na lodi s veslem. Pro husity to byl nepříjemný soused, v roce 1422 hrad oblehli. První útok se nezdařil, o rok později již byli úspěšní, hrad dobyli a obsadili svou posádkou, po Lipanech ještě zdokonalili opevnění.

Katolíci zbudovali ještě hrad Litýš, ani z jednoho se téměř nic nezachovalo. Kalich byl obležen ještě dvakrát, v letech 1422 a 1423, z července 1423 je poslední zmínka o přítomnosti Žižky na hradě. Vojevůdce si pevnost velmi považoval, i když jinak žil zřejmě velmi skromně, ke svému jménu připojoval predikát z Kalicha.

Když slepý hejtman zemřel, přešlo vlastnictví na bratra Jaroslava a sestru Anežku. Jaroslav z Trocnova padl v září 1428 u Bechyně, která byla katolická. Město husité sevřeli ze všech stran, ale hrad se vzdal až v říjnu. Pro nedostatek proviantu museli kališníci jet na plundrovací rejs do Horních Rakous.

Na skále nad Třebušínem zůstala husitská posádka i po bitvě u Lipan. Kdy hrad zanikl, se neví. Císař Zikmund nařídil hrad, který nazval peleší lotrovskou, roku 1437 pobořit. Totéž mělo čekat i Pannu. Usadili se tu lapkové, kteří škodili po okolí. Další osudy hradu byly spletité, střídali se tu majitelé, útok zažil Kalich, když se tu usadil odpůrce Jiřího z Poděbrad – Vilém z Illburku.

Panovníci to neměli lehké, ať vládl kdokoli, vždy byla část šlechty v opozici, stále se tvořily nějaké koalice, stále se jedni lísali, druzí škodili. Nakonec se hrad dostal do držení Vartenberků, ti ho připojili k Litýši. A tím historie zatahuje oponu.

Roku 1518 se ještě objevil na Klaudiánově mapě Čech, poté už po něm není památka. Zřejmě vyhořel.

Kalich se dostal na přetřes ještě v obrozeneckých dobách, v roce 1868 odtud měli odvézt základní kámen pro Národní divadlo. To ale litoměřický hejtman zatrhl. O pár let později tu zbudovali výletní restauraci, ale kdo by se plahočil na takový krpál? V roce 1886 ji zavřeli, rozpadla se a zmizela beze stop.

Z vrchu je nádherný výhled na Podřipsku a okolní kopce Českého středohoří.