Tajemný hrad Houska obestírají záhady. Údajně ukrývá i bránu do pekel

Podle legendy byl hrad vybudován na skále, ve které se nacházela puklina vedoucí do horoucích pekel. Lidé se ji snažili zasypat, a ačkoliv se díra zdála být bezednou, nakonec se jim to podařilo a vznikla tak jakási zátka. Nacházet by se měla v místech, kde dnes stojí hradní kaple.

O Housce se také říká, že pod ní vede několik tajemných chodeb. Jedna z nich by měla údajně sahat až na nedaleký Bezděz vzdálený od Housky asi 12 kilometrů. Historici předpokládají, že Houska sloužila jako správní centrum ještě před založením Bezdězu, který se řadí mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec.

Umístění Housky na rozdíl od jejího souseda postrádá jakoukoliv logiku. V té době se hrady stavěly především buď kvůli ochraně území, hranic, či důležitých obchodních cest. Ohledně Housky ale nic takového neplatí. K tomu všemu byla zasazena do krajiny bez dostupného zdroje vody.

Okolí hradu též působí vcelku opuštěným a odlehlým dojmem. Pokud bychom se vrátili zpět v čase, jistě by nám tato lokace přišla jako konec světa. Není tedy jasné, proč byl postaven zrovna v místě, které nemá prakticky žádný strategický význam. Neplnil ani obranou funkci proti vnějšímu napadení. Možná proto se nabízí myšlenka, zda nebylo potřeba střežit cosi uvnitř hradu. Něco, co se nemělo dostat ven.

Záhadou je i původ hradu. Není zcela jasné, kdo jej nechal postavit. První dochované záznamy se zmiňují o majiteli Hynku Berkovi z Dubé (1316). Podle kroniky Václava Hájka z Libočan tu však stál dříve v podobě hradiště, a to již v 9. století, kdy ho nechal postavit otec svaté Ludmily Slavibor Pšovský a pojmenoval jej podle svého syna Houska.

Mnohem logičtější se ovšem zdá varianta, že název pochází z keltského výrazu gosca neboli brána. Což se tedy i shoduje s teorií, že se zde nachází brána do pekel.

Pravděpodobně však Housku založil Přemysl Otakar II., a to téměř souběžně s blízko položeným hradem Bezdězem. V 16. století památku čekala renesanční přestavba. Hrad dokonce po třicetileté válce zcela zmizel z vojenských map a jak se zdá, byl dlouhou dobu utajován před veřejností.

Housku koupil v roce 1924 prezident Škodových závodů Josef Šimonek a jeho rodina ji až do roku 1939 využívala jako letní a reprezentační sídlo.

V roce 1943 sem byly přivezeny materiály z knihoven v Hamburku a Berlíně, jež chtěli nacisté uchránit před bombardováním spojenců. Hrad v tu dobu dostal krycí název Burgund II a byly zde skladovány židovské a zednářské knihy, které po válce převzalo pražské muzeum.

Do roku 1945 prostory posléze využívala německá armáda, sídlil zde oblastní štáb SS a ve skalách měl vytesané bunkry jako pozorovatelny. Poté byl hrad navrácen zpět rodině Šimonků, díky nimž se v roce 1999 vůbec poprvé zpřístupnil veřejnosti.

Objevují se různé teorie, které se pokouší houseckou záhadu vysvětlit. Jedna z nich říká, že z oné pukliny vycházely jedovaté plyny, které mohly v lidech vyvolávat halucinace. Další možností by mohla být varianta, že se zde asi 20 metrů pod povrchem našla radioaktivní podzemní voda. A to i přesto, že se v blízkosti hradu nenachází žádný významný tok.

Po osvobození hrad totiž sloužil Národní knihovně a později se zde mělo zřídit sanatorium. Pro tento účel bylo zapotřebí vody, a proto byl udělán pokusný vrt. Nedaleko Housky se však těžíval uran a je tedy možné, že se mohla jeho radioaktivita dostat do zdejších podzemních vod.

Abychom se sami přesvědčili, co je na těchto povídačkách pravdy, nezbývá nic jiného, než se vydat do samotné jámy lvové. Začneme na nádvoří, kde si můžeme všimnout stále probíhajících oprav hradu, které se uskutečňují díky vybranému vstupnému. Provádí nás pan kastelán a v rámci prohlídky dokonce v historickém kostýmu. Jako „skutečný“ správce brány do pekel před hradem dokonce parkuje s vozem, který má na kapotě hlavu čerta.

Uvnitř si prohlédneme například lovecký salonek, kde můžeme vidět, jak skála skutečně prostupuje celým hradem. Dále tu mají svůj koutek i „plastici“, kteří na Housce točili svou první gramofonovou desku. K našemu překvapení zde najdeme i oblíbený dětský komiks Čtyřlístek. Můžeme tu vidět vyvěšený plakát, který říká, že jeho hrdinové byli právě na tomto hradě.

V Růžovém salónku potom jako by nám někdo při výhledu z okna nasadil pomyslné růžové brýle, jelikož pohled na romantickou siluetu Bezdězu nám sebere dech. K vidění je tu i tzv. Zelená komnata s malbami na stěnách s výjevy z tehdejšího každodenního života. Spatřit můžeme například svatební průvod či loveckou scénu. Tato místnost pochází z doby kolem roku 1550 a jedná se o nejhezčí prostoru v celém hradu.

Do námi očekávané tajemné kaple se podíváme až na konci prohlídky. Od kastelána dostáváme na výběr ze dvou dveří. Jedny vedou do kaple a druhé do temné místnosti, do které je vstup pouze dle našeho uvážení. Co se v ní skrývá? Snad předpeklí? Pan průvodce tuto variantu raději nedoporučuje. Snad proto, že ne každý by se z ní mohl navrátit zpět.

Kaple se nachází v severním křídle a zabírá jak přízemí, tak první patro. K vidění jsou tu nástěnné malby zobrazující biblické výjevy z let okolo 1330. O těchto vzácných freskách se dlouhou dobu nevědělo.

Odkryty byly až v období první republiky během úprav, jež nechal provádět výše zmiňovaný Josef Šimonek. Své místo tu má i vyobrazení archanděla Michaela, jemuž byla pravděpodobně kaple zasvěcena. Zajímavý je taktéž fakt, že je nápadně podobná kapli na Bezdězu.

Právě v těchto místech prý citlivější lidé zaznamenávají zvláštní pocity jako nevolnost, či brnění rukou. A tak jsme zvědavi, zda je tu opravdu nějaká ta negativní energie cítit. Ať už na peklo věříme nebo ne, jsme rádi, že emoce, které zde pociťujeme, shledáváme jako neměnné.

Zda se pekelná brána nachází opravdu pod kaplí, jinde poblíž hradu, či zda je tu vůbec, je jen na naší představivosti. Jisté je, že je Houska jedna velká záhada, která nemusí být nikdy zcela rozluštěna.

Z hradu se ještě vydáme na nedalekou vyhlídku. Na začátku cesty postává socha sv. Ludmily z roku 1758. Kdo ji prý pohladí, bude mít štěstí. Blízko sochy si můžeme všimnou hluboké díry, která vede neznámo kam. Že by další brána do pekel, či zmiňovaný podzemní tunel vedoucí na Bezděz?

Samotná vyhlídka je dobře přístupná, a i přes vysoké stromy se nám naskytne pěkný pohled na horu Říp.