Hlavní obsah

Spadaným listím ke zřícenině Jenčova, nejmenšího tuzemského hradu

Novinky, Vratislav Konečný

Křivoklátské lesy byly oblíbeným loveckým revírem zejména Přemyslovců. Lovy byly jednak zábavou, jednak i příležitostí k setkání s důležitými lidmi – a samozřejmě také přinášely výživné maso. Okolí Berounky bylo jako stvořené pro zakládání šlechtických sídel – vznikl Křivoklát, Jivno, Hlavačov, Týřov, Nižbor, Zbiroh, Žebrák s Točníkem... A také Jenčov.

Foto: Vratislav Konečný

Jenčov sloužil jako lovecký hrádek, malý, ale pevný.

Článek

Možná ho nechal postavit Přemysl Otakar II. Historici se přiklánějí k Václavovi I., ten byl milovníkem štvanice, v křivoklátských lesích si při lovu vypíchl oko.

Nevelký, ale přepevný

Profesor Tomáš Durdík ho označil za zřejmě nejmenší hrad u nás. Hrad má několik názvů: Jenčov, Jenišov, Gencžow, ale to není podstatné.

Hradolog a historik Augustin Sedláček ve svém díle Hrady, zámky a tvrze Království českého o něm kdysi napsal: „Na skalisku, které vysokými stráněmi zastíněno jest, stával hrádek Jenčov. Nebyl velký, ale přepevný, a kromě polohy pěkně baví svými zříceninami, a poněvadž se jako zdi do znamenité výše vypínají…“

Foto: Vratislav Konečný

Ruiny se snaží zachránit spolek na záchranu hradu.

V národní přírodní rezervaci

Popis je to naprosto přesný i po mnoha desítkách let, které uplynuly od jeho sepsání. K malé ruině se dostanete pouze po vyznačené cestě, vede tudy červená turistická značka. Jsme na území národní přírodní rezervace Vůznice, kde platí velmi přísný ochranářský režim.

Na vzácnost území upozorňuje i tabule na odbočce podle Vůznického potoka, je na ní vyznačena chráněná plocha a popis vzácných rostlin a živočichů. Žijí tu například mloci, čolci, žáby, rak kamenáč, jeho přítomnost indikuje naprosto čistou vodu. K tomu mnoho užitečného hmyzu, bylin…

Foto: Vratislav Konečný

Hrádek přizpůsobili terénu, stavělo se stupňovitě, na vrcholu byla čtyřhranná věž.

Parkuje se u silnice spojující Nižbor s Lány, poté musíte po asfaltce k malé chatové osadě na okraji rezervace. Červená vede kolem potoka, kde převažují listnáče. Nepůvodní jehličnany se snaží Lesy ČR spravující krajinu omezovat. Podnik se stará i o vodní toky, Vůznice je potok s naprosto čistou vodou, přes koryto občas s padlými kmeny, s mechem porostlými balvany.

Je tu nádherně v každé době, podzimní počasí je naprosto úžasné. Hnědá ve všech valérech, listí buků, habrů, jilmů leží na cestě, jsou ho plné stráně, je unášeno vodou. Padlé stromy, jejichž kmeny jsou zkrouceny v bizarních křečích, ladné křivky kořenů prorůstající skalami.

Foto: Vratislav Konečný

Vstup do paláce.

Bytelná lovecká chata

Podle potoka dojdete zhruba po kilometru k ostrohu, na němž leží rozvaliny hrádku, o který pečuje sdružení na jeho záchranu.

Krizi ze středočeských památek odolaly jen Žebrák a Krakovec

Cestování

Je stavěn stupňovitě, podle rekonstrukce měl dvoupatrový podlouhlý palác, v dokonale vylícovaných zdech místnosti s lomeným vstupem a oknem jsou patrné stopy po trámech. Palác měl patro, další místnost již ne příliš zachovaná na něj navazuje. Vše bylo zakončeno obytnou hranolovitou věží na vrcholové skalce. Do ní se zřejmě podle tehdejších zvyklostí vcházelo po dřevěném můstku.

Foto: Vratislav Konečný

Malý lovecký Jenčov.

Hrádek měl nevelký dvorek

O Jenčově se ví pouze, že roku 1686 se uvádí jako „starý a pustý“. Zda tu pobýval Přemysl Otakar, jenž používal tituly z Boží milosti král český, markrabě moravský, vévoda rakouský, štýrský, korutanský a krajinský, pán Marky Vindické, Chebu, Pordenone, podesta Verony, Trevisa a Cividade del Friuli, se nikdy nedovíme.

Související témata:

Výběr článků

Načítám