Slaný mělo být pro husity vyvoleným městem pro přežití při zániku světa

Kopec je zalesněn náletovými dřevinami, takže výhled je omezený, ale to podstatné z města vidím. Historické jádro kombinované s novostavbami.

Za zády mám odtěženou stěnu bývalého lomu. Na jeho okraji stojí tři kříže, původně měly na plechu malované postavy Ukřižovaného s lotry na vedlejších křížích. Byly tu vymalováni i Panna Maria a sv. Jan Evangelista.

Kříže nechal v roce 1662 vztyčit Bernard Ignác z Martinic, který přivedl do Slaného piaristy a františkány. Kříže měly být symbolem zbožnosti, místní sem putovali na poutě, zejména na Velikonoce.

Časem se poutě staly zřídkavými, až zanikly, postavy zmizely. Nyní tu najdete jen ty kříže, mají snad být obnoveny spolu s naučnou stezkou, jejíž tabule jsou poničeny.

Z kopce uvidíte několik městských památek, moc už jich nezbylo, městské brány až na jednu byly zlikvidovány při velkém bourání, které postihlo v 19. století většinu měst uzavřených v původní hradby.

Vzhůru tedy dolů do bývalého královského města Slaný, které mělo být v počátku husitské revoluce jedním z pětice vyvolených sídel, kde měli všichni spravedliví přijít po sestoupení Vykupitele a nastolení Království nebeského na zemi rovnou do nebe. Tak to kázali potulní a vizionářští kazatelé zvoucí věřící na poutě na hory s biblickými jmény jako Oreb, Tábor nebo Beránek. Na kopcích v extatickém kázání přesvědčovali až desetitisícové davy věřících, že dojdou spaseni.

Vyvolenými městy měly být krom Slaného, kterému říkali město Hvězda, také Plzeň zvaná Slunce, Louny – Měsíc, Klatovy – Záře a Žatec – Soár tedy Město maličké. (Vykladači Bible byli Písma znalí, město Soár pochází z knihy Genesis, ve významu to je Maličké.) Kazatelé si přizpůsobili výklad Danielova proroctví o konci světa a o záchraně věřících v těchto městech.

Na špičce radniční věže uvidíte hvězdu, symbol husitského Slaného.

Nejsilnější blouznění s neustálým posouváním dat a konce světa bylo v letech 1418 a 1419. Poté už kazatelům moc lidí nevěřilo a husitské hnutí se vyvinulo jiným směrem, přešlo k vojenství a vynucování víry ohněm a mečem.

První zmínka o městě pochází z roku 1239, nachází se v dokumentech papeže Řehoře IX. Král Přemysl Otakar II. jmenuje město jako místo, které odvádí devátý díl z tržních poplatků hradčanskému klášteru svatého Jiří.

Za krále Václava II. obdrželo město právo postavit hradby, což znamenalo, že má pro panovníka význam. Z hradeb se téměř nic nezachovalo, kousek zdi uvidíte naproti autobusovému nádraží a pod kostelem sv. Gotharda. V roce 1371 zahubil mohutný požár přes dva tisíce lidí, město bylo téměř zdevastováno, když se vzpamatovalo a začal rozvoj, přišly husitské války, město stálo na kališnické straně, později doplatilo na pakt s „umírněným“ pražským křídlem.

To tvrdě ztrestal Jan Roháč z Dubé, toho většinou známe ze závěru jeho života, když se opevnil na Sionu. Ke Slanému přitáhl jako jeden z nástupců Jana Žižky po jeho smrti spolu s dalším významným válečníkem, Janem Hvězdou z Vícemilic řečeným Bzdinka, město pobořil a zmasakroval.

Na Masarykově náměstí mají být v dlažbě tři kříže, našel jsem jeden, jako připomínku upálení rychtáře a dalších měšťanů. Hvězda byl jedním z nejznamenitějších husitských hejtmanů, o životě Roháče se toho málo ví, zřejmě býval jedním z lapků v družině pověstného Zúla.

Masarykovo náměstí je městským centrem, dominantní je radnice s věží vysokou 43 metry. Byla postavena koncem 18. století, vedle se nachází Ungelt, v Panském domě přespal při cestě do Prahy na svou korunovaci Fridrich Falcký. Bývalá piaristická kolej sloužila studentům až do roku 1939, nyní je tu sídlo Vlastivědného muzea.

Z náměstí můžete vyjít Velvarskou branou, jediným pozůstatkem předhusitského opevnění. Na bráně uvidíte kamenné zemské a šlechtické erby, v prostorách věže je expozice městské fortifikace.

Vedle brány najdete perfektně vedené informační centrum, se světovým unikátem, rozsáhlou sbírkou slánek, čítá téměř 3000 kusů. Je tu i největší funkční slánka měřící 120 centimetrů s obsahem 40 kilo soli. Inu, sůl nad zlato. Ve vitríně uvidíte mimo jiných slánku, kterou pro město navrhl Bořek Šípek.

Podnětem sbírky se stala legenda o založení města a jeho jménu.

Slaný je zmiňováno již v kronice Hájka z Libočan, který se s nějakou historií nepáral, bajkaření mu bylo vlastní a docela se v něm vyžíval.

Pod Slánskou horou vytékal slaný pramen, z něhož solnaři odpařovali sůl ve velkých pánvích. Podle Hájka se o prameni vědělo již v roce 750 za knížete Nezamysla. Pramen zanikl po několika zemětřeseních, jedno mělo být v roce 1511. Anály ale uvádějí, že tu ještě v roce 1607 vytékal Mléčný pramen slané vody. Další osolené zprávy pocházejí z roku 1838, mluví se o úpravě pramene. V místě byly v roce 1843 založeny malé lázně.

Pramen dávno zanikl, na jeho místě sice vytéká voda, ale bez soli.

Další zajímavostí Slaného, které hodně utrpělo za třicetileté války, kdy ho vyrabovaly různé armády, je kostel svatého Gotharda, stojící v údolí, čekal bych ho spíše na vyvýšeném místě. Dovnitř se dostanete málokdy, původně se jedná o románskou stavbu přestavěnou goticky.

Když projdete Velvarskou branou, uvidíte stát na mírném návrší klášter bosých karmelitánů s kostelem Nejsvětější Trojice, v němž je vestavěna loreta.

Velmi zajímavý je rozsáhlý hřbitov u kláštera rozkládající se na místě bývalého popraviště s množstvím starých náhrobků a tří vojenských pohřebišť. Tady jsem strávil dlouhý čas, prohlídka stojí za to.

Další dějiny Slaného odkazují zejména na třicetiletou válku, město bylo několikrát vyrabováno různými vojsky.

V době předbělohorské stálo město, v té době stále zdárně prosperující, na straně českých stavů. Po jejich porážce bylo jako jediné královské město dáno do zástavy, roku 1638 ho dědičně zakoupil majitel smečenského panství hrabě Martinic.

Po revoluci roku 1848 se stalo Slaný sídlem politického a soudního okresu. Ve městě se začal rozvíjet průmysl směřující hlavně k zemědělství, hodně ho zasáhly obě války. Po roce 1960 se pravomoc okresu přenesla na Kladno. Slaný je známým pojmem v kulturní oblasti, zejména v divadelnictví.