S kamerou na cestách: Za otcem i praotcem vlasti na hrad Karlštejn

Cesta ke hradu založenému Otcem vlasti v roce 1348 a stavebně dokončenému v roce 1365 začíná pro většinu návštěvníků, jak známo, na parkovišti u řeky Berounky. V polovině února vzorně zamrzlé. Následuje procházka obcí, vlevo na kopečku kostelík, vzápětí barevné fasády, kavárničky, prodejny suvenýrů a skla, restaurace – ovšem na samém prahu sezóny vše působilo ještě jakýmsi ztichlým dojmem. Pak turista mine Muzeum betlémů a to již nějakou dobu má hrad Karlštejn jak na dlani, ovšem na pořádně vztyčené dlani, protože hrad na své moderní dobyvatele čeká pěkně nahoře a přispívá tak k jejich zdravému krevnímu oběhu. Po zhruba kilometrové příjemné procházce vstupujeme do areálu státního hradu.

Novou sezónu zahájil už v únoru, přesněji o únorových víkendech. Nijak předčasně, návštěvníků už na nádvoří dorazilo docela dost, kromě češtiny bylo slyšet hlavně ruštinu a italštinu. Takže na první prohlídkovou trasu nás brzy zamířily dobré tři desítky, zatímco další turisté se blížili k pokladně.

„V únoru prohlídkové trase chybějí poslední dvě místnosti v Mariánské věži, protože právě dokončujeme její elektrifikaci. Návštěvníci ovšem nezůstanou ochuzeni,“ slíbil kastelán Jaromír Kubů. A brzy jeho slova naleznou své konkrétní vyjádření – zcela mimořádně se totiž podíváme do kostela Nanebevzetí Panny Marie, taktéž v Mariánské věži.

Nejprve ovšem s průvodkyní, která většinu členů skupiny zaujala tím, že skutečně (a poutavě) vyprávěla (nikoliv deklamovala vzorně naučený a nesčetněkrát slovně zveřejněný text), míříme do Rytířského sálu s kaplí sv. Mikuláše, do předpokoje císařské ložnice a poté i do ložnice samotné. Vladařova postel se sice někomu zdá trochu malá, ovšem průvodkyně nám osvěžuje paměť: Karel IV. patřil na svou dobu spíše k urostlejším mužům, měřil 170 centimetrů. Vzápětí nahlížíme do prostor, kde císař poskytoval audience.

Na pouti hradem jsme právě vstoupili do Sálu předků, jemuž se říká i Lucemburský sál. Ohromná obrazárna. Spousta panovníků na nás shlíží ze stěn, někteří se tváří takřka pobaveně, většinou se dívají s nadhledem – a to nejen díky svému zavěšení vysoko nad našimi hlavami.

Možná už jste tu byli a všimli jste si toho. Ovšem není úplně nepravděpodobné, že vám to uniklo, neboť jste tomu nevěnovali náležitou pozornost. Vstoupíte-li do zmíněného sálu a dáte-li se hned doprava, v rohu až úplně pod stropem spatříte obraz vousatého muže. Asi ho nepoznáte. Je to ale on, praotec Čech. V sousedství má knížete Kroka a kněžnu Libuši (ti dva jsou v našem filmu k zahlédnutí, praotec byl ovšem příliš ve stínu, na něho se tedy budete muset podívat přímo na místě). A kromě toho je tu spousta portrétů historicky více doložitelných osobností – Přemyslovců, Lucemburků, Habsburků...

Úzkým schodištěm se dereme vzhůru, pak ostře doleva – a vstupujeme do prostor, které se turistům otevřely právě o únorových víkendech. Ocitli jsme se v příjemném, skoro by člověk řekl, tajemném příšeří kostela Nanebevzetí Panny Marie. Proud světla tryská vzhůru v jednom z rohů a postupně se rozlévá celým prostorem, hladí stěny a na nich původní gotické malby z 15. století. Poznáváme na nich i Karla IV.

Ještě tento víkend, tzn. 25. a 26. února je kostel součástí prohlídkové trasy. „Předpokládáme, že od 1. března by už měla být prohlídka vedena standardně,“ uvedl kastelán Kubů. Čili i se dvěma dočasně uzavřenými místnostmi Mariánské věže a bez kostela. A ještě jedna změna: od prvního březnového dne bude Karlštejn připraven návštěvníky vítat s výjimkou pondělků denně (v červenci a srpnu dokonce sedm dní v týdnu).

Prohlídka vrcholí. Opustili jsme interiéry a obdivujeme hrad – v těchto chvílích se zdá být podoben obrovské lodi, která nás unáší nad vrchy této půvabné části Čech. Vyhlídka z hradu je opravdu úchvatná. Stejně jako předchozí setkání s otcem i praotcem vlasti.