S kamerou na cestách: Kamenný dalekohled na Černostudničním hřebenu

Jižní hranici Jizerských hor bezesporu vévodí právě zmíněný hřeben. A turisty ze všeho nejvíc láká jeho nejvyšší místo – Černá studnice. Právě zde, 869 metrů nad mořskou hladinou, od srpna roku 1905 stojí jeden z jizerskohorských kamenných dalekohledů čili 26 metrů vysoká rozhledna. K její výbavě patří i horská chata.

Autem se sice dá vyjet až přímo k rozhledně, ale abychom měli alespoň trochu pocit, že jsme si daleký pohled do okolní krajiny zasloužili, zastavili jsme asi kilometr před (i pod) ní. Zhruba v polovině příjemné procházky s nikoliv vražedným stoupáním nás značka informuje, že jsme vstoupili na katastr obce Smržovka.

Koncem 19. století byla na Černé studnici nejprve upravena skalní vyhlídka. I tu lze vyzkoušet. Delšímu pohledu brání statné stromy v bezprostředním okolí a tak se pohledy stále více stáčejí k rozhledně. Z vyhlídky se vyjímá obzvláště dobře.

Stejně dobře se z vyhlídkového ochozu kamenné věže vyjímala i krajina pod námi. Kruhový rozhled dovoloval nahlédnout východním směrem až do Krkonoš, na jihovýchodě byl k zahlédnutí Kumburk a kousek vedle vrch Tábor, v dálce se rýsovala silueta Bezdězu a z oparu ne zcela ochotně vystupoval a o sobě tak dával vědět Ještěd.

Slunce na začátku dubna už docela pálilo, ale na vrcholu hřebene bylo ještě dost sněhu. Zejména na cestě označené červenou turistickou značkou mířící od rozhledny přímo na východ nejvyššími místy hřebene. Vydali jsme se po ní, protože zhruba po kilometru na návštěvníky čekají krásné žulové Čertovy skály. Nejen že jsou výrazně fotogenické, navíc jsou i vyhledávaným horolezeckým terénem. Což dokumentovala i přítomnost jednoho ze skálolezců.

Na severním úpatí Černé studnice leží obec Nová Ves nad Nisou. Nad ní se klene Novoveský vrch čili další místo, které je vyzbrojeno rozhlednou.

Jedná se o telekomunikační věž, která tu v nadmořské výšce 676 metrů vyrostla v roce 2006. Vysoká je 35 metrů a čtyřiadvacet metrů nad povrchem zemským je opatřena vyhlídkovým ochozem. Společně s půltuctem dalších turistů, kteří se k rozhledně nadšeně hnali, jsme ji třetí dubnový den ovšem nevyzkoušeli, neboť stále ještě byla na vstupních dveřích opatřena písemným sdělením, že v zimním období je zavřená. Ale nedělali jsme si z toho těžkou hlavu. Zaprvé – kdybychom si z toho těžkou hlavu dělali, nijak by nám to nepomohlo, a za druhé – z vrcholových míst kopce bez stromů byl i tak slušný výhled. Mimo jiné i na Černou studnici.

Ještě malá poznámka k rozhledně na Novoveském vrchu: v době svého vzniku dostala jméno Nisanka. O to se postarali její návštěvníci, kteří o Nisance rozhodli v anketě.

Na úplný závěr jsme se ještě zastavili v Nové Vsi nad Nisou u kostela Panny Marie. Stavba z roku 1935 stojí na dalším kopci s dalekým výhledem - v jizerskohorské oblasti je podobných míst skutečně nadúroda. Z kopce od kostela jsme ten den nakonec i velice zřetelně zahlédli zprvu se skrývající Ještěd.