Článek
V čase naší návštěvy s kamerou, navzdory právě vrcholícímu létu, od majestátního hradu nevál vítr, naopak objekt, o němž první zmínky pocházejí z roku 1300, k sobě s úspěchem vábil mraky plné deště. Takže jsme celkem velice rádi přivítali možnost skrýt se v jeho interiérech.
Pravda, zní to trochu neuctivě. Buchlov, jeden z největších, nejstarších i nejlépe dochovaných středověkých hradů na Moravě, totiž ve svých zdech ukrývá spoustu pokladů, za nimiž by se slušelo jít i za prudkého slunečního svitu.
Hrad Buchlov, národní kulturní památka, býval hradem královským, jehož hlavní úlohou bylo střežit nikoliv okolní zelené kopce, ale obchodní cestu, která v jeho blízkosti procházela z údolí Moravy a vedla dál do nitra země.
V držení Buchlova se vystřídalo poměrně dost majitelů, takže nepřekvapí i poměrně časté stavební zásahy a úpravy. Kupříkladu Petřvaldští objekt rozšířili o předhradí s barokním bastionem a bránou a část nádvoří doplnili o arkádové ochozy (což se událo v roce 1662). To již se blížil čas, ve kterém vývoj hradu směřoval do finále.
Zvyšujícím se požadavkům majitelů středověký hrad totiž přestával vyhovovat, takže se postupně přemístili do podhradní obce Buchlovice, kde si vybudovali mnohem komfortnější i reprezentativnější zámek (i tam se dnes podíváme).
Ale nepředbíhejme, zatím jsme stále na Buchlově, v rukou již třímáme rozměrné pantofle, které si záhy obujeme a vydáme se do hradních sálů a k jejich expozicím.
Při té příležitosti zmiňme poslední majitele - Berchtoldy. Ti v roce 1848 proměnili hrad v muzeum, k čemuž jim výtečně posloužily sběratelské předměty, které soustředili při svých cestách po světě. Takže návštěvník se setká nejen s "klasickými" hradními sály a jejich vybavením (v případě Buchlova s mimořádně zachovaným souborem šlechtického bydlení z dob gotiky a renesance), ale i s bohatou knihovnou, cennými přírodovědnými sbírkami a dokonce i s exponáty egyptologickými. K vidění je tu i mumie, která - jak dav turistů upozornila průvodkyně - za živa nejspíš byla egyptským úředníkem.
K nabídce patří i výstup na vrchol jedné z věží - výhled je z ní jedinečný, dojem nepokazil ani déšť, který ovšem konečně začal ztrácet na síle. Zelené hřbety vrcholů se zdály poslušně seskupené kolem kamenného pastýře a na jednom byla přes clonu vodní tříště k zahlédnutí kaple. Přesněji - kaple sv. Barbory postavená v letech 1672 až 1673. Od hradu k ní vede příjemná cesta lesem.
Déšť konečně ustal, počasí se smilovalo nad všemi, kteří z vysokého Buchlova zamířili dolů do Buchlovic. Stojí tu nádherný barokní zámek (podobně jako Buchlov národní kulturní památka) obklopený neméně přitažlivým zámeckým parkem.
Zámek si nechal na počátku 18. století postavit tehdejší majitel Buchlovic - Jan Dětřich z Petřvaldu. Původně jako letní sídlo pro svou italskou manželku Anežku Eleonoru, jíž už hrad Buchlov nepřipadal ani pohodlný, natož atraktivní.
Současně s buchlovickým zámkem vznikla terasovitá zahrada, kterou v první polovině 19. století Berchtoldové, další majitelé objektu, přeměnili v anglický park. K vidění je tu spousta vzácných dřevin, většinu nechal vysázet Bedřich Všemír Berchtold, lékař a přírodovědec. Park se rozkládá na 18 hektarech a jednou z jeho "lahůdek" jsou zámecké skleníky - obsahují mimořádnou sbírku fuchsií. Návštěvníky těší od června do října.
Z rodu posledních majitelů (v roce 1945 byl zámek zestátněn podle Benešových dekretů) za zmínku určitě stojí Leopold Berchtold. Dotáhl to na rakousko-uherského ministra zahraničí a do historie vstoupil jako autor ultimata zaslaného Srbsku v roce 1914. Právě odmítnutí zmíněného ultimata vedlo k rozpoutání první světové války... Ale to už je naprosto jiná kapitola.
| PŘÍŠTĚ budou opět v hlavní roli Chřiby. Nejprve vystoupáme na vrch Brdo, na němž je turistům k dispozici kamenná rozhledna, další cesta nás pak zavede ke zřícenině hradu Cimburk. |
