Radobýl, kopec nad Litoměřicemi, ze kterého si Karel Hynek Mácha doběhl pro smrt

Najednou ve městě pod sebou spatří požár. Rozbíhá se, aby pomohl hasit. Běh se mu stává osudným. Uřícený, z jedné strany prudký žár ohně, z druhé promočený od stříkající vody. Má žízeň, pije, a to se mu zřejmě stává osudným (voda mohla být zdrojem jeho infekčního onemocnění). Dál dochází do kanceláře, ale je mu velmi špatně... Vyčerpaný Mácha 6. listopadu umírá.

V úmrtním listě je příčina uvedena jako Brechdurchfall, tedy cholerina, lehčí forma cholery. Ta tehdy řádila i v Praze, kde byl básník krátce před svým skonem, aby viděl svého syna. Možná ovšem byla zdrojem nákazy zmíněná voda na hašení.

Na vrcholu vulkanického čedičového kopce (399 m n. m.), který vznikl ve třetihorách, se tyčí velký kovový kříž. Předchozí v roce 1992 zničil blesk. Od kříže, v pořadí už osmého, je vidět zrovna jako v Máchových dobách kol dokola. Jen přibyla sídliště, železnice, a hlavně haly fabrik a rozličných skladů.

Po jediné značené cestě, turistické žluté značce, se dostanete od asfaltky vedoucí z Litoměřic do Michalovic. Cesta je dlouhá necelý kilometr, zpočátku půjdete po mírně svažité stepní louce, od úpatí kopce lesní cestou vinoucí se v traverzovitém stoupání na vrchol. Převýšení je asi 80 metrů. Ale panoramata určitě stojí za trochu zadýchání se.

Mácha hodně cestoval, navštěvoval s oblibou zříceniny, ale pěšky se vypravil i do Itálie. Na řadě našich památek najdete většinou na tabulích zmínku, že se tu Mácha zastavil. Nikoliv ale na Radobýlu. Přitom ve městě je v ulici nesoucí básníkovo jméno světnička, kde pobýval. I hrob, ve kterém přes sto let ležel, tu je označen, ale kopec, který ho stál život, mlčí...

Možná tu tabule není z obavy před zničením nebo zcizením. Básník, kterého jsme si vzali za symbol mládí, lásky, jehož pozdější pohřeb na vyšehradském Slavíně se stal celonárodní protiněmeckou manifestací, na Radobýlu připomenut není.

Bylo mu pouhých 26 let, přitom jeho dílo je nesmrtelné. Máj byla jediná kniha, která za jeho krátkého života vyšla. Narodil se jako Ignác Mácha, jméno Karel si přidal v duchu tehdejšího obrozenectví, Ignáce na Hynka si změnil pár let před skonem.

Z vrcholu Radobýlu, se otevírá nádherné panorama Českého středohoří. Přes řeku začouzené Lovosice, Žernosecké jezero, dvojvrch Lovoše, tady se tvrdě bojovalo v sedmileté válce, Milešovka, Boreč, Oltářík, Házmburk, Říp, v oparu se občas objevilo Ralsko, Polabí k Mělníku… Krajina přímo rajská, pokud si odmyslíme industriální zásahy, a není jich málo.

Na druhé straně vidíte zříceninu Kamýka, vpravo na Labi místo zvané Porta Bohemica (Brána Čech), vše pokračuje pahorky přecházející k Ústí nad Labem.

Severozápadní stěna je lomově odtěžena, odkryl se nádherný pohled na čedičové výlevy, dá se sejít do Žalhostic, kolem několika oskeruší, jeřábu, který se vyskytuje hlavně na Slovácku a má výborné jedlé plody.

Velký kus kopce ukousl ze strany přivrácené k Lovoši kamenolom, který byl jedním z největších v severních Čechách. V odtěžené stěně se objevily různě směřující sloupce čediče. Na úpatí je velké kamenné pole z malých čedičových sloupů.

Koncem druhé světové války umíraly pod Radobýlem tisíce vězňů, kteří dřeli v nacistických tajných podzemních továrnách.

Obří plocha mezi vrchy Radobýlem a Bídnicí skrývá vchody do podzemí. Bývalá továrna Richard I. - III. se začala budovat v roce 1944, vyráběly se tu tankové motory, posléze snad i součásti proudové stíhačky Me 262, pracovali tu převážně vězni KL Terezín a Litoměřice plus totálně nasazení. Podzemí je zavřené.

Na konci Litoměřic narazíte na podlouhlou budovu a komín. Bývalé krematorium, kde v plamenech skončily tisíce zemřelých z podzemních fabrik. Pietní místo s pomníkem zoufalství a utrpení. Vždycky smutné místo, nyní ale ve stavu naprostého nezájmu. Vždyť je to tak dávno…

Cestou k Radobýlu narazíte ještě na jedno místo hrůzy. Stojí ve stromech po levé straně silnice.

Ve zcela zdevastované, kdysi nádherné vile Pfaffenhof zvané Zámeček, měli Němci velitelství SS, teď je z ní ruina. Vilu v novogotickém stylu postavili pro rodinu Pfaffů v polovině 19. století na místě zrušené vinařské kaple svatého Mikuláše ze 14. století. Novogotická vila pochází z poloviny 19. století. Pro rodinu Pfaffů ji postavil stavitel Ignác Anton Gaube.

Postavili ji na místě zrušené vinařské kaple sv. Mikuláše ze 14. století. Němci ji zabrali se začátkem války, po roce 1945 byla znárodněna. Pozvolna chátrala, prý byla obývána do 90. let minulého století.

Na svazích Radobýlu se pěstovalo víno, pozůstatky najdeme ještě dnes. Po Praze byly Litoměřice druhé v pěstování vína.

Přes kopec leží Velké Žernoseky s proslulými vinicemi Malá a Velká Vendule a Mariánská hora, jde o nejsevernější vinice u nás. Radobýl věnoval městu Karel IV., aby se na stráních pěstovala réva. Litoměřice měly 400 hektarů vinic.