Procházka přes Stádlecký řetězový most je zážitek

Most se nachází na konci klikaté cesty vedoucí od městysu Stádlec směrem k řece Lužnici a je místní kuriozitou. Jedná se o jeden z posledních řetězových mostů ve střední Evropě. Dokonce je posledním ze třinácti řetězových mostů, které byly v Čechách a Moravě vůbec postaveny.

Například nejstarší z nich z let 1826 až 1827 mělo město Žatec. Dnes však na jeho místě nalezneme most příhradový. Nejznámější byl pak jistě pražský most pojmenovaný po císaři Františku Josefovi I., postavený v letech 1865 až 1868 a vedoucí přes Vltavu v místech dnešního Štefánikova mostu.

Stádlecký most původně překlenoval Vltavu u Podolska, a to v letech 1848 až 1960. Podle návrhu Bedřicha Schnircha a inženýra Gassnera jej v letech 1847 až 1848 vybudovala firma voraře a proslulého stavitele jihočeských jezů Vojtěcha Lanny.

Na konci 30. let zde byl ale postaven most železobetonový, a to hned vedle mostu řetězového. V roce 1942 byla na nový Podolský most převedena narůstající automobilová doprava.

Stádlecký most se v roce 1959 stal národní technickou památkou a v roce 1989 národní kulturní památkou. I z tohoto důvodu si jej v roce 2008 vybrala Česká národní banka jako svůj motiv na pamětní zlaté mince v rámci svého cyklu „Kulturní památky technického dědictví“.

Řetězový most přes Vltavu dál sloužil místní přepravě v těsné blízkosti Podolského až do roku 1960. Při dokončení stavby Orlické přehrady a napuštění přehradního jezera musela být stavba z důvodu zatopení odstraněna.

Jelikož se však jednalo o technickou památku, most byl postupně rozebrán a přemístěn. Jednotlivé kameny, součástky a šroubky dostaly svá čísla, a nakonec jich bylo 1500 o celkové váze sta tun. K tomu je pak třeba ještě připočítat 2000 žulových kvádrů s dalšími tisíci tunami navíc.

V letech 1971 až 1975 pak byly převezeny na Lužnici, avšak uložení nebylo dostatečně kvalitní, neboť barva z některých kamenných kvádrů slezla, a to vedlo k problémům při opětovném sestavování mostu. Některé z jeho částí dokonce chyběly, nebo byly poškozené a z toho důvodu se stavba protáhla.

V tu dobu přišla také nabídka ze zahraničí o jeho odkoupení. Tento návrh byl však zamítnut a most byl převezen k Lužnici, kde byl celý sestaven nanovo. Nabízely se spousty míst, kam nový most přestěhovat, ale nakonec vyhrálo údolí nedaleko Stádlce, ve kterém se řadu let přes řeku převáželo. Mimo to řečiště i silnice byly obdobně široké jako místo, kde most stával původně.

V této oblasti se příliš mostů nevyskytovalo, což také přispělo ke kladnému rozhodnutí. Slavnostní otevření se konalo 25. května 1975 a zúčastnilo se ho kolem 800 občanů. Při této příležitosti byl do pylonů mostu uložen i pamětní kámen.

Stádlecký řetězový most si svou chvilku slávy užil celkem třikrát. Poprvé se slavnostní otevření konalo roku 1848 při jeho uvedení do provozu, podruhé tomu tak bylo roku 1975 po přemístění a do třetice v roce 2006 po rekonstrukci.

Most čekala rekonstrukce i poměrně nedávno v roce 2020, která začala na konci září a měla být dokončena již v polovině listopadu. Oprava se však o měsíc protáhla. Zapotřebí bylo vyměnit poškozené dřevěné trámy, jelikož většina z nich popraskala a do trhlin se dostala dřevomorka. Původní trámy měly vydržet zhruba 30 let, ale oprava proběhla již po 13 letech. Mohlo za to nejspíše špatné vysušení původních trámů.

Z těchto chyb se již dělníci poučili a most je nyní vybaven moderním elektronickým systémem, který dokáže vyhodnotit vlhkost dřeva. Jde vůbec o první most tohoto typu, který je těmito senzory vybavený.

Nově položené trámy z dubového dřeva pocházejí z Chorvatska a jejich životnost se odhaduje až na dalších 50 let. Celkové opravy vyšly Jihočeský kraj na 10 milionů korun.

Základní nosná konstrukce je tvořena ze čtyř řetězů uspořádaných do dvou dvojic, které jsou uloženy na dvou kamenných pylonech — branách vysokých 13 metrů. Mostovka je tvořena z dubových fošen, jež byly nainstalované v roce 2006. Pod mostovkou se nachází pojízdná lávka pro případné drobné opravy. Most je široký šest metrů, délka činí 157 metrů a jeho hmotnost je přibližně 100 tun.

Po mostě je možné na druhý břeh nejen projít, ale i přejet. Ovšem pouze osobním autem či motorkou. Vjezd je totiž povolen pouze vozidlům do hmotnosti 1,5 tuny a brání mu sloupky, které omezují šířku aut. Neprojede přes ně vůz širší než dva metry.

Díky dřevěné podlaze je cítit, jak se trámy při projetí vozu nadzvedají a most se tak hýbe. Na obou stranách stavby je malé parkoviště. Na pravém břehu Lužnice směrem na Dobřejice je k dispozici i malé posezení a informační tabule. Proto je Stádlecký most křižovatkou turistických tras a cyklostezek.

Okolí pak nabízí například výlety na nedaleké hrady Dobronice a Příběnice, a dále do Bechyně, Tábora nebo Stádlce.

Ve Stádlci můžeme také navštívit původně renesanční zámek, který se nachází přímo na náměstí. Okolo roku 1535 zde stávala tvrz rodu Vítů ze Rzavého, později pak přestavěná na zámek.

Začátkem 18. století byla k zámku přistavěna kaple, později farní kostel Bolestné Panny Marie. V letech 1830 až 1840 čekala zámek pozdně barokní úprava. Po roce 1945 se zde nacházel zemědělský sklad a od roku 1953 sloužily prostory jako vyhlášené odborné zahradnické učiliště.

V této době byly k zámku přistavěny skleníky a internáty. Poté zde sídlil i domov mládeže a v 90. letech se zámek vrátil do soukromých rukou Čechoameričanovi Jiřímu Bártovi, jehož manželka na škole vyučovala angličtinu. Z důvodu nízkého počtu žáků škola objekt roku 1997 opustila. O dva roky později Bártovi zámek prodali holandské firmě.

Střed zámku zdobí hranolová hodinová věž s cibulovou bání, pod níž se nachází vystupující balkon podepřený sloupky s vjezdem. Ke komplexu patří i zámecký park s rozsáhlou stromovkou a vzácnými dřevinami, který je ovšem neudržovaný a stejně jako samotný zámek veřejnosti nepřístupný.

Tato nenápadná obec má však velmi zajímavou historii. V souvislosti s místním zámkem najdeme mnoho známých jmen. Ovšem jedno z nich mezi nimi vyniká. Stádlecký zámek zaujal vynálezce Františka Křižíka (1847-1941) a přirostl mu k srdci. Navíc vlastnil i nedaleký zámek v Oltyni. Strávil zde poslední léta svého života a v roce 1941 zde zemřel.

V obci se nachází i bývalá synagoga, která byla v sedmdesátých letech upravena na kino. Od roku 1995 se však již nepromítá.