Pro splněné přání na zámek Skalka, za výhledy na hrad Košťálov

První písemná zmínka o obci Vlastislav pochází z roku 1184. V místě obce však bylo prokazatelně již v raném středověku vystavěno hradiště, jehož pozůstatky jsou patrné dodnes. Nalezneme je severně od vsi v místech s názvem „Na Šancích“.

Podle Kosmovy kroniky mělo patřit Lučanům, nepřátelům Čechů, a sloužit buď jako předsunutý obranný hrad, či dokonce i jako hlavní správní hrad luckého knížectví. Vystavět ho měl nechat lucký kníže Vlastislav.

Pověst praví, že ho Češi měli později zničit. Násilné zničení je znatelné i z ohořelých zbytků, které byly nalezeny při archeologických vykopávkách, jež proběhly v padesátých letech 20. století.

Hrad Skalka se poprvé připomíná v roce 1357, kdy byl jeho majitelem Petr zvaný Skála z rodu Kaplířů ze Sulevic. V průběhu staletí byla Skalka v držení několika šlechtických rodin. Kaplířové ji vlastnili až do roku 1578, kdy Skalku sňatkem s Annou Kaplířovou získal Adam Hrzán z Harasova.

Roku 1639, za třicetileté války, byl hrad zpustošen švédskými vojsky. Jeho zdiva následně Hrzánové použili při budování nového barokního zámku, jehož renesanční předchůdce však v místě vznikl možná již před rokem 1579. Ve druhé polovině 20. století na zámku údajně býval tajný archiv StB. Dnes zámek spravuje obec a je přístupný veřejnosti.

Do zámku je poměrně netradičně vstup z druhé strany od okrouhlé věže, která stojí přímo nad ním. Přístupné je pouze druhé patro zámku a je zde možno zhlédnout stálou expozici na téma historie Skalky a okolních hradů. Také je zde výstava kočárků a včelařství. Prohlédnout si můžeme i výstavu děl výtvarníků a umělců z Českého středohoří, v jehož srdci právě zámek stojí.

V neposlední řadě je tu k vidění několik modelů majáků a českých rozhleden. Je rovněž možné zakoupení turistických známek hradů Skalka a Oltářík, turistických vizitek či občerstvení. Provozní doba zámku je v sezoně v sobotu, neděli a o svátcích od 11 do 17 hodin. V týdnu po telefonické domluvě od 9 do 14 hodin.

Samotný zámek působí téměř nenápadným dojmem. Zato pozůstatek hradu, 15,5 metru vysokou okrouhlou věž bergfritového typu, jen tak nepřehlédneme. Též se jí přezdívá hladomorka, jelikož její suterén sloužil k těmto účelům. Dokonce se v ní prý našly i nápisy na zdech, které tu na počátku 17. století vězni zanechali.

Ačkoliv na samotnou věž přístup není, v její těsné blízkosti se nacházejí dvě krásné vyhlídky do okolí. U té nižší stojí strom přání. Kromě obdivování místní krajiny si tak můžeme i něco hezkého přát.

Když poté vyjdeme na další vyhlídkovou plošinu, naskytne se nám výhled z jedné strany například na Lipskou horu či Oltářík a z druhé na hrad Hazmburk spolu se zříceninou Koštálov (481 m. n. m.). A právě ta je naším dalším cílem.

Přesuneme se do vedlejší vesnice Sutom, ze které půjdeme pěšky po červené turistické značce lesní cestou ke zřícenině. Po příjemné a nenáročné cestě dojdeme po asi 1,5 kilometru k informační tabuli s odpočinkovým altánem. Dál nás ukazatel navádí vpravo a my se tak vydáme dalších 500 metrů již do mírného stoupání směrem k vrcholu. Pohled do dáli je nám opravdovou odměnou. Otevírá se nám fantastický výhled do všech stran.

Jihu zcela bezkonkurenčně vévodí vrch Klapý s hradem Hazmburk, za kterým v dálce vykukuje hora Říp. Vidět jsou také Lovosice spolu s Litoměřicemi a kopcem Lovoš. Přímo pod námi pak leží městečko Třebenice. Na severní straně se otevírají kopce v čele s Milešovkou. Samozřejmě lze spatřit i neméně známý Oltářík a Lipskou či Solanskou horu.

Zříceninu je možno ze západní části obejít a dostat se tak na skalnatou plošinu. Čedičová skaliska jsou ovšem poměrně strmá, nijak neohraničená a je tedy potřeba dávat pozor. Kromě výhledu je zde k vidění pouze malý vnitřní prostor pozůstalého hradu. Celkový dojem je ovšem k nezaplacení. Jedno je jisté. Tehdejším majitelům se pohled z okna také jen tak neomrzel.

Hrad se skládal z malého jádra na vrcholovém skalisku, pod nímž se rozkládalo podstatně rozlehlejší opevněné předhradí s nejméně dvěma obytnými budovami a dalšími objekty hospodářského charakteru.

Přístupová cesta vedla po severovýchodním svahu kopce. U první brány stávala kuchyně, kovárna a sklep, po němž je dodnes na prostranství pod hradem patrná prohlubeň. Z předhradí ústila cesta přes dnes již téměř zasypaný příkop do jádra hradu, který byl kdysi obklopen parkánem. Hlavní stavbou hradu pak býval věžový palác. Dodnes se zachovalo pouze obvodové zdivo horního hradu s pozůstatky okenních a dveřních otvorů.

Hrad byl zřejmě postaven v první polovině 14. století a první písemná zmínka o Košťálovu pochází z roku 1372, kdy byl jeho purkrabím Aleš ze Slavětína. Kdo byl však jeho zakladatelem, není známo. Jeho historie je též spojována s rody Zajíců z Hazmburka a Kaplířů ze Sulevic.

Další zmínka pochází z roku 1422, kdy pod hradem tábořilo husitské vojsko a marně se pokoušelo o jeho dobytí. Koncem 15. století měl hrad stále ještě charakter rezidenčního sídla. V té době patřil již zmiňovaným Kaplířům ze Sulevic, kteří jej vlastnili pravděpodobně do roku 1609.

Sídlo přestalo vyhovovat životnímu stylu renesanční šlechty a nahradily ho lépe dostupné tvrze při dvorech ve vsi Košťálov. V roce 1622 je již uváděn jako pustý. V současnosti je zřícenina v soukromém vlastnictví, a ačkoliv byla obci nabídnuta ke koupi, částka neodpovídala realitě. Proto nadále chátrá a můžeme jen doufat, že se alespoň jeho dochovanou část podaří zachránit.

Romantická silueta zříceniny přilákala k návštěvě i Karla Hynka Máchu. Košťálov si v roce 1833 nakreslil do svého deníku hned dvakrát. Jednou spolu s Třebenicemi a hradem Skalkou, podruhé samostatně. Několikrát jej na počátku 50. let zobrazil také slavný lounský a perucký malíř Emil Filla, a to konkrétně v cyklu obrazů Českého středohoří.

Od roku 1960 je Košťálov vyhlášen jako přírodní památka. Na jeho území se nachází několik chráněných rostlinných druhů jako např. kosatec bezlistý či modřenec tenkokvětý. Nalezneme tu i širokou škálu motýlí fauny.