Při chomutovském masakru řádily husitské ženy jako smyslů zbavené

Nesmiřitelná zášť panovala počátkem 15. století mezi přívrženci kříže a kalicha v zemích Koruny české. Husitské hnutí se jako bouře šířilo hlavně mezi prostým lidem, ale přidávalo se k němu i měšťanstvo a zejména drobná šlechta.

Chiliasmus, učení o druhém Kristově příchodu na zem a nastolení království nebeského pro vyvolené, podněcovali především kališničtí kazatelé. Království mělo podle vykladačů Starého zákona přijít mezi 10. až 14. únorem 1420. Místo Krista sestoupil z nebe vytrvalý déšť.

Počáteční extatické nadšení vyprchalo, ale boží bojovníci už ze svých myšlenek o jediném správném životě v bázni boží nepolevili, ba naopak. Vzniklo město Tábor, učení o životě podle bible pevně zakotvilo mezi obyvatelstvem, k chudině se přidalo částečně měšťanstvo a šlechta.

Boží bojovníci věřili, že oni jsou ti vyvolení a mohou svou myšlenku prosazovat před svým Bohem jakýmkoli způsobem. Tedy i masakrováním protivníka. Kdo nepřísahal na kalich, byl bezbožníkem a nezasloužil si žít. Vraždění ale bylo vlastní oběma stranám.

Původně trhová ves s vladyckým dvorem Načeradiců se připomíná roku 1252 jako Chomutaw. Po tomto datu patřila řádu Německých rytířů, které pozval ke kolonizaci území král. Rytíři ji přestavěli na opevněný klášter-komendu, opevnili městečko a vytvořili na území království vlastní, velmi prosperující stát. Řádový komtur jako nejvyšší příslušník řádu měl nesmírnou moc, postavení města bylo srovnatelné s královskými.

To se panovníkům nelíbilo, až roku 1411 Václav IV. řádu území odebral. Město bylo silně německé, katolické a značně prosperující. Chomutov, jehož jméno se odvozuje od osobního jména Chomút, Chomout ve smyslu neohrabaný člověk, se stalo městem zástavním. Počet obyvatel v době popisovaných událostí se liší, do města se kvůli obavám o bezpečnost stáhli uprchlíci z okolí.

Nyní tu žije na padesát tisíc lidí, po válce se tu hodně stavělo, byla tu řada pracovních příležitostí. Historické památky najdete kolem protáhlého náměstí 1. máje s rozlehlým komplexem bývalého panského sídla, nynější radnicí. Bývala tu komenda, po požáru roku 1598 přestavěná na zámek. Chomutov se stal královským městem v roce 1605.

Vraťme se ale do budovy bývalé jezuitské koleje nedaleko náměstí a ponořme se do březnových událostí roku 1421. Katolické Podkrušnohoří, sever Čech, města Kadaň, Bílina, Most a další byla německá a velmi katolická. Boží bojovníci si je potřebovali porobit, zničit tu „papeženskou svoloč”. Kdo se nepřidá ke kalichu, je nehoden života, ať zhyne, nejlépe v plamenech pekelných, očistných. V těch zákonitě končili katoličtí duchovní, ale hořeli nejen fráteři. Kališníci při bitkách šetřili děti, ženy a povětšinou i starce. To se nestalo v Chomutově.

Žižka táhl od dobyté Kadaně, Chomutov potřeboval také pokořit. Chomutov bránila míšeňská posádka, úhlavní nepřátelé husitů, žili tu řádoví kněží, bohatí měšťané. Sídlila tu i židovská komunita a mnoho lidí z okolí, kteří se přišli schovat před útočníky. Kvůli německy mluvícímu obyvatelstvu se ujalo přísloví: „Všude lidé, v Chomutově Němci.“

Město mělo dvojité hradby a vodní příkop. První útok v sobotu 15. března byl zastrašující a obránci ho odrazili. Druhý den, na Květnou neděli, kdy se podle tehdejších pravidel neválčilo, přišel masivní atak táboritů a pražanů ze všech stran. Pražané vypravili do boje asi 6000 pěších, kolem 600 jízdních a přes 300 vozů. Táboři měli kolem 3 tisíc bojovníků, ale možná, že jednotlivé oddíly rabovaly v okolí, takže se asi u Chomutova nesešli všichni.

Ve vojsku pražanů byl i radikální kněz Jan Želivský, který bojovníky podněcoval k úplnému vyhubení nepřítele.

Podle pověsti se na hradbách objevily chomutovské měštky, které na útočníky vystrkovaly pozadí a vysmívaly se kalichu. A to byl konec milosrdenství. Po šturmu povolila městská brána a nastal nevídaný masakr. Husité nešetřili nikoho, zabíjeli všechny. Když kališníci vyzvali Židy, aby se nechali pokřtít, ti radši vstoupili do svých hořících domů a spáchali hromadnou sebevraždu.

Po skončení řeže nastoupily rozzuřené husitské ženy. Místní ženy a děvčata vybídly k odchodu, s tím, že budou volné. Za hradbami se na ně ale vrhly, sebraly jim šaty a šperky a poté je - i těhotné - upálily ve viničné boudě. Žižka prý nebyl vraždění přítomen, boj měl pozorovat zpovzdálí, od Chlebné brány, protože se řídil vojenskými pravidly a protivníkovi, který se vzdal, udělil milost.

Vavřinec z Březové ve své Husitské kronice jeho přítomnost raději zamlčuje, i když jinak událost líčí velmi barvitě a jednookého vojevůdce vždy dává za vzor mravnosti. V Chomutově byly na rozdíl od jiných měst pobity ženy a děti, a opravdový boží bojovník, jakým podle kronikáře Žižka byl, s dětmi a ženami neválčí. Žižku zmiňuje po čas celé výpravy, jen v Chomutově, kde se husité poprvé „okrvili“, jeho přítomnost vynechává.

Řádění přežilo asi 30 lidí, povětšinou starců, určených k pochování mrtvých. Údaje o počtech obětí se různí, číslo je většinou udáváno jako 2200. Na dnes již neexistující Chlebné bráně byl nápis: Když nastala Květná neděle roku 1421, přepadl Žižka Chomutov, způsobil mnoho nářku a bídy, zabil 1363 křesťanů. Bůh nás stále ochraňuj před řáděním tak velkého tyrana.

Vraždění mělo velký psychologický účinek, další města, kam boží bojovníci táhli, se vzdávala bez boje.

Město po nějaké době připadlo husitskému hejtmanovi Jakoubku z Vřesovic, jednomu z nejbohatších kališnických šlechticů.

Chomutov jako většinu měst postihly požáry, další válečné konflikty a morové rány. Vždy se z nich vzpamatoval.

Z historických staveb stojí za shlédnutí kostel svaté Kateřiny, přiléhající k radnici. Býval součástí komendy, je jednou z nejstarších raně gotických staveb u nás, má skvělou akustiku, pořádají se tu koncerty a výstavy. Sloužil i jako kočárovna a skladiště, v 60. letech minulého století ho novodobí barbaři chtěli zbořit. Součástí radnice je Mnišský dvorek, malé lapidárium pod širým nebem.

Proti radnici stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s 54metrovou věží, sloužící jako vyhlídka. V jezuitském areálu byla po zrušení řádu v roce 1773 kasárna, sloužila až do roku 1968. Nyní je stavba využívána jako kulturní centrum s veřejnou knihovnou, galeriemi Lurago a Špejchar a dalšími institucemi. V další části je v dlouhé dvoupatrové budově, postavené za Popela z Lobkowicz jako dům pro chudé studenty, později jezuitské koleji a městském gymnáziu, hlavní objekt Oblastního muzea. Na východní straně k budově přiléhá vyhlídková Hvězdářská věž. Jezuité ji využívali jako observatoř.

V letech 1870 až 1875 se ve městě spojilo jak na české, tak saské straně několik železničních tratí, což přispělo k rozvoji průmyslu. Vznikly proslulé válcovny firmy Mannesmann, v roce 1891 tu vyrobili první bezešvou trubku na světě.

Na východním okraji města se nachází proslulé Kamencové jezero využívané k rekreaci a vodním sportům. Je jediným svého druhu na světě, voda obsahuje dusitany, dusičnany, chloridy, amoniak a železo, kvůli nimž je voda téměř bez života.

V Podkrušnohorském zooparku se nachází zoologická zahrada. Její součástí je areál Eurosafari a alej jedlých kaštanů. V sousedství stojí skanzen Stará Ves se zděným větrným mlýnem a řadou staveb z obou stran hor. Postupně tu budují ranně středověkou osadu a staroslovanských a starogermánských obydlí.

Nedaleko města, asi čtyři kilometry od centra, se na vrchu Kočičák nalézá miniskanzen objektů lehkého opevnění z let 1936 až 1937, dva jsou vybavené a slouží jako muzeum.