Přemyslovský Kamýk zůstal po výstavbě Karlštejna opuštěný a zvolna zanikl

Do hradního areálu se dostanete branou, kterou střeží dřevěná věž. Je vyhlídková, přízemí slouží jako prodejna suvenýrů. Hned za branou se nachází malý hrací areál, tady se vyřádí děti dosyta.

Kamýk je staročeský výraz pro skálu, kámen.

Dvorec Kamýk se v malebném kraji u Vltavy připomíná rokem 1186 listinou knížete Bedřicha. Bylo to občasné sídlo panovníka, který s družinou v lesích honil vysokou. V první polovině 13. století za vlády jednookého krále Václava I. vznikl hrad, o oko přišel panovník na lovu, když mu ho vysekla větvička v lese.

Král tu v letech 1236, 1240 a 1247 datoval několik důležitých dokumentů. Hrad dokončil jeho syn Přemysl Otakar II. Byl místem velkolepých hostin, hlavně po honech.

Na svou dobu byl objekt velmi luxusní, jeho dispozici i vnitřní uspořádání uvidíte na infotabulích, kterých je v areálu několik a přibližují nejen hrad, ale přemyslovskou dobu v souvislostech.

Kamýk, z něhož zůstaly mohutné rozvaliny, se vytápěl teplým vzduchem. Usuzuje se dle průduchů, kotelna byla v přízemí. V patře byly místnosti zateplené dřevem, v podstatě šlo o soustavy „domků“. Aby bylo na hradě bezpečno, muselo být celé okolí odlesněno.

Dispozice objektu byla dvoudílná, oddělená příkopem, zadní část chránila věž.

Dost často hostil i krále Jana Lucemburského, ovšem když Karel IV. dostavěl Karlštejn, význam Kamýku jako panovnického sídla upadl.

Stále ale plnil úlohu mýtného hradu, přes řeku byl vybudován brod, obec u něj se rozrostla, zbudován byl farní kostel, přistávaly zde i vory s cennými komoditami. Clo se vybíralo i ze suché cesty, vedly tudy obchodní stezky do vnitrozemí.

Když si Karel zvolil za své sídlo Karlštejn, byl z Kamýka přenesen i úřad lovčího na Dobříš. Objekt ještě prošel několika zástavami – Lobkovicům, Pernštejnům, Rožmberkům. Ve druhé polovině 14. století je uváděn jako opuštěný, v listině z roku 1569 jako zdevastovaný.

Ke svému vysokochlumeckému panství ho nechala po Bílé hoře připojit Polyxena z Lobkovic, rodu zůstal až do pozemkové reformy z roku 1922.

Hlavním důvodem devastace patrně bylo ujíždějící podloží, které asi „rozhodilo“ hradní zdi.

To zřejmě nevadilo loupeživým tlupám, které čas od času zříceninu opanovaly. Nejvíce se mluví krutém rytíři Huncovi, který terorizoval celý kraj. Jednoho dne se nevrátil z výpadu, jeho duch se prý potuluje po kraji. Hradu se proto také někdy říká Hunec.

V kamýckém infocentru najdete expozici vorařství, v okolí jsou bunkry z roku 1938.

Další hrad Kamýk, rovněž ruinu a velmi malou, najdete nedaleko Litoměřic na vysoké čedičové skále. Stavebníkem byl Jan Lucemburský, hrad obdobně jako ten na Vltavě měl střežit Labe. Když byl opuštěn, většina zdiva byla rozebrána na stavební materiál.