Pohádkové Průhonice nabízejí přírodní všehochuť

Romantický zámek přestavěný pro hraběte A. E. Silva-Taroucu v letech 1899 až 1894 spolu s rozlehlým parkem láká nejen běžné návštěvníky milující přírodu, ale také filmaře. Ti tu natočili několik oblíbených pohádek – nejznámější jsou S čerty nejsou žerty. Scéna, kdy si pro princeznu Angelinu přijede na ples kočár s vládcem pekel, aby si ji odvezl do pekla, je velmi působivá.

K tomu ještě musíme přidat snímky Koloběžka První, Třetí princ, Až přiletí čáp, královno!, Princezna se zlatou hvězdou, Pyšná princezna, Popelka, Tři veteráni.

Krom pohádek si zámek „zahrál“ ve filmech Když Burian prášil, Musíme si pomáhat, Babí léto, Hostinec u kamenného stolu.

Ze světa filmu se vrátíme do reality. Po zaplacení vstupného nás turniket vpustí do areálu. Před námi, nyní za záplavou květů ze vzrostlých magnolií, vykukuje zámek s věží, po levé ruce kostelní věž. Patří románsko-gotickému kostelu Narození Panny Marie z 12. století. Presbytář je z období kolem roku 1300, nacházejí se tu malby datované kolem roku 1325. Kostel restaurovali koncem 19. století.

Průchodem zámku se dostaneme na nádvoří, které je přímo pohádkové.

O Průhonicích je zmínka již v roce 1187, to tu stál románský dvorec s kostelem. Místo po nějakém čase obsadili páni z Říčan, ti zbudovali hrádek, v 16. století přestavěný na pozdně gotický hrad, kterému dominovala mohutná věž. Dalšími majiteli se stali Zápští ze Záp, to už bylo v období renesance, ti nechali hrad přebudovat na zámek v duchu doby. Třicetiletá válka se vyřádila i v Průhonicích, vojska drancovala a ničila.

Až v roce 1669 začalo obnovování jezuity, poté se tu střídali v rychlém sledu další vlastníci. Zásadní změna přišla s rodem Silva-Tarouca, objekt si nechal hrabě podle návrhu architekta J. Stibrala přestavět ve stylu české novorenesance.

V této podobě obdivujeme trojkřídlý zámek zdobený částečně arkádami a nástěnnými malbami od H. Schweigera z roku 1892. Na zámecké stěně poutá pozornost malba svatého Jiří se zabitým drakem, z terasy nádvoří se otevírá nádherný pohled na část rozsáhlého parku.

Čtyřpatrová hranolovitá věž je připomínkou původního hradu. Hrabě s hraběnkou byli vynikajícími botaniky a dendrology, založení parku si „nanečisto“ vyzkoušeli na svém zámku v Čechách pod Kosířem, který byl znám mezi filozofy, učenci a milovníky umění nejen na Moravě. Podkosířský park v daleko větším měřítku realizoval v Průhonicích, inspirací mu byl i hornolužický knížete Pückler-Muskau v Nise.

Průhonický areál je nejen národní kulturní památkou, ale je zapsán i na seznamu UNESCO. Přírodně krajinářský park s množstvím vodní plochy, jsou tu tři rybníky, Labeška, Podzámecký a Bořín, doplňuje tok Botiče a množství květin a dřevin. Zahradní architekturu založil hrabě portugalského původu Arnošt Emanuel Silva-Tarouca koncem 19. a počátkem 20. století.

Na více než 250 hektarech - procházka zabere několik hodin a je přístupná i rodinám s kočárky - jsou rozmístěny i menší romantické stavby jako je Česká chalupa, Gloriet, rybárna. Kdybyste chtěli projít park po všech zákoutích, asi by to dalo zabrat, cesty dohromady měří přes 40 kilometrů.

Nejidyličtější je jaro, když kvetou rododendrony a na skalách rostou trsy bylin všech barev. U každého zázraku přírody jsou umístěny tabulky se jmény rostlin. Je to ohromný botanický atlas, který se s nástupem další vegetační doby neustále obměňuje. Je pastvou pro oči i pro hmyz.

V Alpiniu na skalách nad Botičem, které má rozlohu asi 3 hektary, roste přes 700 taxonů horských, skalních a stepních rostlin.

(Taxon neboli systematická jednotka neboli taxonomická jednotka je skupina konkrétních žijících nebo vymřelých organismů, které mají společné určité znaky, nejčastěji jsou příbuzné, a tím se odlišují od ostatních taxonů. Konkrétní taxon bývá obvykle pojmenovaný, např. čeleď trav lipnicovité, ale může být i bez názvu. Zdroj Wikipedie)

V parku roste přes 1000 druhů a odrůd stromů a keřů, jen rododendronů, v českém botanickém názvosloví pěnišníků, tu pěstují přes 100 druhů ve více než 7000 exemplářích. Asi 40 kultivarů pochází z pěstírny parku.

Taroucové museli z finančních důvodů prodat zámek s parkem v roce 1927 českému státu. Později ho převzal Botanický ústav ČSAV, po rozdělení republiky je v majetku Botanického ústavu AV ČR, který zde sídlí.

Veřejnosti jsou přístupné přízemní prostory využívané k výstavám, je tu i stálá expozice věnovaná historii a hraběti Taroucovi.

Park je otevřený celoročně.