Panenské Břežany mají temnou minulost. Nadchnou ale i památkami

Naše první kroky vedou ke kapli svaté Anny stojící v zahradách barokního zámku v Panenských Břežanech. Kapli nechala na počátku 18. století vystavět abatyše svatojiřského kláštera Františka Helena Pieroni. Objekt je bezpochyby zámeckou ozdobou a nalezneme jej v areálu přímo vedle zámku.

Autor kaple Santini je jedním z nejvýznamnějších a také nejoriginálnějších architektů středoevropského baroka. Je považován za tvůrce barokní gotiky. Santini se narodil v roce 1677 v Praze a jméno dostal po svém italském otci. Své zkušenosti nasbíral například v Římě. Navrhoval podobu velkých významných staveb, ale i drobných kaplí či kostelíků. Ve svých projektech dokázal bravurně pospojovat své znalosti z geometrie, matematiky, numerologie či katolických symbolů.

Ačkoliv se ve svém životě musel potýkat s těžkým handicapem (částečným ochrnutím) a dožil se pouhých 46 let, nebránilo mu to vytvořit úžasná díla. Navrhl téměř stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb. Mezi jeho další práce, jež stojí za to zmínit, patří například poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře spolu s klášterem ve Žďáru nad Sázavou, zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánském Týnci nebo katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Kutné Hoře.

Santini v kapli svaté Anny poprvé použil koncepci tzv. paprsčité centrály. Stavba je postavena na kompozici exteriéru a komplikovaného vnitřního prostoru, jehož ústředním estetickým tématem je světlo, pronikající okny v lucerně kopule. Kaple nebyla od počátku své výstavby opravována. Přistavena byla pouze sakristie v roce 1738. V kapli se mimo jiné konají i svatby. Svatá Anna je dokonce považovaná za patronku šťastného manželství. Ze zahrad a od kaple je velmi hezký výhled do krajiny.

V Břežanech však nestojí zámek pouze jeden, ale rovnou dva. Horní a dolní. Historie horního zámku, který se nachází na kopečku spolu s kaplí svaté Anny, je úzce spjata s ženským benediktinským klášterem u sv. Jiří na Pražském hradě.

Zámek byl vystavěn na přelomu 17. a 18. století a sloužil jako hospodářské a správní centrum panství. Poté, co byl klášter za dob osvícenských reforem Josefa II. zrušen, dostaly se Panenské Břežany do správy Českého náboženského fondu. Panství následně v roce 1828 koupil Matyáš Friedrich von Riese-Stallburg. Ten započal výstavbu nového reprezentačního dolního zámku. Rozsáhlé investice však rodinu velmi vyčerpaly, a tak majetek převzala Hospodářská a úvěrová banka pro Čechy.

Zámek s přilehlou kaplí je odnepaměti majetkem řeholnického řádu panen klarisek na Starém Městě pražském, po kterých nese ves název. Při rušení kostelů a klášterů se o svůj osud obávaly i klarisky v Panenských Břežanech.

V roce 1782 se sestry chystaly k ranní modlitbě. Jedna z nich však chyběla. Našli ji spící ve své komůrce a nemohli ji probrat. Probudila se až sama k večeru a vyprávěla o svém snu, ve kterém se jí zjevila svatá Klára, zakladatelka řádu. Začala svatou prosit o pomoc. Klára ji provedla vesnicí a ukázala ženy starající se o sirotky nebo své rodiny. Vysvětlila jí, že sestry mohou činit dobro, aniž by byly v klášteře, a také, ať všechny věci nechají sice zkonfiskovat, ale ať zachrání zlatý prsten, který je součástí klášterního pokladu.

Prsten měla tedy sestra ukrýt v nedalekém kostele. A tak se i stalo. Dodnes je uchován v malé krabičce zabalené do pergamenu v makovici kostela sv. Klimenta v Odoleně Vodě, kde má působit svou zázračnou mocí.

Roku 1909 zakoupil oba zámky v Panenských Břežanech spolu s panstvím v Odoleně Vodě židovský podnikatel v cukrovarnickém průmyslu Ferdinand Bloch-Bauer a využíval je jako svá letní sídla.

Pro zajímavost můžeme uvést, že Bauerova žena Adele se stala předlohou pro známý secesní portrét vídeňského malíře Gustava Klimta „Dáma ve zlatém“ (uváděn také jako Adele Bloch Bauer I.). Tento obraz se v roce 2006 vydražil za neuvěřitelných 135 milionů amerických dolarů.

Klimt byl velmi oblíbený a není tedy divu, že ho Bauer poprosil ještě o jeden obraz své ženy, méně známý (Adele Bloch Bauer II.). Dokonce se říká, že Adele mu stála modelem i k dalšímu slavnému obrazu s názvem Judith. Pokud si všechny tři prohlédneme, můžeme si opravdu všimnout podobnosti těchto žen.

Ve 20. letech 20. století se stal vlastníkem horního zámku majitel významné nábytkářské firmy Bedřich Gerstel. Jeho nábytek byl považován za špičku tehdejší produkce v českých zemích. Firma vyráběla nábytek například pro pražskou vilu Otto Petschka (dnes rezidence velvyslanectví USA), nebo Müllerovu vilu, jež byla postavena podle plánů architekta Adolfa Loose. V roce 1945 pak zámek sloužil jako domov seniorů.

Krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byly oba zámky vyvlastněny a dostaly nové majitele v podobě státního tajemníka a ministra pro protektorát Karla Hermanna Franka, jenž obýval horní zámek, a zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha s manželkou Linou a dětmi, kteří užívali zámek dolní.

V patře dolního zámku se nachází sál, kde míval Heydrich pracovnu. Odtud se také vydal na svou poslední cestu do Prahy, kde na něj byl spáchán atentát. Dolní zámek bohužel nelze nenavštívit, jelikož je již dlouhá léta nepřístupný.

Od roku 1948 zde sídlil Výzkumný ústav kovů. Právě činnost tohoto ústavu může za celkový stav prostor i okolí. V areálu po něm zůstaly chátrající objekty různých laboratoří včetně chemikálií.

Poté, co budovu opustili poslední zaměstnanci, se začal ze zámku postupně ztrácet veškerý historicky cenný mobiliář. Někdo se například snažil sejmout mramorové krbové obklady či oloupat zlacení z míšeňských dlaždic v honosné koupelně patřící Heydrichově ženě Lině.

V roce 2019 proběhla dražba a od té doby zámek podléhá soukromému vlastnictví. Samotný zámek by měl po rekonstrukci posloužit jako prezentační salon a prostor pro různé firemní a společenské akce. Doufejme, že se otevře veřejnosti. Zámek si momentálně můžeme prohlédnout pouze přes zavřené brány, které hlídají do kamene vytesaní medvěd a divočák. Více příhodné by se nám však zdálo spíše vyobrazení tříhlavého Kerbera, jakožto psa hlídajícího pekelné brány.

Prozkoumat tedy můžeme pouze horní zámek. Od roku 2012 je komplex v majetku Středočeského kraje, spolupracující s Památníkem národního útlaku a odboje. K vidění je tu interaktivní expozice památníku „Zločin a trest“, zachycující jedno z nejděsivějších období českých dějin.

Prohlídka nám umožňuje připomenut si souvislosti vzniku i rozpadu první Československé republiky nebo vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Máme možnost se seznámit i s německou okupační politikou, formováním domácího i zahraničního odboje s důrazem na operaci Anthropoid a následnými represemi vůči českému obyvatelstvu. Prohlídku zakončuje rekonstrukce soudní síně, v níž bylo rozhodováno o trestu nad válečnými zločinci.

Pod horním zámek se můžeme zastavit u pomníku, který je věnován obětem 1. světové války. V letošním roce si památník 28. května připomene osmdesáté výročí úspěšného útoku na Heydricha.

Zmiňovaný barokní kostel sv. Klimenta nalezneme na vyvýšeném středu města Odolena Voda, přibližně čtyři kilometry od Panenských Břežan. Kostel byl vystaven v letech 1732–1735 a opraven v roce 1863, kdy ho zastihl požár. Na další opravě se mimo jiné v roce 1914 podílel i sám Bauer.

Kostelní věž je viditelná z velké dálky. Vnitřek kostela zdobí hezká fresková výzdoba i socha patrona sv. Klimenta, umístěná na západním průčelí. Od kostela je velmi pěkný výhled na České středohoří. Stojí za to se tu na chvíli zastavit.

Naše poslední zastávka bude ve vedlejší vsi Dolínek, kde se narodil český spisovatel Vítězslav Hálek. Stojí tu pomník a pár kroků od něj informační tabule s rodným domem, seznamující návštěvníky s básníkovým životem a díly. Na čelním štítu domu si můžeme všimnout pamětní desky, která je tu od roku 1878.

Hálek se narodil v roce 1835 a prožil zde první čtyři roky svého života. V jedné z místností objektu sídlí i místní Městská knihovna. Dále jsou zde pořádány různé výstavy či kulturní akce. Hálkův domek je otevřen každou neděli od 13 do 16 hodin.

Domek navštívil i spisovatel Jaroslav Seifert, a to dokonce dvakrát. Jako malého chlapce ho tam přivedl poprvé jeho dědeček, který spravoval knihovnu ve spolku v nedalekých Kralupech. O Hálkově domě napsal dokonce básničku (sbírka Maminka – Když vcházeli jsme do síňky, rozhlížel jsem se plaše, bylo to tam tak chudičké a chudší snad než naše.). Natolik mu zřejmě tato návštěva utkvěla v paměti.

Jeho druhá návštěva proběhla poté v roce 1956, kdy zanechal svůj podpis v návštěvní knize. V témže roce sem zavítal i básník Vítězslav Nezval, který své křestní jméno dostal právě podle Hálka.