Odlesk dávné slávy hradů Žebrák a Točník promlouvá i k dnešním návštěvníkům

Věž slouží jako vyhlídková, spolu s návštěvou Točníka je skvělým výletem s připomenutím si dávné historie.

Žebrák navštívil při svých výpravách i Karel Hynek Mácha, poprvé to bylo v roce 1831, pak následují ještě dvě další zastavení, v roce 1833 zde nejspíš vystupoval spolu s místními ochotníky. Poslední návštěva se datuje rokem 1836, kdy tudy putoval spolu s Františkem Ladislavem Riegrem, Antonínem Strobachem a Františkem Břetislavem Trojanem. Skupinku vedl Mácha a kamarádům vykládal o historii hradů, v tomto oboru byl velmi zběhlý.

V obci se Mácha oddělil od ostatních a šel směrem na Litoměřice. Tehdejší krajina nebyla moc zalidněná, křivoklátské hvozdy byly dost husté a mostů přes Berounku bylo poskrovnu. Je obdivuhodné, jakou měl chudý básník a advokátní koncipient odvahu jít neznámým krajem.

Žebrák si nakreslil do soupisu Hrady spatřené v sešitě číslo tři. Existují dvě perokresby, třetí se ztratila z pozůstalosti paní J. Kronbauerové v roce 1968.

Hrad Žebrák je dominantou obce Točník, byl založen někdy v polovině 13. století neznámým členem rodu Buziců, možná to byl Oldřich Zajíc z Valdeka.

Kolem pevnosti procházela strategická stezka z Prahy přes Plzeň do Norimberka. Městečko Žebrák tu stálo před založením hradu, byla to zřejmě nevelká osada.

Pevný hrad zakoupil roku 1349 král Karel IV., byla to jedna ze zastávek na cestách do říše.

Václav IV. nechal hrad přestavět na jedno z nejhonosnějších sídel, panovník si potrpěl na pohodlí, ale když byl dostavěn Točník, přestěhoval se do přepychového sídla na vysokém kopci. Točník je označován za poslední hrad a první zámek v království. Spolu se Žebrákem tvoří symbiotickou dvojici panovníkových sídel.

Oba hrady stojí na výrazném křemencovém bradle. Žebrák na nejnižší části, Točník na jeho vrcholu.

Při stoupání na hrad od obce ruinu Žebráku obcházíte, takže se k ní přibližujete zezadu, ze strany při běžném pohledu neviditelné. Teprve tehdy zaregistrujete druhou hradní věž. Stojí ve stráni a je mnohem nižší. Jedná se o nejstarší šlechtické sídlo se dvěma věžemi, hlavní zvaná Vysoká je koncipována jako bergfrit, druhou zakomponovali do hradeb, střežila vstupní bránu.

Po odchodu panovníka ze Žebráku se tu vystřídalo několik šlechtických rodů. Za Krajířů z Krajku roku 1532 hrad vyhořel a zůstal opuštěn. Požár vznikl v noci při návštěvě krále Ferdinanda I. Panovník unikl z ohně, který se rozšířil velmi rychle na celý objekt, na poslední chvíli. Je zázrak, že nikdo nepřišel o život.

V místech bývalého paláce je malá výstavka o Václavově životě a také tu uvidíte ve vitrínce model hradu, jak vypadal po přestavbě Václavem IV.

Pověst vypráví, že na hradě jsou zakopány poklady, to samé se tvrdí o Točníku. Na den svatého Rufa je možné je spatřit a do půlnoci si i něco odnést. Objevuje se tu prý i Václavův duch a pokud na něho hledač narazí, musí králi vyprávět, co si o něm ve světě živých říkají.

Žebrák měl v oblibě i Karel IV., ale když mu zde o Vánocích 1351 zemřel prvorozený syn, na hrad zanevřel.

Václav IV. vyrůstal ve stínu svého mocného a velmi autoritativního otce Karla IV. Král neměl respekt ani doma mezi šlechtou, která ho dokonce zajala a věznila, ale ani v zahraničí. Miloval radovánky, přepych, světský život, panovnické povinnosti se mu zajídaly.

Stavbou Točníku se chtěl vyrovnat otcově Karlštejnu. Hrad založil koncem 14. století jako soukromé reprezentační sídlo, ale činil zde i důležitá jednání. Krátce po jeho smrti v roce 1419 byl dán hrad do zástavy.

Rozsáhlý hrad, který jednu dobu ukrýval i část královského pokladu, má dva paláce - Královský a Purkrabský. Hlavní stavbou je velký palác s bočním křídlem. V něm se nachází obří sál, přesahující rozměry podobných na Karlových hradech – 34 krát 9 metrů.

V patře byly tři místnosti pro hosty, i v podkroví se dalo spát. Panovník nechal hrad postavit s množstvím únikových můstků. Měl stále v paměti dobu, kdy ho dvakrát zajala česká šlechta, která měl dost jeho nevládnutí a věnování se jen zábavě a svým oblíbencům.

V roce 1412 sem král povolal Jana Husa a Štěpána z Pálče a  pokusil se urovnat jejich rozepře. Naposledy byl král na Točníku roku 1415.

V roce 1425 hrad neúspěšně dobývali husité, to ho měli v držení Kolovratové. Hrad měl potlačenou obranyschopnost na úkor pohodlí. Hodně času panovník přebýval i na Křivoklátě, který Karlovi k srdci moc nepřirostl, Václav nechal chátrající přemyslovské sídlo opravit. Rád pobýval i na Lokti, pustil se do opravy Pražského hradu, nechal zbudovat Nový hrad na okraji Prahy, kde také, zřejmě raněn mrtvicí, zemřel.

Točník se v roce 1594 stal znovu majetkem královské komory, císaři Rudolfovi II. se tu ale nelíbilo.

Údajně se při návštěvě roku 1600 dozvěděl, že na hradě straší. Chtěl se vrátit do Prahy, ale v kopci se na úzké cestě kočár nemohl otočit. Dojel až na nahoru na Točník, kde celou noc očekával vyděšen strašidla.

Za třicetileté války bylo sídlo poničeno, poté opuštěno a ponecháno svému osudu. V roce 1639 se za hradbami ukrývali lidé z okolí, ve strachu před Švédy přišli i s množstvím dobytka. Z Točníku se stal hnojový dům, prý po utečencích zůstalo na 2000 fůr hnoje.

Vnitřní prostory zůstaly bez mobiliáře, královský palác s velkým sálem slouží jako výstavní síň, na hradě sídlí netopýři, jejich pištění je slyšitelné. Unikátem je kamenný vlys ze 14. století, obsahuje 10 znaků zemí Koruny české a Říše římské, na okrajích nese osobní znamení krále Václava IV. ledňáčka.

Ač byl hrad zpustošen, ještě v roce 1681 ho Bohuslav Balbín označil za obyvatelný. V roce 1733 zřídili v bývalém královském paláci kapli, Klub českých turistů koupil Točník od posledního šlechtického majitele Josefa Colloredo Mansfelda za 2000 korun. Opravy, které trvají dodnes, započaly s přestávkami ve 30. letech minulého století.

Nyní je v majetku státu. Pořádají se tu různé kulturní akce.

Mácha má hrad v soupisu Hrady spatřené číslo 4, kresba se ale nedochovala.