Od Šídlovského rybníka kolem Petrovské díry na Kolomaznou pec. Procházka severem Plzně

Dosažitelné je buď ze sídliště Košutka, nebo z Bolevce. Vede tudy i Sigmondova naučná stezka, provede vás žlutá turistická značka, která je pojmenovaná po vynikajícím lesníkovi Josefovi Sigmondovi (1868-1956), profesoru pražské lesnické fakulty.

Stezka vede nádhernými a čistými lesy, má 15 zastavení, minimální převýšení a měří zhruba sedm kilometrů. Jelikož v lese se už začínají modrat borůvky, pobudete na ni odhadem tři hodiny, pokud se nerozhodnete vykoupat v nádherně osvěžující vodě Šídlovského nebo Kamenného rybníka. U Šídlováku je občerstvení, u obou rybníků spousta atrakcí a cvičítek, je tu i možnost si na ohništích něco opéct.

Cestou potkáte několik zajímavých objektů, nejvíce asi zaujme Petrovská díra, jak mi jeden z místních sdělil, říkali tomu i Zbojnická jeskyně. V pískovci vyhlodala příroda velký prostor, který byl v různých dobách užíván jako úkryt a skrýš. Petrovská díra ale hlavně sloužila dřevařům, smolařům, uhlířům…

Spojuje se s ní i legenda o místní loupežnické bandě, inspirací byla pohádka Zvířátka a Petrovští. Název Petrovská díra je doložen v roce 1714, ale zřejmě se jednalo o majitele pozemku. V 16. století kolem Plzně řádili lapkové z bandy loupeživého rytíře Jana Bavůrka ze Švamberka. Nedopadli dobře, když je konečně pochytali.

Počátkem minulého století tu přespávali i tuláci, vyháněli je odsud četníci. Za války sloužila i jako úkryt při náletech na Plzeň. Nedaleko jeskyně je na skále umístěna tabule vzdávající hold profesoru Sigmondovi, na infotabuli opodál je sepsán jeho stručný životopis.

V lese stojí několik křížků upomínajících na různé události: mordy a neštěstí. Další významnou zastávkou je smrk Troják, odbočka k němu je snadno přehlédnutelná.

Smrk ztepilý se ve výšce 2,5 metru rozděluje do tří kmenů. Strom má v obvodu přes tři a půl metru, dosahuje zhruba 39metrové výšky.

Dalším zajímavým místem je kolomazná pec, jediná, která se u nás zachovala. Pochází zřejmě z 18. století. Přitom výroba kolomazi byla značně rozšířená, dehet jako výsledný produkt se používal v mnoha odvětvích. Podobně se využívaly i milíře při výrobě dřevěného uhlí.

V peci se pomalu vysoušelo dřevo bez přístupu vzduchu. Při sto padesáti stupních se odpařila voda, při 300 se uvolnila pryskyřice, ta se zpracovávala třeba na kalafunu nebo na bednářskou smůlu. Čtyři stovky teplotních stupňů již vypuzovaly dehet. Vše teklo do jímky před pecí. Poté se zpracovávalo na různé produkty. K dehtu se přidával třeba lůj, aby se mohlo kolomazit. Vypalování trvalo obvykle tři dny.

Okolí pece několikrát trefily bomby při spojeneckém náletu na Plzeň 16. prosince 1944. Kráteru po jednom z výbuchů využil k ukrytí těla oběti proslulý sériový sadistický vrah Hubert Pilčík. Jeho příběh posloužil jako námět jedné z epizod seriálu 30 případů majora Zemana s názvem Bestie.

Další zastavení vás přivede ke padlému Králi boleveckého polesí. Značně ztrouchnivělý kmen se pomalu spojuje s okolní půdou. Skolila ho větrná smršť v roce 1999, to mu bylo 188 let, měřil 38 metrů, ve výšce 130 centimetrů měl obvod kmene 320 centimetrů.

To už jsme kousek od koupacího Kamenného rybníka. Odtud je to kousek na tramvaj číslo 1, která jede do centra. Z Košutky se jezdí čtyřkou.

Ještě jedno parádní místo tu je. Nedaleko sídliště Košutka leží v místě U Ledárny skvostný rybník. Je zčásti porostlý lekníny v několika barevných variantách. Létají tu vážky, voní les.