Nenáročná procházka Drahanským údolím k Vltavě

Autobus číslo 162 jede do Dolních Chaber od stanice metra Kobylisy. Vystoupíte na předposlední zastávce Bílenecké náměstí, pod románským kostelem Stětí svatého Jana Křtitele. Nádhernou stavbu si můžete prohlédnout na informační tabuli, vchod k ní je uzamčen. Za kostelem stojí samostatně dřevěná barokní zvonice.

Přes silnici zve k návštěvě barokní, skvěle rekonstruovaný statek s kavárnou Pod pavlačí. V nepandemické době tu musí být při venkovním posezení na rozlehlém dvoře ráj. Na stojáka si podebužírujete i nyní, nabízejí sladké i slané pokrmy, dorty, koláče, limonády, polévky, kávy, čaje…

Obložený chlebík s tvarohem a bršlicí mi připomenul pohádku o princezně Zubejdě, která se ládovala chlebem s vrstvou tvarohu. Na bršlici jsem se musel zeptat u výdejního okénka. Zelené lístky připomínaly rukolu, je to jeden z nejběžnějších plevelů, kterému zahrádkáři nemohou přijít na jméno. Říkají mu i husí nebo kozí noha.

Od kavárny vede cesta kolem rybníka ke konečné autobusu. Ta se nalézá pod masívní skálou, o kus dál si můžete pochutnat na čerstvých rybách.

Další kulinářskou atrakcí je největší šněčí farma, nyní vypadá jako po náletu, ale ještě nedávno sem jezdili gurmáni na výtečné šněčí pochoutky. Poté již za čistírnou odpadních vod a vodní nádrží přicházíte k ústí Drahanské rokle. Za alejí prastarých vrb narazíte na Prdlavou studánku. Její voda má prý blahodárné účinky na trávení. Jméno zvýrazňuje zvukové efekty po požití vodního elixíru.

Bývalý barokní mlýn s letopočtem 1676 je první z velmi početné zástavby Drahanské rokle. Chatky z období trampingu vytlačily chaty a domy, staví se tu stále, nečekal jsem takovou zahuštěnost. Dojem je, že tady moc soukromí nemáte, objekty se táhnou od čistého potoka až na hranu strání po obou stranách.

Cesta je v této době dost rozbahněná, rozhodně to chce vhodnou obuv. Sice jsme potkali několik lidí s koly, ale pro normálního cyklistu to není žádná hitparáda. Potok vytyčuje hranici hlavního města. Poslední úsek je rovinatý a ústí na pobřežní komunikaci. Asfaltka hojně využívaná cyklisty, bruslaři i pěšími vede od Troje do Klecan.

Asi po půl kilometru směrem na Prahu narazíte na rokli, kde stála u Čimického potoka dynamitka. Továrnu na výbušniny jako první v Rakousko-Uhersku otevřel v roce 1870 Alfred Nobel, Krátce po zahájení provozu došlo k několika tragédiím, muselo se stavět znovu.

Na začátku minulého století se výroba přesunula k Pardubicím, po válce patřil objekt pod brněnskou Zbrojovku. Zábavní pyrotechnika se vyráběla ještě na sklonku století. Nyní zpustlý objekt je v soukromých rukách.

Do města se lze dostat autobusem, zastávka linky 236, nebo přívozem pod psím útulkem do městské části Sedlec. Dále MHD nebo vlakem na Masarykovo nádraží. Procházka je asi dvouhodinová.