Nejen památník slavného vítězství husitů zve k návštěvě Tachova

Počty útočníků se v různých pramenech liší, podstatné je, že třetí křížová výprava skončila pro nepřátele kalicha totálním fiaskem. Husité už nebyli žádné tlupy ozbrojených sedláků, kterým se zpočátku vysmívali. Protivník to byl obávaný, nejen na vlastním území, ale i při přeshraničních výpadech.

Na vrchu nad tachovským památníkem postaveným v roce 1971 vztyčili v roce 2014 ocelovou rozhlednu. Měří téměř 29 metrů a je z ní za dobrého počasí vidět nejen město, ale i Český a Slavkovský les až po Šumavu.

Počasí příznivé nebylo. Přesto jsem měl město jako na dlani. Dominantou je věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Gotická památka, kterou několikrát zničily požáry, vždy svatostánek ale obnovili. Na jeho výzdobě se podílel i J. Brokoff. Z nejnovější historie upoutá maketa pumy, připomínají dvě nevybuchlé letecké bomby svržené na kostel na konci druhé světové války.

Tachov byl původně slovanským sídlištěm, ves u hradu je zaznamenána už roku 1131, jméno Tachov znamená Tachův dvůr. Ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. nechal panovník založit město obehnané hradbami. Karel IV. který si město oblíbil, pojal myšlenku, že ho sloučí se 30 okolními vesnice, které získal jako věno po sňatku s Annou Falckou. Územní celek se měl jmenovat Nové Čechy. K tomu ale nedošlo.

Do širšího povědomí město vešlo za husitských válek. Pověstná bitva u Tachova byla barvitě popsána v několik dobových kronikách, autoři popisovali porážku křižáků i následné masakry.

Město, které má jedno z nejzachovalejších opevnění na našem území, nemohlo být v oněch dobách nijak rozlehlé, přesto mělo ve 14. století hradby vysoké osm až deset metrů, doplněné 26 věžemi. Jejich výška byla až 14 metrů, zachovalo se jich 21.

Po prohrané bitvě 6. června 1426 u Ústí nad Labem se chystali po roce křižáci znovu vtrhnout do Čech.

Do země měli proniknout ve čtyřech proudech, ale přípravy byly liknavé, nakonec vyrazili proti kališnickému Tachovu ve značně menší síle, než se původně předpokládalo. Nejdřív se křižáci setkali u Stříbra, tam dostali poprvé za vyučenou, proti asi 200 obráncům stálo minimálně 20 tisíc útočníků. Někteří letopisci uvádějí až 70 tisíc.

Tady začali poprvé křižáci utíkat, když proti nim vyrazily sbory pod vedením Prokopa Holého. Musel to být vynikající stratég, přemístil své voje od Rokycan ke Stříbru, to už začal útěk. Zapracovala psychika, kardinál Jindřich Beaufort křižáky nakonec zastavil a podařilo se mu vojsko znova sešikovat. Právě na vrchu Vysoká zaujali křižáci obranné postavení, proti kterému postupovalo přes 20 tisíc pěších husitů, na 1500 jezdců a 200 vozů.

Stojím na Vysoké a představuji si, jak se v srpnu roku 1427 kolem Tachova valí nekonečné zástupy směřující ke kopci. Než se podařilo sešikovat vozovou hradbu, byli husité před nimi. Tady už nešlo o nějakou řež. Utíkej, kdo můžeš! bylo heslem, to bylo 4. srpna. Křižáci se zastavili až v Bavorsku, i tam je kališníci likvidovali. Část se jich schovala ve městě, to husité oblehli a zahrnuli střelbou. Požáry ve městě a hustý dým znemožňovaly obranu.

Jedenáctého srpna se prostřílenými hradbami dostali husité dovnitř. Jedna ulička u kostela se jmenuje Krvavá. Tady prorazili útočníci do města a razantně se vypořádali s bránícími se zbytky křižáků. Čtrnáctého padl tachovský hrad. Kališníci ukořistili i velké dělo Chmelík (uvádí se i jméno Chmelař) a zajali 1400 bojovníků. Prokop Holý slavil veliké vítězství. V českých řadách bojovali sirotci, táborité, pražané a česká kališnická šlechta.

Město bylo velmi poškozeno i za třicetileté války. Zlaté časy nastaly až po příchodu starého alpského rodu Windischgrätzů, ti své panství zvelebovali až do roku 1945.

Kníže Windischgrätz se neblahým způsobem zapsal do dějin v roce 1848, kdy potlačil pražské povstání, následně tak učinil i ve Vídni.

V Tachově se ale rod zapsal výstavbou honosné jízdárny v osadě Světce. Po vídeňské je tento objekt postavený v novorománském a novogotickém slohu druhou největší v Evropě. Jízdárna je 60,2 metru dlouhá, 52 metry široká a 26,3 metru vysoká. Osvětlení je zajištěno proskleným světlíkem.

Byla donedávna na spadnutí, po nákladné rekonstrukci je opět částečně zpřístupněna veřejnosti - při programu Dveře jízdárny dokořán, při Historických slavnostech a dalších událostech. Nedaleko stavby se nacházejí rozsáhlé rozvaliny paulánského kláštera.

Windischgrätzové se také zasloužili o záchranu městského zámku. Po nedávné rekonstrukci slouží městu, v roce 1968 se přitom uvažovalo o jeho zbourání. Za Přemysla Otakara II. zde stál hrad s velkou věží, Lucemburkové přistavěli palác, Karel IV., který měl Tachov v oblibě, tady často bydlel.

V 17. století objekt přestavěný na zámek začal chátrat, zachránil ho až Josef Mikuláš Windischgrätz, ten ho nechal upravit klasicistně. V prostorách jsou zpřístupněny knížecí rezidence rodu, část se věnuje historii Tachova.

Město po druhé světové válce nuceně opustili Němci, což se spolu s blízkostí hranic s nepřátelskými kapitalisty projevilo značně negativně, rozvoj se tu pozastavil. Byla zde i velká vojenská posádka.

Kdo má rád smírčí kříže, nalezne jich ve městě několik, jejich umístění vám sdělí v infocentru na náměstí. Asi 10 kilometrů od Tachova najdete v lese ruiny kostela svatého Jan, stojí u obce Kočov. Zdeněk Troška použil zříceninu k natáčení části pohádky Z pekla štěstí 2.