Nedobytné Hukvaldy zlikvidoval blesk, požár a biskup, který je rozprodal

Původ Hukvald, dříve také Ukvald, je prozaičtější. Hrad ležící nedaleko Frýdku-Místku vystavěl roku v letech 1257-1285 Frank z Hückeswagenu, jeho otcem byl Arnold, družiník krále Přemysla Otakara I., a pojmenoval ho podle rodového hradu Hückeswagen ve Vestfálsku.

Arnold pro krále kolonizoval Moravu. Významově se jednalo o strážný hrad na vysokém místě, huk, hük byla obměna k hoch – vysoký a wag – střežit. Později došlo ke změně na Hukvald – vysoký les. A protože byl kolem roku 1400 zbudován ještě další hrad, začalo se v češtině používat množné číslo Hukvaldy.

Jako všude i zde vznikaly územní spory, hrad přecházel v zástavě z jednoho majitele na druhého, velkou úlohu hrál ve vlastnictví olomouckého biskupství. To ho získalo záhy, v roce 1307, jako pozdější arcibiskupství ho s malými přestávkami vlastnilo do roku 1948.

Po skončení husitských válek dostal Hukvaldy od císaře Zikmunda Čapek ze Sán, tomuto žoldnéři hrad velmi dobře vyhovoval při výpadech za kořistí. Jiří z Poděbrad vykoupil pevnost od Čapkova zetě Talafúse a znovu ji předal olomouckým biskupům. Koncem 15. století vzniklo nové předsunuté opevnění, stálou hrozbou byl turecký vpád na Moravu.

Při stavebních úpravách vznikla i nová cesta, kterou se dalo vyjet na hrad rovněž kočárem, ta slouží, vyasfaltovaná, dodnes.

Hrad využívali také jako vězení pro neposlušné kněze. Kvůli nedostatku vody museli zbudovat i novou studnu. Je jednou z nejhlubších u nás, 150metrová, a údajně stála o groš víc než celý hrad. Musela se vyhloubit až k úrovni řeky Ondřejnice, prý tu vedla i tajná chodba. Tou měl přijít vysvobodit zbojník Ondráš svého otce.

Roku 1566 jeden z biskupů nechal založit na hradním kopci oboru, v letech 1730 až 1736 ji obehnali vysokou zdí, branou s arcibiskupským znakem musíte při návštěvě projít. Na bludném kameni tu sedí kopie sochy Lišky Bystroušky, originál nějaký lump ukradl.

Připomíná operu rodáka Leoše Janáčka, který ji složil na motivy příběhu Rudolfa Těsnohlídka v roce 1924. Sochu sem instalovali v roce 1959, za dva měsíce zmizela, další se na kámen posadila v roce 1962. Tu ukradli v roce 2015. Příchozí jí pro štěstí osahávají čenich, ohon, tlapky…

Hrad byl po roce 1760 opuštěn, úředníkům se nechtělo šlapat do kopce, v podhradí vznikla nová biskupská rezidence. Bydlel tu jen strážce, hlídal, aby se vše nerozkradlo.

Z rozsáhlého hradu, který nebyl nikdy dobyt, ale padl roku 1762 za oběť požáru, se zachovaly ruiny. Biskup povolil rozprodej kameniva na stavební materiál, nebyla to neobvyklá praxe, většina inventáře se poděla neznámo kam. Zmizela výstroj, výzbroj, včetně halaparten, pancířů, možná i palné zbraně.

Stojí brány, části hradeb, svatoondřejská kaple, Bílá věž a výhledový ochoz na opevnění Kulatina.

Po roce 1848 se hrad zmiňuje jako zřícenina, navštěvovaná výletníky. Tu chtěl později arcibiskup Theodor Kohn upravit na romantickou ruinu s četnými úpravami. K tomu naštěstí nedošlo, bůhví, čeho bychom se dočkali.

S postupnými záchrannými opravami se začalo po roce 1949. Koncem minulého století se podařilo na kdysi velkolepém hradu zabezpečit zdivo a zpřístupněna tu byla i vyhlídková plošina.

„Hrad Hukvaldy je stále častějším místem turistických výletů. I přes omezení, která nás v loňském roce potkala, na hrad návštěvníci nezanevřeli a hradní branou prošlo v sezóně v roce 2020 přes 60 tisíc návštěvníků. Pro letošní rok máme připraveny kulturní programy pro děti i dospělé, v podobě akcí, zážitkových workshopů, výstav nebo také tematických komentovaných prohlídek.

Velkou novinkou je také nově vzniklý dokumentární film Hukvaldský trůn, který vznikl jako náhrada za zrušené kulturně-společenské akce v době pandemie, s cílem podpořit kulturní dění na hradě Hukvaldy a blízkém okolí. Již 23. července bude dokument k vidění na našich sociálních sítích. Další informace na www.hradhukvaldy.eu,“ informovala Barbora Kožušníková z Muzea Beskyd Frýdek-Místek.