Nápor turistů ničí unikátní lom na Moravě

„Situace v lomu na Janičově vrchu v letních měsících je z našeho pohledu dlouhodobě neudržitelná a schůdné řešení vidíme pouze v regulaci návštěvnosti. Naše instituce však nemůže lom provozovat sama, a proto stále hledáme vhodného partnera. Cílem je umožnit v letních měsících vstup pouze omezenému množství návštěvníků a současně jim zajistit alespoň minimální zázemí,“ uvedl vedoucí mikulovské Správy CHKO Pálava Jiří Kmet.

Správa přírodní památky je v jejich kompetenci. Zdůraznil, že cílem ochránců přírody není zakázat lidem vstup. Zastávají názor, že příroda má být pro lidi, ale je třeba nastavit pravidla.

„V praxi by to mělo znamenat zpoplatnění vstupu, nastavení limitu počtu návštěvníků, zajištění základní infrastruktury, vyjasnění pravidel parkování. Úplný zákaz vstupu stále nepovažujeme za vhodnou variantu, neboť by nebyl v praxi vymahatelný a vyžádal by si neustálou přítomnost ostrahy,“ dodal Kmet.

Ochránci přírody se obrátili na vedení města, aby se provozu areálu ujalo. Zastupitelé nabídku nepřijali. „Pro město by to byly velké náklady. Bylo by třeba zajistit plavčíky, molo, hygienické zázemí a další,“ uvedla místostarostka Leona Alexová.

„Neuspěli jsme s městem, jednáme se soukromými subjekty, které by mohly provoz lomu převzít,“ řekl Kmet. Obyvatelé Mikulova jako příčinu vidí obrovský zájem, umocněný inzerováním lomu jako atrakce majiteli ubytování i různými turistickými portály.

„Bylo fajn, když tam chodili jen místní, teď je z toho komerční koupání a ztratilo to své kouzlo,“ shodují se Mikulovští, kteří by turistům koupání nejraději zakázali. To ale nejde, navíc kvalitu vody kazí například opalovací krémy, které používají místní stejně jako přespolní. Pravdou ale je, že za rostoucí popularitou lomu, a tím i zhoršením kvality vody, stojí v nemalé míře šíření jeho věhlasu.

Lom sloužil pro dobývání vápence, zpracovávaného přímo v Mikulově, těžba skončila v roce 2004, a protože v té souvislosti pominula potřeba snižovat hladinu spodní vody, zastavil se i provoz čerpadel. Do Mušlovského potoka proudilo při těžbě asi 3,5 litru vody za sekundu, její kvalita odpovídala požadavkům na pitnou vodu. Ta následně zaplavila těžební jámu. Lokalita má za sebou rekultivaci, pozůstatky po těžební činnosti jsou ale dodnes zřetelné.

Zákoutí s průzračnou vodou v letech po těžbě začalo přitahovat milovníky koupání. Jeho část byla mělká, zadní polovinu s hloubkou přes deset metrů vyhledávají plavci. Voda, ve které se kdysi potápěči dobře viděli i u dna, je dnes ale ve větší hloubce neprůhledná.